V našich krajích byly ve středověku hvozdy plné buků, dubů a habrů, postupně přibývalo borovic i jedlí. Před mnoha staletími, kdy se budoucí český stát teprve pomalu začínal rodit, byl les vnímán většinou jako něco příznivého, blahodárného, či dokonce přátelského. Slované i Germáni věřili v nezlomnou moc stromů. Lesy a háje bývaly odedávna místy, kde se lidé setkávali s bohy a kde konali obřady ještě předlouho po rozšíření křesťanství.
Kdo sloupl kůru z živého stromu, byl strašlivě potrestán. Viníkovi se měl vyříznout pupek a přibít na strom, který sloupl. Pak měl být honěn kolem stromu tak dlouho, až se všechna jeho střeva omotala kolem kmene.
