Základem nedorozumění, které však může stát život, je tradiční japonský zvyk. Pokud to neudělá návštěva sama, je věcí hostitele, aby srovnal její obuv před prahem domu nebo bytu tak, aby špičky směřovaly k východu.
Právě v tom je kolize s postupy záchranky. Její muži a ženy si před vstupem do obydlí boty rozhodně nearanžují špičkami směrem od prahu. Neodhodí obuv v chaosu, tříčlenná hlídkla ji odloží v předepsaném tvaru: jedny boty špičkami od prahu, dvoje boty kolmo na ně, špičkami proti sobě. Ona formace se dodržuje. Má to své důvody, odpovídá pozici při transportu nosítek.
Záchranka však bojuje s tím, že poté přispěchá úslužný, přičinlivý, uctivý majitel bytu a podle imperativu tradiční pohostinnosti boty přeskládá. Tradici uspokojí, ale rychlé akci to nesvědčí, zdržuje ji to, zpomaluje. Sabotuje. Pečlivě sestavený postup záchranářské organizace bot dokonce umožňuje určit, jak dlouho to akci zdrží. O třicet sekund. O dlouhou půlminutu, v situaci, kdy se hraje o každý okamžik.
„Záchranářské týmy určují směr svých bot podle rolí, které při transportu mají. Takže když jim pozice obuvi někdo ze své laskavosti změní, může to narušit nazutí a zdržet přepravu pacienta. Podle našich zkušeností může být výsledkem ztráta asi třiceti sekund,“ uvedl podle listu The Guardian japonskému serveru TBS News Dig hasič Daisuke Jamašita.
Se svými kolegy proto, kvůli osvětě, vyslal do světa video, v němž důvody a smysl záchranářské kompozice bot osvětluje. Stejně jako následky jejich přeskupení, byť z ušlechtilých motivů.
