Absolutní přednost. Konvoje Červeného expresu vozily vše pro to, aby spojenečtí vojáci „tam vpředu“ mohli německá vojska hnát před sebou.
Utah, Omaha, Gold, Juno, Sword. Krycí jména pláží v Normandii, na nichž došlo k vylodění, dají zpaměti dohromady i ti, co historii válek minulých nesledují příliš bedlivě. K 13. červnu 1944, týden po Dni D, se už sektory námořní invaze na pevnině propojily. Spojenci se dokázali probít v průměru do dvacetikilometrové hloubky vnitrozemí a spojitá délka celé nové fronty tehdy činila přibližně devadesát kilometrů.
Logistika zásob, dodávky munice i přeprava raněných probíhala po krátkých přímých osách. Jenže po úspěchu Operace Cobra na konci července se Američané dostali sedmdesát kilometrů do vnitrozemí. Nabírali směr na Avranches, otevřeli si cestu k Bretani a obchvatu německé sedmé armády. Šance k dalšímu postupu byly přímo úměrné rychlosti nasazení dalších jednotek.
Hroty na špicích plánovaných průlomů v mapách štábních generálů však otupoval fakt, že se k boji hotovilo skoro milion vojáků. Dozbrojit je a poslat na zteč, k tomu už původní koncept frontového zásobování nestačil. S každým dalším kilometrem osvobozeného území se prohlubovala logistická krize.
Potřebný proviant k průměrné „denní spotřebě“ sedm dní po vylodění vážil úhrnem šest tisíc tun. Po měsíci postupu už bylo třeba dopravit k vojákům 26 500 tun zásob denně.
Řešení situace nenapomáhalo důkladné spojenecké bombardování, které předcházelo vylodění. Prve přetnulo dopravní tepny, zabránilo přísunu německých posil. Teď však ztěžovalo zásobování samotných Spojenců.
Rovněž dosud nebyl zajištěn přístup ke klíčovým přístavům ve Francii a Belgii, což znamenalo, že lodě nemohly přímo kotvit a plynule vykládat zásoby. V důsledku toho musela být většina tolik potřebného paliva, proviantu a munice nejprve složena „přes čluny“ v Cherbourg, a teprve poté přepravena po úzkých venkovských silnicích, distribuována do zásobovacích skladů v oblasti Chartress, La Loupe a Dreux.
Každé zpoždění a chyby koordinace zásobování v týlu se promítaly do zbytečných ztrát „tam vpředu“. Proto byl také, po schůzce 25. srpna 1944, ustanoven The Red Ball Express.
