Mexické kartely vydělávají ročně prodejem drog do Spojených států 19 až 29 miliard dolarů. Není to jejich jediné odbytiště. A kokain, extáze, marihuana nejsou jediným zdrojem příjmů tamních mafiánských bossů. Jako v každém jiném podnikání i tady platí, že jen dostatečně diverzifikované pole aktivit zajistí organizaci potřebnou flexibilitu.
Proto je portfolio organizovaných kriminálních spolků přepestré: prodej zbraní, obchod s lidmi, padělání, uplácení veřejných činitelů, vydírání a vybírání výpalného. V každé z těchto branží se točí nemalé peníze, které je škoda nechat ležet ladem. V tvrdém byznysu produkce drog obstojí jen ti, kdo se nebojí zkoušet nové věci. A z tohoto důvodu si v Mexiku začaly kartely, tradičně spjaté jen s brutálním násilím a masivní korupcí, hledět donedávna ještě zcela nevinné a kriminalitou nezasažené oblasti. Produkce zdravého ovoce, avokáda.
Patří se zmínit, že kartely, nejprve ty z jihu Ameriky a později i mexické, vstupují do nevinných oblastí podnikání už dlouho a rády. Vidí v nich vítanou příležitost. Jak pro investice, tak pro legalizace svých zisků. Například skrze trh s realitami se dají prát špinavé peníze z prodeje návykových látek výtečně. Stejně tak se dají čistit provozováním restauračních nebo hotelových sítí či taxislužeb.
Ziskovost těchto legálních odvětví nebyla prvotním motivem, proč do nich mafiáni investovali. Šlo spíš jen o příhodnou zástěrku. A právě v tom je příběh mexického avokáda odlišný. Je to zatraceně lukrativní produkt, který je naprosto legální. Což je pro otrlé kriminálníky často docela nová zkušenost.
Made in USA chutná lépe v Mexiku
Plody hruškovce přelahodného, avokáda, nejsou v končinách Střední Ameriky žádnou novinkou. Lidé je konzumovali podle všeho už před devíti tisíci lety, zhruba před 3 200 lety se začalo s jejich pěstováním. Tak to alespoň potvrzují souvislé archeologické nálezy od mexické Puebly po guatemalské Puerta Barrios. Tehdy se také tmavozelené plody staly předmětem směnných obchodů. Pochutnávali si na nich Inkové i Aztékové. S nynější popularitou a výnosností však souvisí poněkud čerstvější historie.
Šéf drogového kartelu Z-40 byl příliš brutální řezník i pro jiné gangy Spojené státy na Miguela Ángela Trevina Moralese vypsaly odměnu pět milionů dolarů, Mexiko téměř tři. Šířily se o něm legendy, že se mu vyhýbají střely, a města, jimž vládl, terorizoval s krutostí ďábla. Miguel Ángel Trevino Morales alias Z-40 vystoupal díky své fanatické bestialitě po kariérním žebříčku mexické mafiánské scény až do čela kartelu Los Zetas, tamního nejkrutějšího gangu. |
Respektive zákon o zákazu dovozu zemědělských produktů ze zahraničí, který v roce 1914 přijali ve Spojených státech amerických. Oficiálním zdůvodněním tohoto legislativního opatření byla ochrana národního hospodářství před zavlečením škůdců. Neoficiálním a pravděpodobnějším důvodem byla spíše ochrana amerických farmářů, kteří v konkurenci sousedů z Mexika nedokázali obstát.
Následujících třiaosmdesát let si tak mohli Američané pochutnat na dobrém avokádu, jen pokud se vydali za jižní hranici Texasu. Pravda, mohli si koupit výpěstky z plantáží a sadů v Kalifornii. Jenže ty moc k pochutnání nebyly.
Je jistou ironií, že v Kalifornii vypěstovaná odrůda avokád s černou drsnou slupkou, pojmenovaná Hass podle průkopníka, pěstitele Rudolfa Hasse, dávala chutí a kvalitou lepší plody v Mexiku. Kde se také pěstění nebývale dařilo. Takže když v roce 1997, k nemalé radosti mexických zemědělců a k velké nelibosti amerických farmářů, zákaz dovozu zemědělských produktů vypršel, zaplavilo mexické Hassovo avokádo americký trh. A byla to učiněná zelená lavina, která na síle zatím neubírá.
