Neděle 9. srpna 2020, svátek má Roman
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Neděle 9. srpna 2020 Roman

Sci-fi v Arizoně: ambicióznímu projektu Biosféra 2 došel kyslík

aktualizováno 
Měl prokázat, že lidstvo může kolonizovat jiné planety. Že dokáže přežít v uzavřeném ekosystému, neprodyšně odděleném od okolí. Že v něm zvládne najít harmonii. Arizonský projekt Biosféra 2 v roce 1990 fascinoval, byl směsicí sci-fi i ekologie, reality show, vědy, hippie sentimentu i konzervatismu. Ztroskotal.

Počátek osmdesátých let o sobě dal vědět podobným počtem startů na orbitu, jímž se chlubila předchozí dekáda. Jenže poté začaly počty výrazně klesat. Proč? Pro všechny zúčastněné se to začalo jevit příliš drahým a nevýnosným dobrodružstvím. Závody v dobývání kosmu ztratily na významu, militarizace prostoru nad atmosférou byla smluvně zapovězena a nevojenské využití satelitů bylo zatím omezené.

Další očekávanou metou v pořadí byla kolonizace planet a vesmírných těles, jenže k té chyběly technické prostředky a praktické informace. Ať si autoři sci-fi románů spekulovali, jak chtěli, nebylo vůbec zřejmé, na základě jakých mechanismů by tam lidská posádka mohla přežít.

A právě to měl prozkoumat projekt Biosféra 2.

Zmenšená planeta ve skleníku

Proč ta dvojka v názvu? Biosférou číslo 1 projekt označoval samu planetu Zemi a chystal se vytvořit její malou simulaci. Měla podobu skleněné báně, v níž se měly otestovat možnosti života kolonistů na nových planetách. Uzavřená smyčka měla obyvatele zásobovat čerstvými potravinami, vodou, kyslíkem, a přitom být plně schopná recyklace odpadů, které by se stávaly hnojivem a substrátem pro růst rostlin.

Experiment měl být obrovskou živou laboratoří, která by zkoumala, zda může v kontrolovaných podmínkách pozemský život fungovat i jinde. Tvůrci projektu rozhodně neskrývali velká očekávání. A možná to byla právě přemíra ambicí a spěch, co se podepsalo na neradostném výsledku. Pojďme však postupně.

Volání teoretiků, snílků a profesorů z Kolumbijské univerzity, jimž pro realizaci takového díla chyběly peníze, vyslyšel v roce 1984 texaský podnikatel Ed Bass. Poskytl štědrý dar 150 milionů dolarů. Garantem projektu se stal systémový ekolog John P. Allen, který rozpracoval detailní plány, a o realizaci se starala k tomuto účelu vytvořená společnost Space Bisophere Venture.

V roce 1987 se v arizonské pustině u Oracle začalo se stavbou, jakou svět ještě neviděl. Obří skleníkový palác Biosféry 2 měl totiž pokrývat 12 700 metrů čtverečních. Co mělo být uvnitř, přes dokonale utěsněné plochy skel, k vidění? Sedm vzorků různých planetárních biomů. Vesměs takových, které se na Zemi vyznačují velkou produkční schopností.

Sedm biomů, osm lidí

Bylo zde 1 900 metrů čtverečních tropického deštného pralesa, 850 metrů čtverečních oceánu, obsahoval 3,5 milionu litrů slané vody i korálové útesy na dně, 450 metrů čtverečních mangrovových bažin, 1 300 metrů čtverečních travnaté savany, 1 400 metrů čtverečních mlžné pouště. A k tomu ještě dva ryze antropogenní biomy, tedy obytná zázemí pro lidskou posádku, dílny a laboratoře, a ještě zemědělské pole o rozloze 2 500 metrů čtverečních.

Spaceship Earth

Příběh projektu Biosféra 2 se všemi jeho eskapádami líčí dokument Spaceship Earth režiséra Matta Wolfa. Podivuhodnější než fikce, zní jeho podtitul.

