náhledy
Veřejné tajemství. Lepší ztělesnění ono úsloví nemůže mít. Bunkr z éry studené války, v němž měl přečkat jaderný útok kompletní americký Kongres, země tajila po více než tři desetiletí. Obyvatelé města White Sulphur Springs o jeho existenci něco věděli, ale před cizími mlčeli jako hrob. Na svou disciplínu a loajalitu byli hrdí. Tajemství však udržovali i proto, že jim bunkr dával práci.
Autor: Alex Wong/Getty Images, Getty Images
Stavět se začal v roce 1958, budování rozsáhlého a opevněného podzemního komplexu trvalo tři roky. Nakonec zahrnovalo velikánskou síň o rozměrech 27 na 57 metrů, sály, z nichž jeden měl pojmout na 470 lidí, tedy více než celý americký Kongres. Podzemí nabídlo prostory pro více než tisíc lůžek, jídelnu pro čtyři stovky strávníků, gigantické vodní nádrže, spalovnu, která dovedla sloužit i jako krematorium.
Autor: Profimedia.cz
White Sulphur Springs se nacházel jen čtyři hodiny jízdy od Washingtonu, ale především už byl domovem rezortu Greenbrier, hotel obklopený zahradami a golfovými hřišti byl azylem americké smetánky, politické i podnikatelské, od osmnáctého století. Když se začal koncem padesátých let rozšiřovat, nikdo se nad tím nepozastavil.
Autor: Profimedia.cz
Leccos však podezřelé mohlo být. Obří výkopy, masy batonu a oceli, to vše se s výletním místem pro zahálku bohatých a mocných příliš nerýmovalo. Bylo to však třeba, podle projektu s krycím názvem Greek Island měla v podzemí vzniknout obří skrýš chráněná vraty o pětadvaceti tunách. Další brána měla osmnáct tun, dveře byly půlmetrové.
Autor: Profimedia.cz
Proporce úkrytu, který měl zajistit kontinuitu americké politické správy v případě jaderné katastrofy, však na celé věci nejsou jediným unikátem. Jedinečný je i fakt, že se existenci bunkru podařilo na desetiletí utajit před světem.
Autor: Profimedia.cz
Před světem mimo White Sulphur Spring, patří se dodat, protože místní o bunkru mnohé věděli anebo tušili. Jenže před okolním světem všichni a všechny mlčeli. „Lidi nad tím dumali s manželi, s manželkami, s bratry – ale nikdy by se nesvěřili nikomu jinému,“ vyložil magazínu Smithsonian Trish Parker, který v oblasti žije.
Autor: Alex Wong/Getty Images, Getty Images
Zamčená ústa, která dokázali zachovávat místní, jsou fascinujícím dokladem svérázu oné doby. Vysvětluje je totiž i válečná hrozba, perspektiva, že se studená válka změní v horkou – a ta bude mít jadernou podobu. Lidé se báli, a proto nechtěli vědět příliš. Vyhýbání se nadměrné, zbytečné zvědavosti zachovávání diskrétnosti pomáhalo. Něco tam je, ale lepší se o to nijak zvlášť nestarat, to byla studenoválečnické mentalita, která se vyznačovala mlčením.
Autor: Alex Wong/Getty Images, Getty Images
Ve hře však byly i velmi zemité faktory, loajalitu mlčení povzbuzoval též fakt, že rezort Greenbrier, včetně skrýše, jakkoli preventivní, dával pracovní místa. Spoustu pracovních míst, s ohledem na svou velikost.
Autor: Alex Wong/Getty Images, Getty Images
V Greenbrieru byl, a pořád je, největším zaměstnavatelem. Pracoval tam váš děda, váš otec, pracujete tam vy a pracovat tam budou vaše děti, to byla v oblasti jistá životní jistota. Proto se vyplatilo mlčení.
Autor: Alex Wong/Getty Images, Getty Images
I proto se existence bunkru, ačkoli ve vědomí místních žila, udržela před médii v tajnosti až do roku 1992. Až tehdy o něm napsal list The Washington Times.
Autor: Alex Wong/Getty Images, Getty Images
A když média pravdu o bunkru odhalila, spadla čelist i mnohým místním. Měli totiž za to, že místo je tajným sídlem prezidenta. Fakt, že dovedlo pojmout přes tisíc lidí, šokoval i ty, co o bunkru věděli.
Autor: Profimedia.cz
Vyjevení pravdy o greenbrierském bunkru však mnohé obyvatele regionu nijak nepotěšilo. Neobměkčilo je, že se dověděli konkrétní fakta o skutečnosti, nerozplývalo se nad svou prokázanou dovedností držet jazyk za zuby. Cítili se podvedení. Celou dobu ukrývali před světem ono důležité tajemství – a najednou to pisálci vyzradí?
Autor: Profimedia.cz
Kdo novináři, která začal mystérium rozkrývat (byl z Washington Post, konkurenční plátek mu prvenství vyfoukl), informaci prozradil, se neví. Ozval se anonymně. Zřejmě to byl kdosi z vlády, kdo nesouhlasil s masivními výdaji, které zatěžovaly rozpočet v době, kdy studená válka odešla ze scény.
Autor: Alex Wong/Getty Images, Getty Images
V roce 1995 se tak bunkr definitivně přestal skrývat, otevřel prohlídky pro veřejnost.
Autor: Alex Wong/Getty Images, Getty Images
Jako první mohli úctyhodné podzemní prostory projít zaměstnanci rezortu Greenbirier. Byla to vlastně odměna za dlouhé roky diskrétnosti.
Autor: Alex Wong/Getty Images, Getty Images