Destrukce obrů: Ameriku vzrušovaly inscenované srážky lokomotiv

Bylo to marnotratné, nebezpečné, ale velkolepé. Skřípěl kov, gigantické stroje se do sebe zakousávaly v drtící rychlosti, diváci napětím ani nedutali, poté křičeli. Zinscenované demoliční srážky lokomotiv vládly Americe několik desetiletí. Obejít se bez nich nemohly výstavy, slavnosti, veletrhy.

Dva mrtví a asi dvě stovky lehce raněných nebyli původně zamýšleným cílem, bizarní nápad však rozhodně nepopravili. Na ty, kdo zaplatili za podívanou životem, se ve všeobecné vřavě zapomnělo, ostatní žili opojeni tím, že u senzace mohli být.

Prpohlédněte si, jak zachytil demoliční souboj fotograf

Na uzavřený okruh železnice, necelých dvacet kilometrů od texaského Waco, jich přitom 15. září roku 1896 přišlo neuvěřitelných čtyřicet tisíc. Dostalo se jim na svou dobu neuvěřitelného adrenalinu. Sledovali, jak se proti sobě bojovně, sebevědomě, odhodlaně rozjedou lokomotivy, aby se uprostřed trati srazily. Výbuch parních kotlů rozmetal rozžhavené kovové součástky na stovky metrů od kolejí.

Show to nebyla jediná svého druhu. Kolejí, lokomotiv i celých vlakových souprav měli tehdy Američané nazbyt.

Až dosloužím, chci do sběru

Období rekonstrukce občanskou válkou zničené země se pojilo s nebývalým rozmachem železnice. V jižanských státech se délka nově položených tratí v období let 1870 až 1880 ztrojnásobila, na Severu se železnice zahustila, v celé zemi se brzo nacházelo 240 tisíc kilometrů kolejí. Po nich se prohánělo 17 800 nákladních a 22 tisíc pro přepravu civilních pasažérů určených lokomotiv.

Snad každý velký americký průmyslník se pokusil alespoň jednou investovat do výstavby nějaké té železnice. Lidé jako Vanderbilt, Morgan, Carnegie nebo Rotschild se dokázali prosadit, desítky jiných takové štěstí neměli. Prosperita čekala jen takové tratě, které byly dostatečně vytíženy nákladem a cestujícími. A takových mnoho nebylo.

Vláda si žádala železnice veřejné, kvalitou i cenou jednotné, stabilně frekventované a rozumně spravované. Podle těchto propozic pak velké bankovní domy upravily stávající model dosud poněkud divokého financování staveb nových tratí. Omezení přísunu peněz dopadlo na majitele železnic, kteří zatím budovali jednotlivé linky s dost živelným zápalem a bez rozmyslu.

Železniční podnikatelé se chtěli zahojit na svých zaměstnancích, ale ti šli do stávky. Násilné nepokoje více než 200 tisíc drážních zaměstnanců, liknavost bank a vytrvalý tlak konkurence pak řadu nadbytečných soukromých železnic definitivně poslaly ke dnu. Nejvíc jich padlo v krizovém roce 1893, který lidé nazývali Velkou panikou. Tehdy prakticky zanikla čtvrtina existující dopravní sítě, přesněji 64 tisíc kilometrů železnic.

A právě na tyto tratě a parní lokomotivy, které rezivěly v opuštěných depech, se začal soustředit A. L. Streeter, vážený podnikatel z Ohia.

Nápad za milion

O onom pánovi toho mnoho známo není, pomineme-li tedy jeho neslavný soudní proces z roku 1906, ve kterém byl obviněn z bigamie a vydán k potrestání z Kanady do USA. Tehdy už jej dobový newyorský tisk nazýval proslulým spekulantem. Své milionové jmění si vydobyl tím, že dokonale zúročil nikým nechtěný šrot a v „poslední velké explozi“ dal naposledy rozkvést kdysi slavným strojům.

Nekupoval zkrachovalé železnice, do startu mu stačil jen kilometr kolejnic a pražců. Nepotřeboval depo a vagóny, jen dvě lokomotivy. A k nim strojvůdce, kteří se nebojí smrti. O zbytek se už postarala chytlavá reklama v tisku a zaplacení vyvolávači: „Uvidíte, co jste nikdy předtím nemohli vidět a přežít! Je to šance na podívanou vašeho života! Ještě vaše vnoučata se budou chlubit tím, že jste byli u toho!“

Divadlo, jaké svět neviděl

Streeter prostě postavil na krátké rovné trati vlaky proti sobě a nechal je před zraky diváků srazit. „Je to to nejdražší a nejšílenější divadlo, které pro americké publikum kdy kdo zrealizoval,“ chlubil se.