Dílo to bylo vpravdě masivní. Zdroje energie pro vytápění a chlazení vycházely z teplotních výměníků a zatrubněných rozvodů vody po objemu skleněných stěn, elektřina byla do objektu dodávána zvenčí, z místních udržitelných a přírodních zdrojů. Celý prostor prosklených dómů pak byl snímán bezpočtem senzorů a čidel, které měřily teplotu, hladinu světla, vlhkost, stav půdy, množství kyslíku. Chyběli jen osadníci.

Funkčnost systému nejprve otestoval sám Allen, který tam strávil tři dny. Po něm převzala dobrovolnou roli Robinsona na jednadvacet dní Linda Leughtová. Pořád to však nebylo ono. Pokud měl experiment za miliony dolarů nade všechnu pochybnost prokázat, že v podobných skleněných eko-bublinách mohou přežít lidé na jiné planetě, nebo například i na Zemi po nukleární válce, bylo třeba osadit Biosféru 2 lidskou posádkou skutečně dlouhodobě.

Po nezbytných technických úpravách k tomu došlo 29. září roku 1991, kdy do skleníkové karantény zamířilo osm statečných bionautů. Čtyři muži, čtyři ženy. Lidé, kteří měli celému světu ukázat cestu budoucnosti.

Sny pod poklopem

Po bitvě je každý generál, takže s dodatečnou kritikou experimentu, který se natáhl na dva roky, to je složité. Předně se hodí zmínit, že duchovní otec projektu John P. Allen se nikdy nepokoušel obyvatelnost Biosféry 2 vyvrátit, ale jen potvrdit. Což není úplně vhodný vědecký přístup k hypotéze.

Chabá byla i metodika experimentu, která se dala vystihnout slovy „zavřeme osm lidí do obřího skleníku a uvidíme, co z toho bude“. Neexistovala jednotná strategie, promyšlený plán, varianty řešení, postup při řešení kritických situací. Vše se tvořilo až v reakci na nastalé momenty, takže obyvatelé báně byli tváří v tvář novým podnětům vždy v defenzivě. A asi nejčastějším zdrojem kritiky se stal samotný výběr bionautů.

Zatímco lidské posádky raketoplánů podstupují v průběhu let zevrubný mentální výcvik a jsou díky tomu připraveni na řešení kolizních situací, osmička bionautů z Biosféry 2 neměla žádnou podobnou průpravu. Byli to sice akademičtí pracovníci, ale kromě počátečního entuziasmu nemohli nabídnout nic navíc. Jen své nejednotné představy a utopické sny o ideálním lidském společenství.

A když zavřete osm romantiků do izolace sdílené komunity, z níž není úniku? Nastanou nutně problémy. Ostatně, jako snílky a hipíky z univerzit je nepopisovaly jen americké noviny, ale sami jejich kolegové v oficiálních zprávách.

Když však tito hrdinové, oblečení do kombinéz jako ze Star Treku, vstupovali 26. září 1991 dovnitř, bylo to s velkou slávou, focením a slavnostním ohňostrojem. „Snílci v poušti budují nový svět,“ hlásaly tehdy novinové titulky. Discover Magazine věnoval projektu speciální číslo, na ABC News vysílali novinky z Biosféry v hlavním vysílacím čase a americká vědecká společnost několikrát pyšně zmínila, že celý záměr je tím nejvýznamnějším badatelským počinem všech dob.

A když po dvou letech Biosféru opouštěli? Odcházeli v mnohem větší tichosti a bez jakékoliv pompéznosti. „Řekněme, že největším triumfem naší mise bylo, že nás ven znovu vyšlo osm,“ prohlásil Mark Nelson, jeden z účastníků. Ostatní mu dali zapravdu.

Pobyt v Rajské zahradě a dva roky prázdnin to zrovna nebyly.

