Dokázal prosadit a především neúnavně vymáhat sérii zákonů, které by dnes i konzervativní Američané považovali za protiústavní. Fungoval jako neomylný cenzor, samozvaný dozorce veřejné morálky. Nesnesitelný Anthony Comstock byl hrozivým nepřítelem svobody projevu i hnutí za ženská práva.
V průběhu svých očistných kampaní sám zlikvidoval na 160 tun knih. Roztrhal je nebo spálil v ohni zalévaném zabavenými lihovinami. Literární díla, která kvůli jeho zásahům vzniknout nemohla, už spočítat nedokážeme. Víme jen, že se osobně zasadil o zničení 128 tun štočků, na nichž byly v tiskárnách vysázeny knihy, které označil za závadné.
Postaral se i o zničení čtyř milionů grafických děl. Od obrázků formátu karikatur v novinách přes nemravné fotografie až po umělecká díla z galerií. Před soud nebo k pokutě popohnal na dvacet tisíc lidí. Další čtyři tisíce nechal zatknout a 2 740 z nich bylo odsouzeno. S jeho jménem se pojí 566 let v rozdaných trestech odnětí svobody. Zruinoval bezpočet vydavatelů, malířů, umělců. A nejméně patnáct lidí svými aktivitami dohnal k sebevraždě.
Rád se tím chlubil. To vše prý dělal jen proto, aby uhájil mládež před zkažeností světa.
Kdo padl Výboru pro potlačování neřesti za oběť? |
Muž, se kterým nepohnete
Do obrany neposkvrněnosti duší Američanů se neváhal opřít celou svou vahou. Doslova. Svou hmotnost, jež se u něj k stáru vyšplhala ke dvěma metrákům, využíval jako zbraň. Okamžitě jí totiž vyplnil každou místnost, aby zastoupil jediný východ nebo svým pupkem přimáčkl do kouta vybraného provinilce či názorového oponenta.
Tím však představení, které za svůj život předvedl bezpočtukrát, teprve začínalo. Na jedno hluboké nadechnutí totiž otevřel stavidla svým výtkám a stížnostem, které pak nešťastný cíl jeho promluvy naprosto zaplavily. Svým burácivým hlasem kazatele přehlušil jakýkoliv pokus o dialog, a aniž by se zdržoval argumenty, doslova ukřičel jakýkoliv pokus o nesouhlas. Říkal si svoje tak dlouho, dokud chtěl či potřeboval. Nebylo úniku.
Oběť jeho výkladu jen mohla snášet křik, sprostá obvinění a urážky, prskání. A sledovat u toho, jak tělnatý řečník brunátní v obličeji. Jeho výklad jste museli strpět od začátku až do konce, než mu došel dech. Nebylo s ním k pohnutí, nedal se odstrčit. Navíc se jen těžko bez trvalých následků přetlačovat s někým, kdo je kromě nadváhy vybaven i šestiranným revolverem a pravomocemi federálního poštovního maršála.
Hřích číhá všude
Anthony Comstock, postrach vší zkaženosti a morálního úpadku, byl těžká váha se vším všudy. Ulicí procházel jako zlostný vulkán, který dokáže v jedné sekundě nemilosrdně zničit vše hříšné. Fakt, že ony přečiny proti mravopočestnosti viděl úplně všude, a často tam, kde je neviděli ani kovaní duchovní, s jeho sebevědomím nikdy neotřásl. Byl prostě jen pečlivější než všichni ostatní.
Exemplářem zkaženosti pro něj byl opilec močící na ulici, dvousmyslný inzerát v novinách, hazardní hry, taneční vystoupení, viditelné přirození hřebce zapřaženého do drožky na ulici nebo učebnice lékařské anatomie v brašně studenta medicíny. Boccacciův Dekameron byl podle něj vrcholná odpornost, Zrození Venuše od Alexandra Cabanela nechutnost a každá divadelní hra od Bernarda Shawa zvrácenost.
Zvlášť spadeno měl na knihy, které nazýval pastičkami nemorálnosti, Satanovým čtením a krmítky bordelů. Na jejich stránkách totiž mladí muži hledali poučení, a přitom nacházeli jen důmyslně skryté lascivnosti. Tedy… oni muži je tam možná ani neviděli, ale Comstock často ano. A to naprosto stačilo k tomu, aby tento „Zahradník čistící zahradu Kristovu od veškerého plevele“ měl důvod k zásahu.
Jeho pravomoci postupně narůstaly až tak, že byl ve svém počínání v podstatě postaven nad zákony a ústavní práva. Mohl otevírat cizí poštu, vstupovat do soukromých objektů bez vyzvání, hledat obscénní materiál, ať už to bylo cokoliv, klidně u vás doma. A pak to mohl zabavit jako důkazní materiál a zažalovat vás.
Až příliš pozdě si Američané začali klást otázku, jestli vůbec něco tohoto nejvyššího cenzora, často spíše vrchního inkvizitora, v jeho konání omezuje. A taky, jak něco takového vůbec mohli dopustit.
