Názvy z dob oné stávky si ponechaly dodnes, podvratný osten propagandy však ztratily. O jejich politickém, bojovém významu a okolnostech jejich vzniku dnes většina obyvatel Argentiny nic neví.
„Většina lidí má za to, že to jsou prostě jen bizarní, drzá jména,“ říká s odkazem na druhy pečiva nazvané jako mnichovy koule nebo jeptiščiny vzdechy profesor z Národní univerzity Entre Rios a pekařský šéf Vicente Campana v rozhovoru pro BBC. Dodává však: „Jména oněm výrobkům skutečně dali anarchisté, aby připoutali pozornost ke svému politickému směru.“
Máte-li základní povědomí o argentinských dějinách, určitě se nedivíte. V druhé polovině devatenáctého století byla Argentina zemí hospodářského růstu, ovšem též politické korupce a nerovnosti. A též imigrace, především ze Španělska a Itálie, tedy ze zemí, kde se začala organizovat a politicky formovat dělnická třída komunistickým i anarchistickým směrem.
Jedním z těch, kdo přijel do Argentiny z Evropy, byl italský anarchista Ettore Mattei. Ten začal v Buenos Aires budovat pekařské odbory. Dorazil i ještě věhlasnější anarchistický organizátor a teoretik Errico Malatesta, který pro odbory sepsal základní dokument. To bylo v roce 1886.
Boj skrze sarkasmus
O dva roky později vyhlásili anarchističtí pekařští odboráři stávku. Trvala deset dní a byla vítěznou, zaměstnavatele donutila k třicetiprocentnímu zvýšení mezd, píše server Libcom.org. Jednou ze zbraní stávkujících bylo přejmenovávání sladkého pečiva. Na protest proti státu a církvi dostávalo rouhačské názvy. Byl to boj skrze sarkasmus.
Právě tehdy se zrodila jména jako mnichovy koule („bolas de fraile“), jeptiščiny vzdechy („suspiros de monja“) namířená proti církevní autoritě. Bomby („bombas“) a malá děla („cañoncitos“) se zase trefovaly do armády. Sladcí policajti („vigilantes“) ve tvaru policejních obušků poukazovali na policejní brutalitu.
Pekařská stávka byla pro dělnické dějiny Argentiny významným mezníkem. Téhož roku vstoupili do stávky oceláři a železničáři, v roce 1901 vznikla celoargentinská anarchistická odborová federace FORA sdružující 35 odborových svazů, rok nato si vybojovali devítihodinový pracovní den anarchističtí přístavní dělníci.
Politickou i sociální tvář společnosti následný vývoj přepsal, názvy, které dala sladkému pečivu anarchistická stávka, však zůstaly. Ostatně, jako název pro pečivo jako takové, v Argentině mu totiž souhrnně říkají „facturas“. Zatímco v moderní španělštině znamená ono slovo „faktury“, latinské kořeny odkazují na význam „tvořit“, „vyrábět“.
Anarchističtí pekaři tak dávali najevo, že to jsou oni, dělníci, kdo produkuje potraviny a udržuje tak společnost naživu, a zdůrazňovali hodnotu své práce.