Svět, který se požíral zevnitř

Biosféra 2 hostila stovky druhů rostlin a desítky druhů zvířat, včetně hmyzu. V jednotlivých dómech dohromady bylo 3 800 druhů, od těch nepatrných až po kolibříky a lemury. Tento bio-balíček pečlivě vyselektovaných organismů se ukázal být v prvních týdnech pro přežití zásadní, ale posléze začal věci spíše komplikovat.

Z pětadvaceti přítomných druhů malých obratlovců přežilo do konce experimentu jen šest. Ostatní pošli, protože jim uměle vytvořené ekosystémy nedokázaly zajistit podmínky pro přežití. Už v průběhu prvního roku nastal kolaps většiny populací hmyzu. Ztráta užitečných opylovačů se pak neblaze projevila na výnosu z pěstovaných plodin, hlavního zdroje obživy.

Zato se v báni výtečně dařilo méně příjemným druhům, mravencům, švábům, kobylkám. Ti se množili invazním tempem a ohrožovali existenci rostlin. Rostliny vedly zápas o přežití. Některé druhy začaly v ekosystémech brzy dominovat a vytlačovat ostatní. Povíjnice, břečťan, divoké víno a lekníny dělaly problémy.

Vesmírná vzpoura kosmonauta USA Billa Poguea a jeho posádky

Kromě astronautské kariéry William Pogue psal knihy, přednášel a spolupracoval

Mise Skylab 4, které se zúčastnil, provedla první stávku ve vesmíru, když vypověděla poslušnost, vypnula komunikaci se Zemí a dala si den volna. William Pogue vůbec bořil mýty o nadpozemských schopnostech astronautů, v kosmu zvracíte, trpíte závratí, přiznával. Třetího března zemřel ve věku 84 let.

Většina vegetace se vůbec „nechovala podle plánu“. Přírůstky byly minimální, dřevo bylo křehké a lámavé, ovocné stromy neplodily. Prvním nemilým zjištěním tedy bylo, že žádný skleník nedokáže garantovat fungování skutečně vyváženého komplexního ekosystému, který by nepožíral sám sebe. A že tedy v principu Biosféra 2 nemůže naplnit své hlavní poslání. Že nestačí jen usadit vhodný poměr pár desítek druhů rostlin a živočichů na jednotku plochy a položit na ně poklop.

V průběhu měsíců se ukázalo, že onen „čistý svět uvnitř“ je stále znečištěnější. Bio-geochemické cykly byly v uzavřeném prostoru násobně rychlejší. Do systému se totiž dostávalo příliš mnoho živin, což vedlo k nadprodukci řas. Bionauti nakonec museli čistit vodu přes řasové filtry a řasy pak sušit a skladovat. Produkovali tak odpad.

Miniaturní oceán musel být čištěn, protože se stával příliš kyselým, a v reakci na zvýšení pH zase příliš zarůstal korálovým útesem. Mangrovové mokřadní porosty rychle vyrostly, zahustily se, tím zlikvidovaly veškerý podrost. Zůstala jen tmavá bažina. Tropický deštný les si uchoval druhovou bohatost rostlin i klima, ale byl prakticky bez života. Postarali se o to hladoví mravenci. Místo poklidného hospodaření tak bionauti většinu času trávili údržbou ekosystémů, likvidací škůdců, nadbytečné vegetace, zápasem s umělým klimatem. Bylo to vyčerpávající.

Bionautům se krátí dech

Kvalitě života lidských obyvatel rozhodně nepřispěla jednotvárná rostlinná strava. Podle původních předpokladů měla být nabídka potravin v Biosféře 2 až pětkrát výživnější než to, čím se stravují zemědělské komunity v Indonésii, Číně a Bangladéši. Ale praxe se lišila.

Biosféra 2: druhá mise

V roce 1994 se experiment dočkal svého pokračování, předcházela mu přitom technická vylepšení objektu. Sedmičlenný tým, který svou misi nastoupil 6. března 1994, měl za sklem strávit deset měsíců, a zpočátku byly jeho výsledky velmi nadějné, dosáhl naprosté potravinové soběstačnosti.