Zrození vrchního dozorce
V prvních kapitolách života Anthonyho Comstocka nenarazíme na nic až tak neobvyklého. Pocházel z Connecticutu, měl sedm sourozenců, dosáhl základního vzdělání, během občanské války sloužil v armádě Unie. V roce 1867 se přestěhoval do New Yorku, kde pracoval nejprve jako portýr, skladník a nakonec velkoobchodník s drogistickým zbožím.
Všemocný inkvizitor. Otázku „Jak jsme to mohli dopustit?“ si však obyvatelé Ameriky, i ti mocní, začali klást příliš pozdě.
Aby se přičinil o nápravu „zkaženosti“ velkoměsta, začal pravidelně navštěvovat schůze Křesťanského sdružení mladých mužů (YMCA). A tady udělal kariéru. Stal se majákem světla v časech temných vášní a ostrovem čistoty v moři morálního bahna. Zprvu mu v tom napomohla jeho urputnost, s jakou se domáhal dodržování už schválených a platných zákonů proti obscénnosti a pornografii.
Představit si to můžeme třeba tak, že jednoho dne objeví ve volnomyšlenkářském občasníku Truth Seeker článeček, nazvaný Kupidovo jho. Uvolněný textík, pamflet vzývající volnou láskou. Comstock je rozezlen na nejvyšší možnou míru. Okamžitě zažaluje autora článku i vydavatele toho plátku a začne bombardovat všechny soudce v okolí dopisy, v nichž jim vysvětluje podstatu prohřešku obviněných.
Zorganizuje kampaň v novinách i petiční iniciativu, s níž cílí na zákonodárce. Demonstruje s davem před domem obžalovaného. Postará se o to, aby se v každém kostele ve státě při kázání zmínila nemravnost onoho textu. S průvodem obejde všechny prodejce, u nichž je hříšný občasník k dostání. Zkrátka nedá pokoj, dokud Mortimer Bennett, vydavatel Truth Seeker, neskončí na třináct měsíců za mřížemi, naprosto zničený a ožebračený.
Hlásná trouba jediné nejvyšší pravdy
Comstocka takový úspěch jen posilní. Doba mu přeje. V americké společnosti totiž po občanské válce sílí hnutí hájící občanské svobody, a to nevítá každý. Okamžitě se stává hlasem všech obhájců starých pořádků, ultrakonzervativců a puritánů. Těží i z jižanského sentimentu, má silnou podporu církevních skupin a všech zástupců veřejného blaha a pořádku.
S průbojností sobě vlastní pak staví každého před dilema. Buď jste řádní, tedy bohabojní a počestní lidé, a tak se vším, co říká, bezvýhradně souhlasíte. Nebo se stavíte do opozice, nesouhlasíte, a tím veřejně přiznáváte svou prohnilost a úpadkovou morálku. Žádný veřejný činitel nechce být vláčen novinami, nestojí o demonstrace před svým domem. A tak s ním vesměs všichni raději opatrně souhlasí. Nechtějí mít problémy.
Podepisují se pod jeho petice, sepisují výzvy, finančně ho podporují v soudních procesech. O peníze mít nouzi nebude. Anthony Comstock se totiž v rámci Křesťanského sdružení mladých mužů stane předsedou Výboru pro potlačování neřesti. A když se v roce 1868 zasadí o posílení Zákona o obscénní literatuře, prozatím jen na území státu New York, je mu umožněno získávat padesátiprocentní podíl z udělených pokut. Brzy je toho za 237 tisíc dolarů, což by dnes bylo víc než 131 milionů korun.
Jeho křížová výprava tím pochopitelně nabere na síle. Kdo mu to dovolil? Svým tichým souhlasem vlastně všichni. Snažit se zamezit mu v jeho neurvalém počínání je rovno přiznání viny. Znamená to rozpoutat jeho hněv, spustit jedno z těch ukřičených mravoučných kázání a vyvolat nevoli široké veřejnosti.
Vítejte v komnatě hrůzy
V roce 1872 vyrazil do Washingtonu, kde pořádal veleúspěšné tažení za obrodu čistoty veřejnosti. Lobboval u zákonodárců za zpřísnění zákonů proti mravnostním deliktům. Při jedné slavné prezentaci v kanceláři viceprezidenta Schuylera Colfaxe ohromil senátory přepestrým výběrem zabavených oplzlých knih, pornografických hracích karet, lechtivých francouzských pohlednic, antikoncepčních a erotických pomůcek. Tuto putovní sbírku, kterou si každý vilně rád prohlédl, sám nazýval „komnatou hrůzy“.
Po takové názorné prezentaci už bez větších obtíží Kongresem Spojených států protlačí zákon o potlačení obchodu s obscénní literaturou a nemravnými předměty a jejich šíření. Všichni tomu však říkají Comstockův zákon, protože koneckonců je to on sám, kdo definuje jeho právní hranice.
