Podstatou stárnutí je především ztráta schopnosti buněk produkovat efektivně energii. Mitochondrie, jakési buněčné elektrárny, pracují totiž postupem času méně a méně. Poselství amerického výzkumu se přitom týká právě jich. Cvičení o vysoké intenzitě totiž podle něj dokáže nakopnout schopnost mitochondrií vytvářet energii o 69 procent u starších lidí a o 49 procent u mladších.
„Jde-li o zpomalování procesu stárnutí, neexistuje za cvičební programy náhrada. Jejich účinků nelze dosáhnout žádnými léky,“ skládá cvičení hold Sreekumaran Nair, který výzkum vedl, „pro prevenci či zpomalení stárnutí je cvičení kriticky důležité. Neexistuje k němu alternativa.“
Připustil, že k dobru se počítá jakékoli cvičení, upřesnil však, že nejlepší výsledky vykazují jednoznačně intervalové tréninky o vysoké intenzitě. To jsou takové, které tělu dopřejí výbuchy ostré aerobní aktivity uprostřed aktivity mírnější intenzity. Příkladem může být třicetivteřinový ostrý sprint uprostřed mírnějšího běhu.
Aby doložil, jak velkou moc takové cvičení má, vysvětluje Nair, že jednou z nejvýraznějších známek buněčného stárnutí je pokles schopnosti svalů spalovat krevní cukr, což může vést k cukrovce. Intervalová cvičení o vysoké intenzitě dokážou onen pokles nejen zastavit. Zvládnou ho i zvrátit. „Po třech měsících intervalových tréninků se všechna data sjednocovala na úrovni, která je typická pro mladé lidi,“ komentoval výsledky výzkumu.
Ihned po takové aktivitě se v organismu odehrají molekulární změny, které přimějí, aby buňky napumpovaly mitochondrie produkující energii a ribozomy, které dodávají proteiny. A zopakujme, že platí, že intervalové cvičení dokáže pokles funkce mitochondrií i ribozomů nejen zastavit, ale zvrátit. A Nair s kolegy věří, že zvládne-li to cvičení v tomhle směru, dokáže tento „kouzelný“ kousek možná i u jiných tkání.
Buňky slyší na intervalový trénink
Zjištění přinesl vědcům pokus, při němž si vzali k ruce dvě skupiny dobrovolníků. První bylo mezi 18 a 30 lety, druhá se rekrutovala z mužů a žen od 65 do 80 let. Vědci je nakonec promíchali do tří oddílů, jimž předepsali tři rozdílné tréninkové programy trvající tři měsíce.
První měla na menu tři dny cyklistických tréninků, při nichž jízdu v mírné intenzitě střídaly pasáže o vysoké intenzitě, a dva dny chůze. Druhé družstvo se ujalo silového tréninku, věnovalo se mu však jen dva dny v týdnu. Třetí skupina měla hybridní program, kombinoval jízdu na kole, avšak méně namáhavou, než kterou měla za úkol první skupina, a zvedání železa, ovšem s méně opakováními než druhá, a to celkem pět dnů v týdnu.
Před a po každém cvičení výzkumníci monitorovali různé aspekty kondice dobrovolníků, od citlivosti na inzulin po body mass index, prováděli biopsii stehenních svalů i biomechanické analýzy. Zjistili, že fyzickou kondici zlepšují všechny tři typy aktivity. Zvedání železa nejvíc buduje svaly, intervalové tréninky vysoké intenzity však mají největší účinky na práci buněk.