Fascinující přitom byla promyšlenost celého jeho podnikatelského záměru. Náklady byly minimální, lokomotivy kupoval v ceně starého železa, stejně jako koleje. Něco nasypeál majiteli pozemků, na kterém jeho dělníci vystavěli krátký úsek trati. A propagace? Ta se dělala sama. Jediné větší výdaje byly spojené se strojvůdci, kteří museli setrvat na plošině až do poslední chvíle a přibližně v devadesátikilometrové rychlosti pak vyskočit ven.

Od zvědavých diváků vyberal po pětasedmdesáti centech, pár drobných vynesly rodinné snímky u zdemolovaných strojů po akci a také prodej seškvařených suvenýrů. Čistý zisk na první pokus činil asi 10 tisíc dolarů. Streeter se brzy stal prvním mistrem akvizic výběhových lokomotiv a jejich inscenovaných srážek. Přesto udělal chybu, svůj nápad si nenechal patentovat.

Velká show lokomotiv: obchody, nevěstinec, vězení

S velikým gustem totiž jeho podnikatelský plán pro vlastní záměry zkopíroval William George Crush, obchodní agent společnosti Missouri-Kansas-Texas Railroad, domorodci zvané železnice Katy. Ten dost úmorně řešil, jak po Velké panice přitáhnout klienty-pasažéry zpět ke kolejím. Zvlášť v Texasu, kde lidé více věřili koňům než parním strojům.

Proto se rozhodl jim nabídnout dokonalou podívanou. Gladiátorský zápas dvou lokomotiv, jeden rychlý rozjezd a následná děsivá srážka. Nic víc, nic míň. Snad jen abyste se na tuto podívanou dostali včas a odkudkoliv z celého Texasu, můžete využít jedné z četných linek a zlevněné jízdné železnice Katy. Bylo sice paradoxní, že se spolehlivý přepravce široké veřejnosti prezentoval příslibem nehody, ale fungovalo to. Výtečně. Lidé totiž destrukci zbožňují.

Crush, který dal celé akci a místu přiléhavý název Crash at Crush, vybral krátký úsek nevyužívané tratě v liduprázdné pustině, situované mezi tři svahy. Ty posloužily jako hlediště přírodního amfiteátru. Protože očekával deset tisíc diváků, nešetřil na přípravě.

Pod plachtami vypůjčených stanů nechal dočasně zřídit několik desítek barů a restaurací, zajistil navrtání několika studen na vodu. Na pořádek tu dohlížely dvě stovky uniformovaných konstáblů. Všude byla spousta stánků, obchůdků, nevěstinec a dokonce i malé vězení.

A v narychlo zbudovaném depu tu četa strojních dělníků připravovala na gladiátorský zápas oba pětatřicetitunové borce. Tedy načerveno natřenou lokomotivu číslo 999 a zelenou číslo 1001.

Exploze překoná očekávání

Od časného rána 15. září 1896 do instantního městečka Crush přijížděly každých pár minut vlaky z celého Texasu a vysazovaly zástupy zvědavců. K odpolednímu jich je přes 40 tisíc, a to počítáme jen ty, kteří dorazili na místo vlakem.

Crush se tedy na pár hodin stává druhým nejlidnatějším městem celého Texasu, celá železnice Katy dosud nikdy nepřevezla v tak krátkém časovém úseku tolik pasažérů. To hlavní se odehrálo v 17.10 hodin, když William Crush pokynu praporkem ze sedla koně a supící mašiny vyrazily proti sobě.

Za hrozivé rány se srazily v osmdesátikilometrové rychlosti, prolisovaly se jedna do druhé a v propojeném torzu, v surreálném objetí, se vyzvedly několik metrů nad koleje. Pak došlo k explozi kotlů, které zasypaly přihlížející střepinami. Výslednou masu pozohýbané oceli davy ocenily bouřlivým potleskem. Jeden z přihlížejících, veterán občanské války, přišel kvůli střepině o ucho. S ještě krvácející tváří však nadšeně popisoval, že to co viděl, bylo mnohem děsivější než celá bitva u Gettysburgu.

Dokonalá reklama

Dobové noviny se předháněly v superlativech: „To okamžité ticho zatajeného dechu všech sledujících vystřídala burácející rána obou současně roztrhaných kotlů a vzduch byl vzápětí naplněn rozžhavenými kousky oceli, od úlomků velikosti dopisní známky po poloviny kol.“

Z červeno-zelené směsi šrotu za pár hodin mnoho nezůstalo, protože každý z diváků si chtěl kousek uzmout domů na památku, než vlakem vyrazí zpátky domů. William Crush, pořadatel celé akce, byl přesto s okamžitou platností propuštěn. To když si jeho zaměstnavatel spočítal, na kolik celý spektákl přišel. A hned druhý den jej znovu zaměstnal. To když dostal vyúčtování a sesumírování tržeb.

