zavřít
1 / 38
náhledy
Rudé velení. Název, který připomínal volání po spravedlnosti a svobodě, se dnes v Brazílii vyslovuje s přídechem tragédie. Policejní operace Uzavření, při níž zemřely desítky lidí, připomněla historický paradox. To, že z boje proti útlaku se zrodila síť zločinu, a že Comando Vermelho není jen další gang.
Autor: Profimedia.cz
S datem 28. října 2025 se v Brazílii už navždy bude pojit ta největší akce policejních sil. A současně asi i ten největší „policejní masakr“ v dějinách Ria. Odkud se ale vzali a kdo jsou příslušníci gangu Comando Vermelho, proti nimž byl celý tak brutální zásah veden?
Autor: ČTK
Na říjnové Operação Confinamento, operaci Uzavření, se podílelo 2 500 policistů, příslušníků zvláštních jednotek, armády. Nejméně čtyři z nich padli v boji. Na straně civilistů je mrtvých čtyřiašedesát, méně oficiální zdroje hovoří až o 130 mrtvých.
Autor: ČTK
Shoda nepanuje ani v definici toho, kdo z padlých byl vlastně civilistou. Struktury gangu Comando Vermelho totiž prorůstají s obyvateli brazilských favel už od sedmdesátých let minulého století. A hranice mezi prostým obyvatelem chudinské čtvrti a členem tohoto gangu je tu tenká až neznatelná.
Autor: ČTK
Cílem policejní operace bylo zastavit teritoriální expanzi gangu Comando Vermelho, zabránit jejich masivnímu vyzbrojování, zastavit probíhající modernizaci jejich nelegálních aktivit, digitalizačním procesům, rozbití jejich logistických a finančních struktur.
Autor: ČTK
Comando Vermelho je možné popsat v hrubých a nepřesných číslech jako gang s 25–30 tisíci členy. Jako organizaci, která dávno přerostla horizonty brazilských metropolí, a nyní svými pobočkami působí na území dvacítky států. A která se už nesoustředí jen na pašování a distribuci kokainu.
Autor: Profimedia.cz
Odkud se ale taková kriminální síla vlastně vzala? Comando Vermelho, jehož název se dá přeložit jako Rudé velení, nikdy nebyla klasickým gangem. Ale skupinou, která vznikla z revolučních pohnutek, levicové ideologie a boje proti útlaku. Paradoxně je vytvořil sám stát Brazílie a jeho vojenské diktatury.
Autor: ČTK
Jak zlomit levicové intelektuály, z nichž se v Brazílii formovala politická opozice vojenské diktatury? Na to měli u moci se střídající generálové v 70. letech minulého století jasnou odpověď. Jimi navrhované řešení se osvědčilo už mnohokrát po celém světě, a nebyl důvod si myslet, že by tentokrát mělo selhat.
Autor: Profimedia.cz
Původní postup, izolovat politické odpůrce od zbytku společnosti, vytvořit pro ně speciální věznice s náležitě speciálním režimem, totiž selhávalo. Pro levicové idealisty, politické dobrodruhy a snílky ze střední třídy to byly spíš takové zamřížované univerzity společného odporu.
Autor: ČTK
Místo toho, aby byli všichni političtí odpůrci izolováni pohromadě, usazení sví mezi svými, rozhodli se zastánci tvrdé linie „promíchat“ je s osazenstvem docela běžných věznic. Zbaví je tím pocitu výlučnosti, s předpokladem, že mezi protřelými kriminálníky je jistě brzy přejde chuť na revoluce.
Autor: Profimedia.cz
Rozptýlení „politických“ mezi sprosté vrahy a násilníky je mělo zničit. Doslova rozdrtit na prach, protože obrýlení intelektuálové, vášnivě debatující o marxismu a leninismu a nespokojeně reptající proti vládě generálů, neměli být vůbec schopni v nemilosrdném prostředí věznic přežít.
Autor: Profimedia.cz
Názorným příkladem takového extrémně hostilního prostředí byl Blok B v Cândido Mendes, věznici s maximální ostrahou. V černé díra přetékající těžkými delikventy, sériovými vrahy, gangstery a kanibaly. Pro běžného člověka tu byl teror maximální a šance na přežití minimální.
Autor: Profimedia.cz
V té kalkulaci, že tu levicově naladění intelektuálové podlehnou zkáze, se ovšem něco nevyvedlo. A vojenští prezidenti, ať už Humberto de Alencar Castelo Branco, občanské svobody rušící Artur da Costa e Silva či zastánce tvrdé linie Emílio Garrastazu Médici, to ke své újmě úplně přehlédli.
