Hroty šípů jako indicie
Tvary šípových hrotů odkázaly na oblasti, odkud se válečníci zřejmě rekrutovali.
Práce kolektivu Thomase Terbergera přitom nesází na kosterní nálezy. Vychází z hrotů šípů, které místo vydalo, mnohé z nich přitom v kostech stále ještě vězely. Přímo v říčním údolí se jich našlo celkem čtyřiašedesát, deset bylo z pazourku, zbytek už z bronzu. Dalších osm bronzových a čtrnáct pazourkových se jich našlo dále po a proti proudu. Jeden stále ještě čněl v lebce, do níž si našel cestu, další v pažní kosti.
Díky oněm sugestivním výjevům jako by bitva pořád žila. Především však válečné artefakty dokázaly ukázat, kdo se na bojišti s místními válečníky vlastně utkal. Nalezené hroty se pyšnily specifickými tvary. Autorský tým studie je porovnal s celkem 4 743 šípovými hroty pocházejícími ze Skandinávie, Německa, Polska, Česka, Slovenska, Rakouska, Švýcarska a Nizozemska, speciální ohledy prý věnoval severnímu Německu. Komparace měla ukázat, odkud na bojiště válečníci vyšli.
Bez překvapení studie vyjevila, že se mnohé hroty podobaly těm, které vydala naleziště v nedalekém Meklenbursku – Předním Pomořansku. Jen to potvrdilo, že na válečném poli byli, přirozeně, lokální bojovníci. Tvary dalších hrotů však místní nebyly. A podle dalšího z autorů studie Leifa Inselmanna není pravděpodobné, že by se do oblasti dostaly prostě skrze kupeckou cestu ze zahraniční. Svědčí o tom, že na druhé straně bojiště stála nájezdnická vojska. A že ta přišla zdaleka.
Jejich původ nese speciální vzkaz do našich končin.
