Jak byste reagovali, kdyby na pódium vylezl rádoby komik a jen na vás zíral? Nebo kdyby někoho parodoval a přitom vůbec nezmění svou dikci a chování od normálu? Přesně tak se podivín Andy Kaufman snažil rozvibrovávat bránice lidí po celé Americe. Někdy mu to vycházelo, jindy ne, on se ale svého neortodoxního stylu vždy držel a nikdy neuhýbal. Moudrá volba, chtělo by se říct s odstupem času. Andyho začátky ale byly zatraceně krušné.
Druhá světová válka jen tak tak skončila, když se narodil v židovské středostavovské rodině. Nadání pro komediální výstupy dával najevo už od dětství, v devíti letech pravidelně bavil rodinu i její blízké přátele improvizovanými výstupy. V roce 1971 dostudoval a od té doby se už naplno věnoval stand-up výstupům, převážně v klubech na východním pobřeží. Bylo to trochu v rozporu s tím, že byl celkem introvertním mladíkem, který se často uzavíral do svého vlastního, smyšleného světa.
První větší pozornost publika si vysloužil svou fiktivní postavou Cizince. Při svých výstupech využíval cizího přízvuku a imitoval mnoho známých osobností. Zesměšnění se dočkal například prezident Richard Nixon nebo Elvis Presley. Nebyl by to ale Kaufman, aby se jednalo jen o obyčejné navážení se do známých osobností. Legraci si vlastně dělal i z diváků. Své vystoupení uvedl slovy "Ahoj, já jsem Andy a chtěl bych imitovat Richarda Nixona" a následně bez jakékoli snahy o imitaci pokračoval: "Ahoj, já jsem Richard Nixon..."
Došlo i na wrestling
Na základě úspěchu těchto vystoupení přišla pravděpodobně Kaufmanova nejvýraznější seriálová role. Cizinec přetavený do postavy mechanika Latky Gravase ze seriálu Taxi do té doby skromného komika proslavil a za pět let vysílání mu vynesl dokonce dvě nominace na Zlatý glóbus. Do seriálu ho tak trochu dotlačil jeho manažer George Shapiro. Správně totiž odhadl, že by role v seriálu mohla nastartovat Kaufmanovu kariéru, jeho klient se ale pěti roky na televizních obrazovkách spíše protrápil. Sitcomy totiž nesnášel a hořekoval, že mu natáčení zabírá příliš času.
Hlavními ingrediencemi Kaufmanova komedianství byly mystifikace a kanadské žerty. Tradiční vyprávění vtipů na podiu odmítal.
Svobodu našel až v postavě zpěváka Tonyho Cliftona. Jako barový zpěvák mnohokrát zmátl své publikum, když do obleku smyšlené postavy navlékl svého bratra. Na pódiu pak šokovaní diváci s úžasem sledovali protagonistu, jak stojí vedle své postavy. Na podobných mystifikacích stála v podstatě celá Kaufmanova kariéra a uplatňoval je i ve vlastní televizní show.
Když už nevěděl, jak svou kariéru postrčit dál, rozhodl se zkusit wrestling. Na profesionální zápasníky obalené horou svalů si ale netroufal. Místo toho nabídl tisíc dolarů ženě, která ho bude schopna v ringu porazit. Když ho vyzval profík Jerry "The King" Lawler, překvapivě neodmítl. Důsledkem bylo zranění krku, které ale posloužilo jako základ pro další fór. V show Davida Lettermana se totiž dva znepřátelení zápasníci poprali a způsobili tak menší poprask. Až po Kaufmanově smrti vyšlo najevo, že vše bylo předem připraveno.
Nečekaná životní červená
Na pódiích připomínal blázna, v osobním životě do něj měl ale hodně daleko. Ještě na střední škole si osvojil techniky transcendentální meditace a po zbytek života každý den téměř tři hodiny trávil ponořen sám do sebe nebo cvičil jógu. Času na to měl dost, s nikým se o něj totiž nemusel doma dělit. Nikdy se totiž neoženil.
Pak ale přišla těžká rána, sotva překročil třicítku, diagnostikovali mu lékaři rakovinu plic. Nejdříve svou nemoc před všemi skrýval. Když se ale při jedné z rodinných večeří v létě roku 1983 ošklivě rozkašlal, musel s pravdou ven.
Nakonec se dostalo i na wrestling se ženami. V komedii Teaneck Tanzi: The Venus Flytrap se Andy Kaufman utkal s Deborah Harryovou.
Nevyléčitelná rakovina plic byla konečným verdiktem, Kaufman se ale nevzdal a po celém světě hledal všemožné alternativní způsoby, jak by se mohl uzdravit. V květnu 1984 ho ale smrt dostihla, když mu kvůli metastázám selhaly ledviny.
Jen jeho nejskalnější fanoušci si mohli dělat iluze, že vše je jen realizací vtipu, o němž snil. Představa, že by fingoval svou smrt a dvacet let poté se objevil mezi živými, ho lákala. V roce 2004 na něj tedy jeho obdivovatelé čekali, on ale nedorazil.
O pár let dříve ho však kouzelným způsobem oživil český režisér Miloš Forman spolu s komikem Jimem Careym ve snímku Muž na Měsíci. Nevypadá to, že by nás jen napínal o něco déle. I tak ale zanechal v komediálním světě hodně výrazný otisk.