Ke krachu druhé mise nakonec vedly manažerské změny, do vedení Space Biosphere Ventures, která projekt vlastnila, byl totiž finančníkem Edem Bassem dosazen Steve Bannon, ano, onen pozdější poradce Donalda Trumpa. Jeho jmenování vedlo ke kontroverzím. Dva účastníci týmu, který na experiment s druhou misí dohlížel, se totiž začali obávat o bezpečnost projektu pod nadvládou bankéřů – a poté, co nový management vyměnil zámky i přístupové kódy pro komunikaci s týmem uvnitř, do objektu vnikli. Druhá mise skončila předčasným odchodem svých bionautů 6. září 1994 a soudními tahanicemi, žádné vědecké závěry po ní nezůstaly.

V konečném důsledku se tak obyvatelé nejčastěji stravovali bramborovou natí, cukrovou řepou, batáty a papájou. „Všichni bychom docenili nějaké kalorie navíc,“ připouštěla Linda Leighová, jedna z bionautek. „Jenže produkce kaloricky vydatných plodin byla buď extrémně pracná, nebo příliš zdlouhavá.“ Masa a živočišných bílkovin byl, navzdory chovu drůbeže a koz, konstantní nedostatek. Produkce jednoho šálku kávy trvala v přepočtu čtrnáct dní.

První rok pobytu byl poznamenán konstantním hladem obyvatel, kteří přišli v průměru o 16 procent své tělesné hmotnosti a přežívali na hranici podvýživy a za limitem nutričního hladu. Pozitivní bylo, že se v jejich tělech nekoncentrovaly toxiny a jiné závadné látky, spojené s vytrvalou cirkulací živin v uzavřeném ekosystému.

Zdaleka největším problémem byl však kyslík. Tedy jeho absolutní nedostatek. Z „planetární“ koncentrace 20,9 procenta, na kterou jsme v naší atmosféře uvyklí, klesal v Biosféře 2 až na kritickou hodnotu 14,5 procenta. To zhruba odpovídá podmínkám ve čtyřech tisících metrech nad mořem.

Životní tempo obyvatel na to muselo reagovat značným zpomalením výkonu. Bionauté při fyzické práci omdlévali, při zátěži upadali do bezvědomí, během nočního odpočinku se u nich projevovala spánková apnoe. Čím déle žili v ráji, tím častěji lapali po čerstvém vzduchu.

A s tím souvisel i konstantní stres. Při řešení konkrétních úkolů, které vyžadovala údržba metabolismu ekosystému Biosféry, bylo vše v relativním pořádku, komunita fungovala jako tým. Mimo to však bylo skoro vše problém.

Demokracie za časů hladu

Z přátel se stali nepřátelé, tvořily se milenecké svazky a jiné zanikaly, množily se konflikty, hraničící se sabotážemi. V zásadě se vytvořily dvě čtyřčlenné skupiny, které mimo pracovní rámec nedokázaly vzájemně smysluplně komunikovat. Terapeutické diskusní kroužky a debatní fóra, při kterých si měli obyvatelé vyjasňovat svá stanoviska, konflikty spíše akcelerovaly.

K násilí nedocházelo, ale nádobí vzduchem létalo. Selanka se nekonala. Jedna skupina se vloupala do skladu osiv a vylepšila si jídelníček na úkor druhé, respektive na úkor budoucnosti obou. Hovořilo se o krádežích, urážkách a výhrůžkách. Došlo i k několika nepříjemným nehodám, způsobených nesprávnou manipulací s technikou. A zranění si vyžádali ošetření mimo zapečetěný dóm.

