 |
Světová válka si přišla pro osmnáctiletého Bandiho, jak mu říkali, v říjnu 1944. Jmenoval se András Toma, byl to venkovan ze vsi na východě Maďarska, učil se kovářem a měl dívku Erszi, se kterou se chtěl zasnoubit. Ale Rudá armáda už byla za rohem, a tak Bandiho najednou na návsi nahnali do náklaďáku, aby se stal na poslední chvíli vojínem maďarské armády a vyhrál válku.
Válčení pro něj skončilo v lednu 1945 a možná by bylo lepší, kdyby tehdy padl. Místo toho ztratil celý svůj život v sovětském blázinci.
Domů se totiž vrátil jako fyzická i duševní troska až v roce 2000. Takže se stal posledním válečným zajatcem druhé světové války. Žádní Japonci, o nichž se psaly knihy a točily filmy. Ale Maďar. Zajatcem byl pětapadesát let. A v podstatě zůstal zajatcem druhé světové až do své smrti, která přišla brzy poté.
Chyběla mu spousta zubů. Ale není to tak, jak myslíte. Prý za tím byly city k zubařce. Když mu řekla, že má chrup v pořádku, vzal kámen a několik zubů si vyrazil. Nebyla to však ani zdaleka ta největší újma.
