Všeobecná vřava. Muži se rvali na mostě, ale často i v benátských ulicích. Obraz neznámého autora, osmnácté století
Hned zkraje poznamenejme, nebyla to nijak okrajová extravagance, ojedinělý exces. Byla to tradice, krvavá. Městská správa ji někdy podporovala, jindy regulovala, poté formálně zakazovala. Když jedné „battagliole sui ponti“, bitce na mostě přihlížel král Jindřich III. Francouzský, byl zmatený. „Je to příliš malé na to, aby to byla válka, ale příliš kruté, aby to byla hra,“ nechal se slyšet.
„Guerre ordinate“, organizované, předpřipravené městské války jsou do dějin Benátek hluboce vepsány, byly významným rysem jejich tváře. Zachytili je historici, otiskly se do písemných pramenů, vylíčil je bezpočet obrazů.
Proč se řežby na mostech konaly? Historik Robert Davis nevylučuje individuální agresivitu a vendetu, uvádí však, že obecným motivem byla čest, individuální i skupinová, která se vázala na velmi silnou loajalitu ke klanu a rivalitu mezi nimi. Benátčané od pradávna tvořili kliky, se jmény, často s vlastními uniformami. Nakonec se jako nejsilnější vyrýsoval klan Castellani, známý jako „rudé krevety, tvořili ho především stavitelé lodí z východní části města, uvádí server Public Domain Review. Druhý klan Nicolotti, s přízviskem „stíny“, se zformoval převážně kolem rybářů ze západu.
Jak zuřivá tradice vznikla?