Autor: Profimedia.cz
Političtí vězni se totiž mezi násilnými kriminálníky „nerozpustili“, ale naopak zocelili. Vytvořili s nimi vysoce funkční symbiotický vztah. Začali jim platit za ochranu, organizovali se ve společné ochraně před dozorci. To, co je mělo zničit, je paradoxně posílilo. Teprve tady začali být skutečně nebezpeční režimu.
Autor: ČTK
Navíc ten pomyslný „ideologický mor“ revolučních myšlenek političtí vězni vnesli do mozků surových zabijáků. Vysvětlili jim, jak z nich zhoubný systém vojenské vlády udělal divoká zvířata a zavřel je do klecí. Překonali vzájemné rozdíly a jedni k druhým tu nalezli sympatie, ukovali pouta přátelství.
Autor: Profimedia.cz
Jednotný odpor, kterého se diktatura tolik bála, tak paradoxně v Brazílii vznikl až s přispěním té samé diktatury, která chtěla nástupu guerill zabránit za každou cenu. Z relativně neškodných diskutérů tak ve spojení se zadrženými ze skupin VAR-Palmares, MR-8 a kriminálníky vzniklo něco nového.
Autor: Profimedia.cz
Stmelování „politických“ s „kriminálními“ probíhalo po celá Anos de Chumbo, Olověná léta, jak se říkalo období nejtvrdších represí. Až v polovině 70. let se vojenský prezident Ernesto Geisel rozhodl uvolnit poměry, narušit kohezi, a politické vězně přesunul z těch nejtvrdších věznic do běžných káznic.
Autor: Profimedia.cz
To ovšem vedlo jen k tomu, že se politické ideje režimu nepříjemné rozšířily ještě dál. Tehdy se poprvé objevuje termín Comando Vermelho, Rudé velení. Správci věznic jím začali označovat vězeňské bloky a oddělení, které se již „nakazily“ zhoubnými myšlenkami odporu, revoluce a sociální spravedlnosti.
Autor: ČTK
Termín Comando Vermelho se brzy zažil, a brzy ho začali používat i místní noviny. Nakonec ten název přijala ta „revoluční organizace“ za vlastní. I když to nebylo jejich plánem. Motivem i nástroji, stojícími za jejich vznikem, byl vždy jen tlak ze strany vlády.
Autor: Profimedia.cz
V roce 1979 se brazilským prezidentem stává pátý a poslední „diktátor“. Uvozovky jsou na místě, protože vláda João Figueireda se už nesla ve znamení uvolňování podmínek, demokratizačního hnutí a řízeného předání moci. Politické vězně, šlo o tisíce lidí, hromadně amnestoval.
Autor: Profimedia.cz
Příslušníci Comando Vermelho vyšli na svobodu, ale na školu, jaké se jim dostalo ve vězení, nezapomněli. A dál snili o revoluci. Prostředky k boji za lepší svět a především za socialistickou Brazílii se pro ně přirozeně nabízely za hranou zákona. V obchodech s drogami, respektive s kokainem.
Autor: ČTK
Rudé velení se velmi pohotově navázalo na struktury kolumbijských narko-kartelů, a Brazílie se stala primárním transportním uzlem kokainu z Jižní Ameriky. Nebyl v tom ideologický rozpor. Každá revoluce potřebuje kromě odhodlání zbraně a peníze, a kšefty s drogami přinášely Comando Vermelho obojí.
Autor: Profimedia.cz
Cítili se být dělníky revoluce, nikoliv dělníky drogových kartelů. A i kdyby, pašeráci drog podle nich nejsou vinni. To konzumenti drog, kteří vytváří poptávku, nesou zodpovědnost. Spolu s nenáviděnou vládou, která drogy kriminalizuje a tím pro ně útlakem vytváří trh.
Autor: ČTK
Informaci, že: „do konce roku 1985 již ovládalo Comando Vermelho 70 procent trhu s drogami ve favelách Rio de Janeira“ je třeba chápat právě v tom širším kontextu, ve vztahu k té minulosti levicových intelektuálů za mřížemi věznic s nejpřísnější ostrahou.
Autor: ČTK
V kriminálech celé Brazílie si vytvořili hierarchii, a do ulic vešli už jako kompletně hotová organizace. Která měla dobře rozdělené úlohy a velení. Nebylo pochyb o tom, kdo bude dělat mozek operací, a kdo k akcím poskytne svaly. Kompetence měli v Comando Vermelho rozdělené už dávno.
