Zubařská vrtačka, skalpel, lokální anestetikum. A především teorie vize. Bart Huges to vše měl. Proto měl nakonec též díru v hlavě
Panu Bartu Hugesovi trvala v roce 1965 celá operace pouhých pětačtyřicet minut. Jenže čtyři hodiny ho stálo, než vyčistil místnost od krve, než ji smyl ze stropu, ze zdí. A celé tři týdny potom, než jej pustili z nemocnice.
Když si totiž na veřejném happeningu na amsterodamském náměstí Dam sundal gázu, aby ukázal svou díru v hlavě světu, vydal se do nemocnice, aby si tam rentgenem nechal vystavit doklad o trepanaci, kterou si sám provedl. Lékaři ho však nepustili domů. Misionáře vyšších stavů vědomí pokládali za schizofrenika. Proto po tři týdny zkoumali jeho psychický stav. Nakonec jim nezbývalo, než ho propustit. Pan Huges byl totiž naprosto příčetný.
Díru do lebky si vyvrtal proto, že k tomu měl celou teorii.
Vrtání s teorií
Přirozeně musel zápasit s nevlídností, odmítáním, s nevděčností celého světa. Nesl to shovívavě, věděl, že za tím je přirozená omezenost, hloupost lidského druhu. Pan Huges totiž zjistil, že člověk má v hlavě méně krve, než by potřeboval. Připravila ho o ni gravitace, když jej evoluce zvedla ze čtyř a přiměla chodit po dvou. Zemská přitažlivost mu začala krev z mozku odvádět, stékala mu tělem dolů! Do trupu, do končetin!
Proto se člověku krve v mozku nedostává. Proto svůj mozek nevyužívá, jak by měl. Proto pan Huges napsal svůj spisek Homo Sapiens Correctus. Navrhoval v něm, jak člověka rozumného opravit, seřídit. S pomocí vrtáku.
Jenže narážel na hradbu nepochopení. Jak by se tomu mohl divit! Překážku své mise nahlížel velmi logicky. „Můj problém je, jak vysvětlit dospělému člověku, že má ve svém mozku málo krve na to, aby věci pochopil, když má ve svém mozku málo krve na to, aby věci pochopil,“ shrnul potíž Bart Huges.
Přesto to nevzdával. Věděl, že žádná společnost nemůže fungovat optimálně, dokud v ní nebude každý dospělý trepanovaný. Dokud si nenechá vyvrtat díru do hlavy. Své „třetí oko“.
