Práce vyšla v magazínu BMJ Global Health a podle svých čínských autorů je prvním systematickým posouzením možných rozdílů mezi kvalitou, fungováním tradičních rodin a minoritních. Zohledňovala tedy heterosexuální svazky i páry homosexuální, transgenderové i jiné.
A byla rozsáhlá. Přezkoumala téměř 1 200 studií, nakonec z nich vybrala čtyřiatřicet stěžejních. Pokrývaly velkoryse rozkročené období mezi lety 1989 a 2022, celkem tedy třiatřicet let. Základní zjištění, které přinesla analýza všech výzkumů, zní: Sexuální orientace není sama o sobě důležitým faktorem rozvoje dětí. Na tom, zda dítě vychovává heterosexuální pár, dvě ženy, dva muži nebo lidé transgenderové identity, nesejde.
Stejně dobré nebo lepší
Například v kategorii školních výsledků nebo fyzického zdraví neshledala práce podle magazínu Forbes mezi dětmi z tradičních rodin a rodin sexuálně nebo genderově minoritních rodičů, rodiček, žádné rozdíly. Naproti tomu měly horší zdravotní kondici děti vyrůstající pouze s jedním rodičem.
Dobrými rodiči mohou být lidé různé identity i orientace, potvrzují studie.
V některých oblastech pak děti genderově nebo sexuálně minoritních rodičů své vrstevníky z rodin heterosexuálních párů dokonce předčily. Zaprvé vykazovaly vyšší schopnost přizpůsobení se změnám, zejména v předškolním věku. Autorský tým má přitom vysvětlení. Může to souviset s tím, že jejich rodiče čelí ze strany společnosti stigmatizacím, s nimiž se musí dokázat vyrovnat. Proto mohou být i jejich děti odolnější, připravenější čelit obtížím a překonávat je.
Homosexualita je přirozená. Farmářův deník starý 200 let hájí toleranci |
Ony děti mohou mít též prospěch z toho, že si díky rodičům osvojí tolerantnější, otevřenější, méně rigidní postoje. Snáze zvládají flexibilní přístup, změny, výzvy. Nakonec však může hrát roli i potenciální vyšší socioekonomický status minoritních rodičů. Jejich schopnost děti zabezpečit totiž mají instituce, které do věci mohou mluvit, tendenci posuzovat přísněji než u heterosexuálních párů. A finančně zajištěný život dopřává oporu, jistotu, sebevědomí i dětem.
Zadruhé se rodiny minoritního typu chlubily lepšími, kvalitnějšími vztahy mezi dětmi a rodiči. Rodinné poměry byly vřelejší, s vyšší interakcí a podporou.
Menší pravděpodobnost heterosexuality
Vyrůstání v rodině heterosexuálního páru nebo v jiné s sebou nese rozdíly, to čínská studie netají. Děti sexuálně minoritních párů měly nižší pravděpodobnost, že se vyvinou v heterosexuální muže a ženy než potomci heterosexuálních svazků.
Nahlédněte do knihy o síle lásky |
I zde autorský kolektiv nabízí možné vysvětlení. Může spočívat v menší míře genderové a sexuální stereotypizace, která se u rodičů „minoritního“ charakteru předpokládá. Ostatně, děti liberálně smýšlejících rodičů měli flexibilnější postoje k genderu, bez ohledu na genderové nebo sexuální charakteristiky jejich rodičů.
Důležité je, jak rodiny fungují
List The Guardian přitom podotýká, že některé hlasy studii kritizují. Ovšem ne za to, že by snad sexuálně nebo genderově minoritním párům a jejich výchově stranila. Právě naopak. Podle odbornice na LGBT+ rodiny Rachel Farrové totiž do své inventury zahrnul autorský tým i práce, které byly kontroverzní, nebo dokonce zdiskreditované a které tvrdily, že vyrůstat s rodiči téhož pohlaví představuje riziko negativních sociálních, duševních či vztahových následků. Rovněž sociolog Deni Mazrekaj zmiňuje, že studie zahrnula i výzkum, který byl dezinterpretován jako doklad horších studijních výsledků dětí párů stejného pohlaví.
Milostné eskapády Anne Listerové se ženami šokovaly. Vedla si o nich deníky |
I tak však celková analýza vyjevila, že podle tradiční nebo minoritní charakteristiky rodičů není možné předjímat, jak se bude dařit jejich potomkům. „Obecné poselství je pořád totéž – sexuální orientace a genderová identita rodičů je pro vývoj a výsledky dětí mnohem méně důležitá než to, co se odehrává uvnitř rodin, kvalita rodičovské péče a rodinné vztahy,“ shrnuje Farrová.
Rozsáhlá čínská práce nakonec potvrzuje výsledky mnoha předchozích. Například tři desetiletí trvající výzkum publikovaný v roce 2017 v magazínu Medical Journal of Australia prokázal, že děti vychovávané páry téhož pohlaví si vedou v sociální, emoční a vzdělávací rovině stejně jako jejich jiní vrstevníci. Práce našla jediné nebezpečí, které oněm dětem hrozí a které může narušit jejich rozvoj a život: diskriminaci.
Myslíte, že pro vývoj dítěte záleží na tom, jaké sexuální orientace anebo jaké genderové identity jsou rodiče?
