„Nejdřív jsem se bál. Hodně mě zajímala příroda už odmala, četl jsem nejrůznější atlasy, encyklopedie a nejvíc mě zaujal text o tornádu v USA. Běhal jsem pak za bouřky od okna k oknu, jestli ho neuvidím.“
„Mamka mi vždycky uvařila dva čaje na zklidnění. V minulosti byly bouřky děsivější, kolísal proud a s ním světlo v žárovkách, někdy vypadl úplně,“ vrací mě Duspara do mládí další souvislostí.
Nebyl pro mě problém sednout za volant a vyrazit třeba do Belgie. Viděl jsem, že nad Francií se tvoří supercely s tornády, tak jsem jim jel naproti. Chtěl jsem je mít zdokumentované pro pozdější výzkum.