Poptávka po avokádu v USA se naopak zvyšuje, jen mezi lety 2001 a 2018 poskočila z průměrné spotřeby 0,9 na 3,6 kilogramu na hlavu ročně. Mexiko tuto žádost po zeleném ovoci více než ochotně uspokojuje, ročně do Států expeduje 950 milionů kilogramů výpěstků. Fascinující přitom je, že se na rostoucí poptávce neodrazil ani nárůst ceny. Byť ještě před deseti lety stála bedýnka avokád u zelináře v USA 30 dolarů a dnes přes 60, jdou tu pořád na dračku.
Dnes, osmadvacet let od zrušení zákazu, mexické avokádo americkému trhu naprosto dominuje. Tvoří tu 90 procent prodávaných avokád, konkurenti z Peru a Kolumbie sem dodávají méně než jedno procento objemu, a ve výsledku vytváří čistý zisk ve výši tří miliard dolarů ročně. Mexiko přitom exportuje dalších 1,1 miliardy kilogramů avokád do zbytku světa, což jeho celkový výnos přibližuje sedmi miliardám dolarů.
Ano, avokádo je pro ekonomiku Mexika doslova zeleným zlatem. A jeho ziskovost pochopitelně začala lákat i gangstery drogových kartelů.
Víc než jeden problém
Problém, který mafiáni s producenty avokáda měli a mají, je vlastně dvojí. Předně, byl tu kromě nich někdo jiný, kdo disponoval velkým balíkem peněz. Navíc legálně vyzískaným, vypěstovaným. To narkobarony přirozeně dráždilo. A za druhé, tyto peníze se staly páteří ekonomiky mexických federativních států Michoacán, Jalisco, Mexico, Nayarit, Morelos a Guerrero. Tedy těch donedávna velmi chudých, z nichž se ještě před desetiletími ochotně rekrutovali adepti pro členství v drogových kartelech.
K příměru s avokádem coby páteří ekonomiky nutno dodat, že jde o páteř neohebnou. Mafie tu doslova přicházejí o půdu pod nohama, protože jejich krvavé peníze tu ztrácí na ceně. Minimální mzda, na kterou se v Mexiku lidé dost nadřou, totiž činí v přepočtu pět dolarů za den. Jenže sběrači avokáda, kteří šplhají po stromech, si přijdou na 60 dolarů. A majitelé sadů vydělávají tisíce. Avokádo jim nabízí smysluplnou a výnosnou alternativu, bez závislosti na penězích mafiánů.
Na otázku, zda se zapojit do nelegálního a krajně riskantního byznysu organizovaného zločinu, nebo zůstat u sadaření a zahradničení, si místní už odpověděli. Klidná práce v zemědělství je nepošle do márnice s uřezanou hlavou nebo s rozstříleným či jinak znetvořeným tělem. Jako pěstitel avokáda se můžete dočkat spokojeného a na místní poměry velmi slušného důchodu. Práce pro kartel nic takového garantovat nemůže.
Což je vlastně další, nezjevný, a přitom dost podstatný aspekt vyostřujícího se konfliktu mezi pěstiteli avokáda a drogovými kartely. Gangsteři a zabijáci si dobře uvědomují, že jejich profesní kariéra nejspíš nebude mít dlouhého trvání a už vůbec ne dobrý konec. Na dráhu zločinu se vydali často jen proto, že neviděli ze své někdejší sociální a finanční situace jiné východisko. Sami jsou svým původem většinou vesničani, zemědělci. Mají rodiny a ke kartelu se nechali zlákat mnohdy tím, aby je uživili.
A teď jim avokádoví producenti v šesti nejchudších státech Mexika názorně demonstrují, že se dá živit slušně a dobře. Bez mrzačení a zabíjení.
Avokádo, zelené zlato, tak nahlodává samu podstatu fungování kartelů. A kartely se pokoušejí avokádový byznys Mexika ovládnout. Tradičně kvůli penězům a moci, proto, aby diverzifikovaly své zisky. Aby předstihly konkurenci. Ale rovněž proto, aby ochránily svou existenci. Avokádo ztělesňuje legální zisk bez rizika, což je přesný opak koky nebo marihuany.
Válka o zelené sady
Jako první se do mexického světa chutných výpěstků odrůdy Hass pokusil infiltrovat kolem roku 2000 Clan del Golgo, Kartel ze Zálivu. Ne napřímo, spíše kvůli zajištění vlastních transportních tras v regionu. Lidé v Michoacánu totiž ztráceli potřebu pašovat jejich kontraband dál na sever. Kamiony přepravců si tu vystačily s převážením ovoce.