Ošetření bionauti se dovnitř nevrátili jen s čistými uniformami, ale i se zásobami potravin a novou technikou. Tím dospěl projekt Biosféry 2 do definitivně jiné polohy. Zásahy zvenčí totiž naprosto zpochybnily soběstačnost celého systému. Minimálně dvakrát byly dovnitř Bisoféry 2 vpraveny „injekce“ kyslíku. Zásilek potravin, propašovaných dovnitř tajně, však bylo nejspíš mnohem víc. Nálada uvnitř se díky tomu rapidně zlepšila, výsledky se rázem jevily pozitivněji.

Proč se najednou začalo bionautům tak báječně dařit, si vedoucí projektu Allen nejprve nechal pro sebe. Intervence, k nimž se později doznali, však vlastně celý předchozí experiment degradovala.

Nevědecké divadlo za miliony

„Z báječného dobrodružství, toho největšího od doby, kdy John F. Kennedy odstartoval závod o Měsíc“ se stala jen jakási reality show o lidech žijících ve skleníku. Protože už bylo jasné, že bez kyslíku a zásob by přežití komunity uvnitř možné nebylo. Idealizovaná představa hippie-společenství, které bude v panensky čistém světě dokonale fungovat příkořím navzdory, se nakonec nekonala. Respektive, fungovala báječně, jen pokud dovnitř proudily zásoby zvenčí.

Dobře to popisoval článek uveřejněný v Times. „Se silně pohmožděnou důvěrou v projekt, který byl usvědčen z manipulace s měřenými daty, ze zatajování informací a z pašování zásob, se celý onen dvouletý experiment lidské soběstačnosti začíná jevit stále méně jako věda a více jako divadelní inscenace za 150 milionů dolarů,“ kritizoval.

Ještě ostřeji to z vědeckého pohledu shrnula ekoložka Rebecca Stewartová: „V krátkosti, experiment Biosféra 2 selhal, protože nebyl schopen generovat dýchatelný vzduch, pitnou vodu a zajistit adekvátní výživu pro pouhých osm lidí, ačkoliv přišel dohromady na 200 milionů dolarů.“

A jak se na zkušenost zpětně dívají její účastníci a účastnice? Nelson i Leighová by ji podle svých slov podstoupili znovu. Prý je proměnila. Navzdory mnoha výzvám, potížím, strádáním i konfliktům je údajně transformovala tak, jak si přejí, aby se proměnila společnost jako celek.

„Uvnitř Biosféry 2 dávalo vše smysl. Cokoli jste udělali, viděli jste dopady onoho jednání. Jako by moje tělo znenadání dostalo zprávu: kdykoli se nadechneš, tyto rostliny čekají na tvůj kysličník uhličitý. Jsou tvou třetí plící. A já si říkal: ’Bože, toto mě udržuje při životě! Jsem metabolicky absolutně propojený se zdejším životem,“ líčil Nelson.

I Matt Wolf, režisér dokumentu Spaceship Earth, který o celém projektu i osudech jeho aktérů a aktérek pojednává, není výlučně odsudečný. „Média dovedou být směrem k lidem, kteří zkoušejí nové věci, velmi pohrdavá. Až tak moc, že se pak lidé zdráhají cokoli zkusit, kvůli obavě z kritiky. Jenže kdyby se selhání bál každý, nevyzkoušelo by se nikdy nic nového a ambiciózního,“ soudí.

Podle jeho mínění experiment prokázal především to, že nejnestabilnějším prvkem uzavřených systémů jsou lidé sami. Mimochodem, většina z osmičlenné mise žije dodnes pospolu na farmě Synergia Ranch, v centru pro inovace a organické zemědělství.

Autoři:
  • Nejčtenější

Doba prsatá. Odhalená ňadra jako důkaz měnícího se světa kolem nás

Premium Až se teď v létě vydáte k vodě, rozhlédněte se kolem sebe. Jedním z dokladů změn světa kolem nás jsou proměny vzhledu...