Zákon je totiž sepsaný dost volně, zakazuje produkci, prezentaci, prodej a transport „obscénních, oplzlých nebo lascivních“ materiálů. A je na Comstockovi, vedoucím Výboru pro potlačování neřesti, jaké materiály bude za nevhodné nakonec považovat.
Za poštu čistou a nezkaženou
V New Yorku už může provádět razie u knihkupců a nakladatelů, obtěžovat majitele uměleckých galerií, kde se vystavují obrazy nahých žen. A jeho privilegia ještě narostou, když se stane zvláštním agentem Poštovní služby Spojených států. Získá tím policejní pravomoci, srovnatelné s pravomocemi federálních maršálů. Včetně práva nosit zbraň a zadržovat/zajišťovat a předvádět osoby, podezřelé ze spáchání trestného činu.
Kdokoliv by se pokusil pošpinit instituci americké pošty nemravností, třeba tím, že by posílal katalog spodního prádla nebo pilulky pomáhající od pohlavních chorob, s ním bude mít problém. A pan Comstock se už postará o to, aby oněch problémů bylo víc než dost. Pod falešnými jmény si totiž cíleně zasílání takových „závadných“ katalogů, návodů, knih a brožurek žádá. A když je obdrží, ihned vyráží na zteč a v ruce drží všechny trumfy. Váš dům může prohledat jen kvůli podezření, že se chystáte nějakou ohavnost poštou poslat nebo že čekáte na její doručení.
Karikatury si jej dobíraly, především však budil hrůzu.
Ve jménu obrany počestnosti se k cenzuře a omezením, která odpovídají jeho „mravnostním“ standardům, obrací polovina z amerických států. K úplnému dosažení vítězství potřebuje Anthony Comstock už jen jediné.
Rozmetat své nejzavilejší protivníky, americké hnutí za práva žen. Ty se totiž stále hlasitěji zasazovaly o plánování rodiny a kontrolu nad vlastním „hříšným“ tělem. Volaly po antikoncepci, a nejspíš velmi opatrně debatovaly i o právu na potrat. Takovou nestoudnost vystát nemohl.
Posedlý nenávistí k ženám
Margaret Sangerovou, propagátorku antikoncepce, obvinil v roce 1914 za článek z časopisu The Woman Rebel, který pochopitelně označil za obscénní, oplzlý a lascivní, z hrubého narušení veřejné morálky. A navrhl pro ni trest ve výši 45 let odnětí svobody. Raději uprchla ze země. Vpadl do skladiště, kde prý radikální feministka a anarchistka Emma Goldmannová a jí podobné skladovaly na šedesát tisíc gumových ohavností, určených pro nemorální účely a rozesílaných tajně poštou.
S neskrývaným potěšením spálil na tři tisíce výtisků volebních novin, kterými veřejnosti prezentovala problematiku ženských práv první americká kandidátka na prezidenta Victoria Woodhullová. Idu C. Craddockovou, obhájkyni ženských práv a autorku příručky o plánovaném rodičovství, obvinil z pornografie a dostal ji do vězení, kde spáchala sebevraždu. V dopise na rozloučenou ho proklínala. K sebevraždě dohnal Ann Trow Lohmanovou, která v New Yorku prodávala antikoncepční pomůcky a prováděla potraty.
Štěstí se od něj však začalo odvracet. Jako americký delegát a jeden z hlavních řečníků se na Mezinárodní konferenci o čistotě, pořádané v San Francisku, pokusil vystavět federální případ na tom, že ve výlohách tamních obchodních domů uviděl nahé figuríny. Chtěl ukázat puritánům z celého světa, jak to u něj ve Spojených státech chodí.
Ale ke svému nemalému překvapení proces prohrál.
Utržil porážku a ostudu k tomu. Do svého domu v New Jersey se vrátil jako zpráskaný pes. A cestou ke všemu ještě prochladl. Z banálního nachlazení byl brzy zápal plic, a z toho se už jednasedmdesátiletý Comstock nevzpamatoval. Jednadvacátého září 1915 umírá, v Americe jeho skonu želí jen málo lidí. I ti, kteří jej v jeho tažení podporovali, už pochopili, že se Comstock stal příliš posedlým svým posláním a nabytou mocí.
Neslavnou tečku za jeho kariérou učinil nekrolog, uveřejněný v American Art News. Upozorňoval nejen na „zásluhy“ vrchního cenzora, ale i na to, že jeho pozůstalost mimo jiné utvářelo několik tun silně pornografických materiálů, který ve své soukromé pracovně a ložnici jistě skladoval jen ze studijních důvodů. Jeho osobní deníky navíc odhalily až nezdravou zálibu v masturbaci, a proto se jeho nástupce ve Výboru pro potlačování neřesti postaral o jejich spálení, aby se „nedostaly do nesprávných rukou“.