Po nich se kolem roku 2010 v regionu etablovaly struktury Los Zetas, které byly původně ozbrojeným křídlem, soukromou armádou pro Clan del Golfo. I šéfové Los Zetas ponechávali pěstitele avokáda víceméně být. Vysávat jejich zisky a nechat si platit „za ochranu“ se pokusili až mafiáni z kartelu La Familia Michoacán a jejich soukromá armáda Viagras.
O totéž se však současně snažili Los Caballeros Templarios, tedy Templářští rytíři. Výsledkem byla první zničující válka gangů, mezi lety 2012 a 2016, která se na produkci avokáda naštěstí neodrazila. Na bezpečnostní situaci zdejších vesniček a měst ovšem ano.
V posledních letech se pak snaha o kontrolu území, kde se pěstování avokáda daří, stala předmětem vzájemných přestřelek a masakrů členů kartelů Cártel de Jalisco Nueva Generación a Nueva Familia Michoacana a organizací z Tepalcatepecu a Zicuiránu. Rádi by se tu prosadili i salvadorští MS-13.
Jen ve státě Michoacán, odkud pochází 80 procent mexické avokádové produkce, je ročně zaznamenáno v průměru 1 300 násilných úmrtí, vražd, souvisejících s vyřizováním účtů mezi kartely, které zápasí o výnosná teritoria.
Nepotřebujeme vaše krvavé peníze
Zemědělci, producenti avokáda, tomu jen pasivně nepřihlížejí. Že se po dvě dekády pokouší tucet obávaných kriminálních organizací ovládnout jejich zdroj zeleného zlata, je rozhodně nenechává klidné ani nečinné. A proto tu vznikají „autodefensas“, místní domobrany.
Venkovských milic, výborů uliční bezpečnosti a dobrovolnických týmů vznikla během běsnění drogových kartelů po celém Mexiku řada, ale jednotky zakládané pěstiteli avokáda se od nich výrazně liší. Kvalitou výcviku, vybavením, výší platu. Avokádo totiž generuje miliardové zisky, a tak si jeho velkoproducenti mohou dovolit spolufinancovat výrazně profesionálnější ochranu.
Že si avokádoví commandos nezadají s ozbrojenci kartelů, poprvé dokázal incident z roku 2017 a městečka Tancítaro. Místní odtud velmi razantně vyprovodili gangstery, kteří si přijeli pro výpalné. Přestřelka tehdy připomínala skutečnou válku. Po nájezdu zůstalo na místním hřbitovu osmdesát žoldáků drogových korporací.
Za tím, že se Tancítaro, které je přezdíváno světovou metropolí avokáda, tehdy ubránilo, stojí jednotka CUSEPT, městský sbor veřejné bezpečnosti, který čerpá peníze z prodeje avokáda. A další takové sbory záhy poté vznikly v Uruapanu a Ziracuaretiru.
Slouží v nich místní lidé, často bývalí policisté, vojáci, kteří rezignovali na své původní zaměstnání a rozhodli se chránit své vesnice a města od rozpínavosti a násilí kartelů. V těchto sebeobranných jednotkách kromě toho často slouží právě ti mladíci, kteří by se za jiných okolností nechali zrekrutovat k práci pro kartely. Jenže teď nachází společensky hodnotnou a výdělečnou práci v legální sféře.
Zdá se to skoro neuvěřitelné, ale v šestici donedávna ještě nejchudších státech Mexika je podle zpráv bezpečnostních analytiků momentálně moc kartelů na ústupu. Vydobytou nezávislost si místní nechtějí nechat vzít. Žije se jim dobře, i bez špinavých peněz z drogového byznysu. Avokádový boom by tak mohl teoreticky nahlodat struktury organizovaného zločinu, s nímž si v Mexiku už bezmála 30 let nikdo neví rady.
O tom, jestli momentální pozitivní vývoj vyústí k dobrému konci, se však nejspíš bude rozhodovat jinde. Za hranicemi Mexika, ve Spojených státech amerických. Tamní silná lobby zemědělců a farmářů se dlouhodobě snaží vykreslit avokádové výpěstky z mexických plantáží jako „krvavé ovoce“, sponzorující byznys kartelů. A usiluje o opětovné zavedení zákazu dovozu, jako před rokem 1997. Pochopitelně, že by takový zákaz pomohl americkým pěstitelům. Pro ty z Mexika by nic dobrého neznamenal.
