Šedesátiletý rozvedený penzista John rozhodně nevykládá po hospodách, čím se živí, ani se tím nechlubí na sezeních s přáteli, nicméně jednomu ze svých dvou synů prý o své profesi řekl. Sám je však vrchovatě spokojený. „Jestli je to velmi dobrá práce v důchodu? Ach, zcela určitě,“ přitakává. „Nešířím se o ní, protože je těžko k uvěření, ale je to velmi příjemná práce.“
Nejsou z toho prý bůhvíjak velké peníze, faktem však zůstává, že je placen za to, za co jiní muži sami platí – za sex s prostitutkami. Redaktor listu news.com.au při rozhovoru s ním bystře postřehl, že mluví trochu ostýchavě. Jako by sám nemohl uvěřit, jaké štěstí má, a nechtěl budoucnost svého pracovního místa zakřiknout a přivolat brzký konec celé jízdy.
Noční můra
Nový trh se pro australské detektivní agentury otevřel v devadesátých letech minulého století, kdy stát dekriminalizoval prostituci. Téměř okamžitě se rozbujela nabídka placeného sexu, v mnoha případech však byla maskována jako terapeutické, masážní, či akupunkturní salony bez licence.
Protože radnice měly jen malou šanci, aby prováděly bez soudního povolení kontroly v podezřelých podnicích, na které chodily stížnosti od občanů, napadlo je si na svérázné inspekce najmout detektivy. Obrátily se proto na detektivní agentury. Ty vycítily šanci na otevření nového trhu a své služby potřebám úřadů pohotově přizpůsobily. Unikátní profese agentů pro práci v nevěstincích byla na světě.
Agent v nevěstincíchAbyste mohli v Austrálii získat práci lovce nelegální prostituce, musíte splňovat několik kritérií. Následující podmínky od svých agentů vyžaduje agentura Lyonswood Investigations. Agent musí:
|
John je jedním z nich. Je to důležitá práce, která chce pečlivost, nedá se odfláknout, protože nakonec skončí u soudu, zdůrazňuje. Jeho zprávy mívají nejméně tři strany: zaznamenávají časy, zúčastněné osoby, místa, úkony, okolnosti, sumy, musejí být detailní a od agentů vyžadují bystrost a všímavost.
Reporty od Johna a ostatních agentů potvrdily, jak v Austrálii bují černá prostituce. Jdete-li jen po tříkilometrové George Street v Sydney, narazíte na masážní salon každých padesát metrů, píše redaktor news.com.au a agent John dodává, že většina z nich s největší pravděpodobností poskytuje též sexuální služby, byť ve většině případů jde především o ruční sex.
„Dáte-li si opravdu velkou práci, máte jistou šanci najít masážní salon, který sexuální služby neposkytuje,“ říká John skepticky. Za čtyři roky, kdy salony pracovně navštěvuje, narazil jen třikrát na takové čistě masážní podniky, jejichž menu nebylo potají ozvláštněno sexem.
Odvrácená strana sexu
Johnova práce je nárazová. Nemá pracovní týden od pondělí do pátku, do terénu vyráží jednou za tři týdny. A John nakonec přiznává, že má i stinné stránky. Kromě odpolední prosezených při psaní reportů je to hlavně podávání svědectví proti provozovatelům podniků u soudů. Když byl jako agent-udavač poprvé před soudcem, byl nervózní. „Dotyčné podniky jsou provozovány nelegálně a proudí přes ně spousta peněz. Proto jsem se poprvé, kdy jsem svědčil u soudu, bál, zda do toho není zapletený organizovaný zločin. To nemůžete nikdy vědět,“ říká.
