Vědci, kteří loni provedli výzkum oplodněných vajíček při umělém oplodnění (psal o něm list Daily Mail), zjistili, že mezi embryi zdravých mladých žen existují značné rozdíly. Může za ně rozdílná kvalita spermií různě starých otců.
Podle závěrů autorů výzkumu klesá u mužů ve věku jednačtyřiceti až pětačtyřiceti let plodnost každý rok o sedm procent. V pětačtyřiceti už je ve významném počtu případů umělé oplodnění kvůli kondici spermií neúspěšné. Zatímco u jednačtyřicetiletých mužů existuje ještě šedesátiprocentní pravděpodobnost, že se podaří, u pětačtyřicetiletých už je tato pravděpodobnost jen pětatřicet procent. Autoři výzkumu proto zdůrazňují, že se počítá každý rok.
Kromě toho začíná po čtyřicátém roce klesat nejen počet produkovaných spermií, ale i hladina testosteronu, uvádí Society of Male Reproduction and Urology. Snižuje se také pohyblivost spermií, čímž klesá pravděpodobnost, že dojde k oplodnění vajíčka.
A i když už se vám podaří počít, není vůbec jisté, že vaše partnerka dítě donosí. Zvyšující se věk otců má totiž vliv i na riziko potratu. Podle závěrů výzkumu, zveřejněného v roce 2006 v magazínu Obstetrics and Gynecology, existuje mezi věkem otce a vyšším rizikem potratu jasná souvislost.
Zatímco u pětadvacetiletých otců je riziko, že jejich partnerka potratí, okolo osmi procent, u mužů starších pětatřiceti let už stoupá na čtyřiadvacet procent. Je tomu právě kvůli snižující se kvalitě spermií, kterou s sebou stárnutí nese. Ostatně právě kvůli tomu je věk dárců spermií omezen na maximálně čtyřicet let.
Autismus a genetické poruchy
Doposud lékaři varovali především ženy, aby mateřství příliš neodkládaly z důvodu zvýšeného rizika možných abnormalit. Výzkumy z poslední doby však ukazují, že otálet by neměli ani muži, protože i u starších otců takové riziko stoupá.
Podle údajů Male Reproductive Center v New Yorku, které citoval list The New York, mají čtyřicetiletí otcové dvakrát větší pravděpodobnost, že jejich dítě bude trpět schizofrenií než potomci mužů mladších třiceti let. U otců starších padesáti let už je toto riziko trojnásobné. V případě autismu je riziko u potomků čtyřicetiletých a starších otců dokonce téměř šestkrát větší než u třicetiletých mužů.
Jisti si bohužel nemůžete být ani v případě dalších poruch: Harry Fisch, autor knihy The Male Biological Clock, analyzoval porodnické databáze a zjistil, že věk otců se negativně podílí i na riziku Downova syndromu. Pokud je matka starší pětatřiceti let a zároveň je staršího věku i otec, riziko Downova syndromu u dítěte rapidně narůstá.
Genetičtí odborníci z American College of Medical Genetics zase upozorňují, že se zvyšujícím se věkem otců stoupá riziko vrozených vad jejich potomků. Mezi nejrizikovější se považují různé formy dwarfismu (porucha vyznačující se trpasličím vzrůstem a deformacemi), neurofibromatóza (onemocnění, kdy pod kůží nekontrolovatelně rostou nádory), Marfanův syndrom (porucha pojivové tkáně) nebo Apertův syndrom (nevyvinutá střední část obličeje, předčasně spojené lebeční švy, srostlé prsty na rukou a nohou). U potomků mužů starších pětačtyřiceti let je podle jejich údajů ve srovnání s dvacetiletými otci riziko těchto genetických mutací až pětkrát vyšší.