Autor: Profimedia.cz
Jiné kriminální organizace a gangy by prostředí favel a chudinských čtvrtí nejspíš odmítlo, novotvar by se tu nejprve musel násilně prosazovat. Ale už z vězení měli příslušníci Rudého velení velmi osobní návaznost na prostředí, ve kterém začali po propuštění působit.
Autor: Profimedia.cz
Další výraznou odlišností bylo i to, že motem Rudých bylo: „Paz, Justiça e Liberdade - Mír, spravedlnost a svoboda“. Do favel, v nichž byl zákon nevymahatelný, skutečně zprvu přinášeli cosi jako řád a spravedlnost. Potlačovali jiné kriminální organizace a gangy, vytvářeli bezpečnější prostředí.
Autor: Profimedia.cz
Zprvu to nebylo jen o pašování a distribuci kokainu. Ideologická stránka Comando Vermelho odlišovala organizaci od jiných. Měli podporu obyvatelstva, kterému vytvářeli prostor pro práci, vzdělávání, zábavu. Za sociální pomoc a solidaritu pak získávali loajalitu veřejnosti.
Autor: Profimedia.cz
Specifikem Rudého velení nebylo jen to, že se jejich slovník hemžil „spoluprací, bratrstvím a bojem“. V praxi aplikovali vertikální model vedení; nevytvářeli struktury závislé na jednom bossovi. Rozhodovaly tu rady a výbory, střádalo se to společné caixinha, pokladny. Byl to kokainový socialismus.
Autor: Profimedia.cz
Sen o rovnosti a svobodě ale skončil, když zmizel vnější nepřítel. S koncem vojenské diktatury v roce 1985 ztratilo Rudé velení legitimitu, ospravedlňující svou existenci. A začalo se štěpit. Část příslušníků přešla „na stranu zákona“, další se osamostatnili nebo navázali na kolumbijské milice FARC.
Autor: Profimedia.cz
Ze společných peněz v pokladnách Comando Vermelho se tehdy zaplatila nejedna kampaň budoucích hvězdných politiků levicové scény, kteří vystoupají až do vlády. Z předvčerejších disidentů a včerejších narkobaronů se stávali ministři zítřka. Dědictví Rudého velení je ale tížilo dál.
Autor: Profimedia.cz
Propojení politické levice a celé sociální téma řešení strastí života milionů obyvatel chudinských favel totiž bylo neodlučně propojeno s činnostmi organizace, která si vydělávala na provoz pašováním a distribucí kokainu, a která využívala zbraní revolučních partyzánských bojůvek.
Autor: ČTK
Od roku 2008 se policejní síly státu Rio snažily pacifikovat jednotlivé městské oblasti. Strategie, která začínala okupací cílové favely za použití drtivé vojenské síly, a následovala po ní instalace jednotky policejního dohledu, zprvu zafungovala. Obsazeno bylo na dvě stovky favel. Rudí ustoupili tlaku.
Autor: Profimedia.cz
To křehké příměří ale nevydrželo dlouho, a od roku 2016 zahájili Comando Vermelho novou expanzi. Nejen do dalších teritorií v Rio de Janeiro, ale též na venkov. Brzy ovládli region Amazonie, usadili se v blízkosti transportních tras z Kolumbie a Peru.
Autor: Profimedia.cz
Comando Vermelho s léty na síle rozhodně neztrácela, a profilovala se jako velmi silná zločinecká organizace, jejíž aktivity už přesahovaly rámec Brazílie a ovlivňovaly celý jihoamerický kontinent. Diverzifikovali své zločinecké portfolio, expandovali do nových oblastí nelegálního byznysu.
Autor: Profimedia.cz
V posledních letech masivně posilovala a rozšiřovala své územní působení ve favelách a Amazonii, kde se fakticky stala paralelní vládou. Její příslušníci tu vybírali nelegální daně, ovládali dopravu, energetiku i bezpečnost. A část zisků investovali do politického vlivu.
Autor: Profimedia.cz
Říjnovou Operação Confinamento, Operaci Uzavření, zásah, na němž se podílel rekordní počet policistů a příslušníků elitních bezpečnostních útvarů – a která vyústila v rekordní počet zadržených osob a bohužel i mrtvých civilistů – měl k obyčejnému zásahu proti drogovým gangsterům skutečně daleko.
Autor: Profimedia.cz
Comando Vermelho totiž není, nikdy nebylo, obyčejnou zločineckou organizací. Protože kromě kriminálních aktivit a korupce jsou její kořeny silně ideologické, a motivy politické. O to pak je brazilské vládě nebezpečnější.
Autor: Profimedia.cz