Samotné „inspekce“ navíc neznamenají jen namasírovaná záda a orgasmus jako bonus, ale také stres a potenciální nepříjemnosti. Zakladatel a šéf Lyonwoods Investigations Lachlan Jarvis dodává příběh, kdy agent natáčel prostitutky kamerou připojenou na kravatu bolo. „Vše šlo hladce, zaznamenávali jsme důkazy, dokud se však kamera nerozbila a nezačal z ní stoupat kouř,“ popisuje Jarvis. „Kamera začala hořet a náš detektiv se musel uchýlit k spěšnému ústupu.“
Ale ani to není ten nejhorší aspekt práce detektiva v erotickém byznysu. „Je agentova práce zaměstnáním snů, nebo oknem do depresivního světa, které vám otevře oči?“ ptá se, preventivně a zcela případně, provolání Jarvisovy agentury k zájemcům o tuto profesi. Pro soucítící lidi totiž skutečně představuje orgasmy s vystřízlivěním, protože je agentům poskytují ženy v krutých, nelidských podmínkách.
„Z našich vyšetřování jsme zjistili, že prostitutky, které pracují v ilegálních hotelech v Sydney, jsou buď zahraniční studentky, které si vydělávají na univerzitu, nebo migrantky bez pracovního povolení, které k této v práci v krutých podmínkách donutila nouze,“ popisuje Jarvisova agentura. Další kategorii nedobrovolných prostitutek tvoří sexuální pracující, zejména z Thajska, které se staly obětí obchodu se ženami. Do Austrálie je doveze mafie, po příjezdu je uvězní, začne po nich požadovat peníze za cestu a donutí je, aby svůj „dluh“ splácely sexuální prací. Dvě třetiny prostitutek jsou prý z asijských zemí.
Je-li agent schopen vnímat více než svá vyvrcholení, vidí svět, který je založen na pokoření a vykořisťování. Je to fyzicky i emočně náročná práce, varuje Lyonwoods Investigations.
To jim platíme z daní sex?
Úřadům podle jejich slov nezbývá nic jiného než kontaktovat agentury, jako je ta Jarvisova. „Máme docela dost seriózních klientů z radnic, kteří se na nás obracejí ohledně podniků provozovaných v rozporu se zákonem,“ popisuje Jarvis. „Někteří nás kontaktují pravidelně, jiní příležitostně.“ Některé radnice se na agenturu obracejí přímo, jiné přes právnické firmy, které je zastupují. Instrukce jsou přitom jednoduché a zcela konkrétní. „Nabízí-li se sexuální služby, podstupte je a zaplaťte. To je totiž ten nejlepší důkaz,“ neskrývá realitu Jarvis.
Jenže ani to nemusí stačit. Naznačil to nedávný šokující soudní rozsudek ve věci žaloby radnice v Hornsby proti masážnímu salonu na Edgeworth David Avenue. Pracovníci radnice nejprve provoz pozorovali z ulice sami a zjistili, že do podniku chodí denně deset až patnáct pánů, nikdy žádná žena. Poté se rozhodli najmout detektivní agenturu, jejíž agent potvrdil, že se mu dostalo sexuálních služeb, a dodal pečlivý grafický popis salonu. Soud však rozhodl, že podnik se může označit za nevěstinec jen tehdy, pokud se prokáže, že v něm ve stejnou chvíli, poskytuje sexuální práci více než jedna žena.
To byl šok pro radnici i detektivní agentury. Jeden z největších a nejstarších operátorů v oboru detektivních služeb v masážních salonech, agentura Brother Busters, po verdiktu dokonce oznámil, že končí. „Říkám to nerad, ale vzdáváme to,“ prohlásil její šéf Chris Seage s tím, že chová-li se stát po právní stránce takto tvrdě, nemá smysl, aby proti nelegální prostituci bojoval. Seage v oboru pracoval od roku 2007.
Soudní rozhodnutí zaskočilo i veřejnost. Poprvé si totiž uvědomila, že radnice platí z peněz daňových poplatníků sex detektivů. A šok byl jen podtržen a zvýrazněn tím, že za roční úsilí podnik zavřít radnice vydala více než sto tisíc dolarů. „To platíme jakýmsi agentům za sex?“ ptali se občané.
Lachlana Jarvise nepřekvapuje, že se lidé nad utrácením veřejných peněz za detektivní sex pozastavují. Kritikům však vysvětluje, že je jeho práce nezbytná: „Neuvědomují si, že například pomáháme zastavit obchod s bílým masem.“
