Možná jste ji nezaznamenali, ale nejspíš jste se s digitální apnoí setkali. Nesvědčí vám.
Prosedíme celý den za počítačem, na konci pracovního dne jsme však i tak zničení, utahaní. Fyzicky. I když nic netaháme, nenachodíme kilometry. Tělo stejně hlásí, že toho má dost. Možná cítíme ztuhlost na hrudníku, v ramenou. Čas od času se překvapíme hlubokým výdechem, nádechem.
Mohou to být příznaky digitální apnoe. Tu spánkovou známe, projevuje se přerývaným dýcháním, prokládaným přestávkami, při spaní. Ony zástavy dechu jsou vážnou poruchou, nesou s sebou únavu, ospalost, bolesti hlavy, potíže s pozorností.
Digitální apnoe je obdobou. Jen nám dechové potíže nepřináší noc a spánek, ale práce s počítačem. Otvírání e-mailů, klikání, otvírání odkazů. Souvislost mezi takto těkající pozorností a dechem je docela prostá.
Jakkoli se totiž například otvírání e-mailu může jevit jako neškodný, nenáročný, nevinný počin, může vyvolat vést k dramatické reakci těla. Doslova se nám při něm zastaví dech.
Domácí pokus
Termín digitální apnoe poprvé použila někdejší manažerka firmy Microsoft Linda Stone, docela přesně mluvila o „e-mail apnoe“. Jednoho dne si povšimla, jak při práci s notebookem mizerně dýchá. Překvapilo ji to, věnovala se totiž dechovým cvičením, věděla, jak se dýchá zdravě, správně. A stejně se u laptopu přistihla, jak to vše porušuje, nedýchá plynule, dýchá do hrudníku, ne do břicha, nedostatečně.
Zvídavá manažerka sáhla po experimentu, líčí list The New York Times. Působivého a velkorysého. Do svého domu pozvala dvě stovky svých přátel, sousedů a známých, ano, měla velký dům. Nechala je na na jejich laptopech a mobilech kontrolovat e-mailovou poštu a monitorovala jejich srdeční rytmus a dech. Na osmdesát procent z nich při tom dech zadržovalo nebo měnilo, shrnula poté v článku pro The Huffington Post. Onen článek upoutal svět.
A amatérsky odhalená „e-mail apnoe“, později poruše Stone začala říkat „screen apnoa“, tedy „apnoe ze sledování monitoru“, se stala předmětem vědeckého zájmu. Její existenci i následky potvrdil.