Líbí se mi dělat byznys a pak se obléknout do latexu, říká MOgirl Eliška

Gnóthi Seautón, poznej sám sebe. Právě slova, která byla vytesaná nad věštírnou ve starořeckých Delfách, jsou jejím...

Bisexualita existuje, pletl jsem se, přiznal novou studií vědec

Před patnácti lety vzbudil svou prací velké kontroverze. Tvrdil v ní, že bisexualita neexistuje a že muži, kteří se k...

Chtěl jsem si zkusit, jaké to je do někoho píchnout, sdělil obviněný

Premium Hospoda hučela, ale zavírací hodina se nemilosrdně blížila. Pomalu ho opouštěla bujará nálada podpořená pěti pivy a...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Bitky v garážích mají drsnou slupku, ale diváky baví, říká Ondruš

Pouliční pravidla, fanoušci nalepení u plotu, surové prostředí. Amatérské zápasy MMA jsou čím dál populárnější. „Občas...

Biolog Komárek: Jsme účastníky největšího sociologického experimentu všech dob

Premium Měsíce trvající pandemie nám převrátila životy naruby. Známý biolog, filozof a autor dvou desítek odborných knih a tří...

Brzy dospěju do bodu, kdy si účet na Facebooku zruším, říká Lucie Výborná

Premium „Je to hra. Hra, která by měla být přínosná, užitečná, inspirativní,“ říká o své práci moderátorka Českého rozhlasu...

Proč koronavirus už téměř nezabíjí. Vytratí se, nebo se vrátí ještě silnější?

Premium Koronavirus je záhadný. Nečitelný. I když ho zkoumají ti nejchytřejší lidé, pořád o něm víme málo. Chová se jinak. Je...

  • Další z rubriky

Bisexualita existuje, pletl jsem se, přiznal novou studií vědec

Před patnácti lety vzbudil svou prací velké kontroverze. Tvrdil v ní, že bisexualita neexistuje a že muži, kteří se k...

Pohádka o mašinkách. Výpravčí se vlivem technologií stávají ohroženým druhem

Premium Na českých kolejích se v červenci nakupil dlouhý řetěz nehod. Jak to vlastně funguje na železnici? Vydali jsme se v...

Na Měsíci nikdo nebyl a Země je placatá. Proč lidé stále věří hloupým konspiracím

Premium Vlády tají přistání mimozemšťanů. Letadla rozprašují jedy, jimiž nás ovládají. Mocní řídí chod tohoto světa. Na Měsíci...

Doba prsatá. Odhalená ňadra jako důkaz měnícího se světa kolem nás

Premium Až se teď v létě vydáte k vodě, rozhlédněte se kolem sebe. Jedním z dokladů změn světa kolem nás jsou proměny vzhledu...

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

Škoda dostane šéfa s úkolem zabránit, aby značka dotírala na VW a Audi

„Není nám k ničemu, když se Škoda vyvíjí ke třetí prémiové značce v rámci koncernu,“ prohlásil v rozhovoru publikovaném...

Krejčířovu vilu opět nikdo nechce. Už ani za dvacetinu pořizovací ceny

Ani další pokus o vydražení vily v Černošicích, která patřila odsouzenému Radovanu Krejčířovi, nebyl úspěšný. Do dražby...

Jaromír Jágr poprvé ukázal na sociálních sítích novou přítelkyni

Hokejista Jaromír Jágr (48) a modelka Dominika Branišová (26) už několik týdnů tvoří pár. Absolvovali spolu několik...

Zemřela manželka Jiřího Krampola, měla dlouhodobé zdravotní problémy

Ve věku 59 let zemřela Hana Krampolová, manželka herce Jiřího Krampola. Dlouhodobě se potýkala se zdravotními problémy.

Šéf Pirátů Ivan Bartoš je tatínkem. Miminku dali s manželkou neobvyklé jméno

Předsedovi Pirátů Ivanu Bartošovi (40) a jeho ženě Lydii (37) se v úterý večer narodil syn. Novopečený tatínek se s...