Je to již sedm set let, kdy byl autor Božské komedie odsouzený k upálení za korupci. Trestu se vyhnul pouze tím, že zbytek života strávil mimo rodnou Florencii. Dnes se potomci Danta Alighieriho domáhají očištění jeho jména. Spravedlnost se musí dostat ke slovu, i po staletích, soudí.
Celé to byl příběh vskutku spletitý, plný politiky, mocenského frakčního boje, bezskrupulóznosti. Vše vlastně spustilo Danteho usednutí do křesla priora, představitele florentského městského státu. Hájil barvy politické strany Guelfi Bianchi, bílých guelfů, a bránil město proti mocenským ambicím papeže Bonifáce VIII., který plánoval vojenskou okupaci Florencie a celé Toskánsko mínil věnovat svému příbuzenstvu.
Když v roce 1301 představitelé Florencie zvažovali, kdo by měl odjet do Říma s papežem jednat, Dante Alighieri měl pronést slavné věty „Půjdu-li já, kdo zůstane? Zůstanu-li já, kdo půjde?“. Nakonec však na jednání zamířil. A toho využila městská opozice.
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