V městečku, které pan Crush vytvořil, organizoval srážky vlaků až do roku 1916. Dosud ztrátová železnice Katy obdržela v následujících měsících zakázky na tři miliony dolarů pro přepravu zboží a 1,2 milionu na přepravu osob. Reklama srážkou zabrala, noviny v celých Spojených státech psaly o události roku.

Zničil jsem 146 lokomotiv

S podobnou drastickou formou propagace proto brzy přšly další americké železnice, které zápasily s nedostatkem pasažérů. Byla to cesta, jak se zviditelnit. Celonárodní proslulost si při tom získal například Joe Connolly ze státu Iowa, který mezi lety 1896 až 1932 zinscenoval srážky 146 lokomotiv. „Přišlo mi, že lidé jsou prostě zvědaví a chtějí vidět, co se může stát při podobné srážce. Mě to jako malého kluka zajímalo vždycky,“ vysvětloval.

A na klukovské zvědavosti vystavěl svůj pojízdný cirkus, kde vystupovali místo klaunů a cvičených šelem zkušení stavitelé tratí a odvážní strojvůdci. Řízené železniční bouračky zajišťovaly doprovodný program desítkám státních výstav, veletrhů a slavností po celé zemi. V průběhu jednoho dne jste mohli sledovat, v jakém tempu jeho dělníci staví koleje a strojníci a inženýři připravující lokomotivy. Vše jen pro jednu ničivou srážku.

„Z Bostonu do Los Angeles, z Tampy do Salt Lake City,“ popisoval Connolly trasy svého cirkusu s tím, že nikdy o práci neměl nouzi.

Hoover vs. Roosevelt? Vítězí krize

Do zavedeného scénáře, na kterém v zásadě nešlo mnoho změnit, přitom vnesl několik užitečných novinek. Do vozů za parní stroje například instaloval několik bedniček s dynamitem nebo sudy s naftou. Exploze pak byla o poznání barevnější a scenérie kolize osvětlená plameny působila dramatičtějším dojmem. V připojených vagónech nechával sedět oděvní figuríny, aby vše vypadalo opravdověji.

A často také dával vozy a parní stroje popsat jmény politických oponentů. Což bylo populární zvláště před volbami. V roce 1932 tak velkou pozornost získala srážka na Iowském státním veletrhu, na které se utkaly lokomotivy Hoover a Roosevelt.

To už se však srážky vlaků okoukaly. Přece jen, třicátá léta byla ve znamení další ekonomické krize a lidé vnímali likvidaci lokomotiv jako zbytečné mrhání.

Autoři:
  • Nejčtenější

S vyléčeným sadistou chodil na ryby. Markovič nebyl jen postrachem vrahů

26. března 2024

Chytil spartakiádního vraha Jiřího Straku, díky minisérii Metoda Markovič: Hojer se nám do povědomí...

Uzlování je sice stará škola, objasňuje ale současné krimi případy

23. března 2024

Zločinci zastírají svou totožnost, pracují v kuklách a s rukavicemi. Dopadeni však bývají kvůli...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Říkali, že je to stydlivý kluk. Dívkám přitom ubližoval chladně a bez lítosti

23. března 2024

Premium Půlnoc už odbila. S posledním úderem zvonu přikryl měsíc, který ještě před chvílí ozařoval pustou...

Přesvědčí vaše svaly, že cvičí. Pilulka má simulovat účinky tělesné aktivity

22. března 2024

Má umět namluvit vašim svalům, že cvičíte. I když přitom budete sedět v křesle, ležet na gauči,...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Legenda trapnosti. Mistr Ashida Kim prostě věří, že je nindžou

27. března 2024

Na instruktážních videích komicky nadskakuje, třepe rukama, kope nožkama, hopsá kolem svých...

Návykový obal. Dějiny bublinkové fólie začaly nepovedeným vynálezem

28. března 2024

Premium Její praskání nabízí neodolatelně svůdné uspokojení, především však způsobila obalovou revoluci....

Policie dopadla zloděje kočárku. Byl jsem opilý a nic si nepamatuji, tvrdí muž

18. března 2024  12:56,  aktualizováno  27.3 13:51

Pražští policisté ve středu 27. března zadrželi cizince, který v polovině ledna ukradl z chodby...

Legenda trapnosti. Mistr Ashida Kim prostě věří, že je nindžou

27. března 2024

Na instruktážních videích komicky nadskakuje, třepe rukama, kope nožkama, hopsá kolem svých...

S vyléčeným sadistou chodil na ryby. Markovič nebyl jen postrachem vrahů

26. března 2024

Chytil spartakiádního vraha Jiřího Straku, díky minisérii Metoda Markovič: Hojer se nám do povědomí...

2. týden: Vyhrajte dobroty pro batolata v hodnotě 3 466 Kč
2. týden: Vyhrajte dobroty pro batolata v hodnotě 3 466 Kč

Zúčastněte se volby jména roku 2024 a správně odpovězte na soutěžní otázku.

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...