náhledy
Jeho karty s mnoha přesně zachycenými tělesnými mírami, fotografií a jménem zločince dostaly název mluvící portréty. A opravdu, o kriminálníkovi toho vypověděly hodně. Metoda, kterou vynalezl úředník pařížské policie Alphonse Bertillon, se proto v druhé polovině 19. století rozšířila po Evropě i Americe.
Autor: Met Museum, Creative Commons
Obrazy s popisem bertillonáže, jak se jeho metoda nazývala, vlastní newyorské Metropolitní muzeum umění.
Autor: Met Museum, Creative Commons
Na počátku Bertillonova vynálezu stála úředníčkova posedlost systematičností. Nesnesl být totiž svědkem, jak neefektivně policie nakládá s informacemi o zločincích, v jakém chaosu je její archív. A rozhodl se to napravit, i když to neměl v popisu práce. A i když jeho snahám kolegové ani nadřízení nepřáli.
Autor: Met Museum, Creative Commons
Nešlo mu přitom pouze o systematičtější katalogizaci karet s recidivisty. Předně se rozhodl jejich fyziognomii mapovat mnohem pečlivěji, než jen měřit jejich výšku nebo hmotnost.
Autor: Met Museum, Creative Commons
Jejich těla rozdělil na mnoho segmentů, které šlo měřit, charakterizovat, klasifikovat. Každičký tělesný detail se stal nositelem informace, která měla posílit policejní dohled nad recidivisty.
Autor: Met Museum, Creative Commons
Karty se všemi informacemi byly pečlivě katalogizovány a propojeny, aby se snáze identifikoval zadržený zločinec, který odmítal prozradit svou totožnost.
Autor: Met Museum, Creative Commons
Systém byl ve Francii uveden do praxe v roce 1883 a i díky obsedantnímu Bertillonově smyslu pro řád byl velmi účinný. Proto ho převzaly mnohé evropské země a Amerika.
Autor: Library of Congress, Creative Commons
Bertillonáž však nebyla bezchybná, fyziognomické parametry se totiž s postupem času samozřejmě měnily a archivní údaje o nich zastarávaly. Proto ji ve dvacátém století nahradily mnohem spolehlivější otisky prstů.
Autor: CC-BY, Creative Commons
Dnes je tak bertillonáž jen dokladem o historii policejního dohledu. Dokladem, který zneklidňuje. Metoda, která dokáže osobnostní rysy objektivizovat a katalogizovat pro potřeby státního dozoru a sledování, má v sobě vlastně cosi obludného, jak ostatně připomínají slova Metropolitního muzea umění.
Autor: Met Museum, Creative Commons
A samotný Bertillon (na snímku stylizovaném do policejní fotografie) o úskalích státní moci věděl. I jeho přičiněním, kvůli jeho špatnému grafologickému posudku, totiž dostal doživotní trest ve známé aféře Alfred Dreyfus.
Autor: Service Regional d'Identité Judiciaire, Creative Commons