Výslechové protokoly sovětské tajné policie KGB z konce 70. let minulého století ukazují, že bezmála šedesátiletá Antonina Makarovová pochopila: je konec a nemá cenu zapírat.
„Lidi, které jsem zastřelila, jsem neznala. A oni neznali mě. Takže jsem před nimi necítila žádný stud,“ odpověděla sovětským vyšetřovatelům na dotaz, jak mohla v letech 1942 a 1943 povraždit stovky krajanů, jež předtím pozatýkali nacisté. Ti vtrhli do SSSR v létě 1941 a teprve v roce 1944 se je Rudé armádě podařilo ze sovětského území vytlačit.
Pro mě byli všichni odsouzenci k smrti stejní. Měnil se jen jejich počet.
