Ostatně, hlásá to hned nápis na tabulce na bráně: Tyto rostliny zabíjejí. Onen sektor rozsáhlého komplexu je totiž domovem smrtelně nebezpečných rostlin. Například štědřence odvislého, který je díky krásným žlutým květům oblíbencem Anglie. Jenže obsahuje baptitoxin. „Onen strom je tak jedovatý, že když se mu ulomí větev, spadne na zem, leží tam několik měsíců – a pak si ji vezme do tlamy pes na procházce, je riziko, že procházku nedokončí. Tak jedovatý strom to je,“ líčí na BBC jeden z průvodců po Alnwick Garden Dean Smith.
Dodává, že před vstupem na některé záhony si návštěvníci musejí obléci bezpečnostní oblek, použít roušky, rukavice.
Nečichat, netrhat, nedotýkat se
„Myslím, že si říkal, že mě to prostě zaměstná, že vysadím pár růží, a to bude všechno,“ směje se dnes Jane Percy, když vzpomíná na rok 1995. Tehdy se stala, po smrti manželova bratra, vévodkyní z Northumberlandu v severovýchodní Anglii, s titulem tak na pár přešel i hrad Alnwick. A jeho zahrady, které měly podobu zašlých komerčních ploch na produkci vánočních stromků.
Manžel tehdy novopečenou paní vévodkyni požádal, zda by se zahradami něco neprovedla. Úkolu se ujala s většími ambicemi, než očekával. Pro jejich úpravu nenajala nikoho méně slavného než Jacquese Wirtze, krajinářského architekta, který pracoval například na zahradách francouzského prezidenta a Tuilerijských zahradách. S jeho pomocí se stal čtrnáct akrů velký komplex Alnwick Garden obdivovanou atrakcí, kam ročně přijede přes 600 tisíc návštěvníků.
Je to i díky tomu, že se zahrada umí od jiných evropských odlišit. Právě o to Percy usilovala. „Jednou z věcí, které na dnešní době nenávidím, je standardizace všeho. Proto jsem si řekla, zkusme udělat něco jinak,“ cituje ji server Smithsonian. Nejprve chtěla Alnwick zvýraznit sbírkou léčitelských rostlin, bylin s lékárnickým využitím.
Po návštěvě zahrady rodu Medicejů se rozhodla, že erbovním znamením jejího zahradního komplexu budou vražedné rostliny. I když medicejská zahrada dostala přívlastek „jedová“ neprávem, specializovala se na rostliny pro výrobu parfémů.
„Zajímá mě hranice mezi léčením a zabíjením. Příběhy o tom, jak dovedou rostliny léčit, shledávám jako úplně nudné. Daleko zajímavější je vědět, jak dovedou zabíjet,“ říká Percy na portálu NPR.
Pro návštěvníky Jedové zahrady v Alnwicku to znamená jistá omezení. „Není dovoleno stát příliš blízko rostlin. Není dovoleno si k nim přivonět, nebo je dokonce ochutnat, protože všechny vás dokážou zabít. „Provádíme pouze skupiny po dvaceti lidech, abychom zvládli držet oči na každém návštěvníkovi, abychom viděli, jestli nemají něco za lubem, abychom měli kontrolu,“ vysvětluje šéf zahrady Trevor Jones.
Řeknu vám, jak s nimi někoho zavraždit
Když Percy vybírala stovku jedovatých rostlin, které našly v její zahradě domov, řídila se jediným: aby se s nimi pojil silný příběh. Exotické rostliny jako durmanovec se tak vystavují s běžnějšími, jako je například bobkovišeň lékařská. Je velmi všední, je rozšířená, je tu však právem. Obsahuje kyanogenní glykosida a kyanidové iony, látky, které nejsou odděleně nebezpečné, pospolu však dokážou produkovat kyanovodík.
„Když jste venku, na dobře ventilovaném místě, za větrného dne, nebude to problém. Do doby, než se do rostliny pustíte křovinořezem a odřezané části si hodíte do auta, abyste je například odvezli na kompost. To se pak ocitnete v uzavřeném prostoru se špatným odvětráváním a kyanidovým plynem,“ líčí Dean Smith.
Právě fakt, že až v její zahradě se mnozí dozví, že u sebe doma pěstují vražednou rostlinu, vévodkyni baví. Tato přece nemůže být jedovatá, vždyť ji máme na dvorku, slyší průvodci často. „Tak vám řeknu, jak se s ní dá někdo zabít,“ je prý zvyklá opáčit vévodkyně, když je takového údivu svědkem.
Ne, přesné recepty nesděluje. Ale vysvětluje, že zatímco se například čemeřice kdysi používala v malých dávkách proti dětským střevním cizopasníkům, při předávkování zabíjí. Její kořeny obsahují kardiotoxin, který zastaví srdce. Že člověk nemusí sníst příliš bobulek rulíku zlomocného, aby se otrávil. Že se stačí otřít o routu vonnou nebo dotknout šťávy z pryšce, a inkasujeme popálení kůže. Že když hostí zahrada vícero rododendronů pohromadě, otráví půdu. A když včely produkují med výlučně z nich, má med v malých dávkách halucinogenní účinky. „Větší dávka by však byla smrtelná,“ upozorňuje Dean Smith.
Zahrada však zahrnuje i skutečné rostlinné vrahouny, například skočec obecný. Právě jedem, který byl extrahovaný z této rostliny, zabila bulharská tajná služba v roce 1978 v Londýně disidenta Georgiho Markova, látku mu vstříkla do nohy speciálním deštníkem. Extrémně nebezpečný je oměj šalamounek, obsahuje akonitin, neurotoxin a kardiotoxin poškozující srdeční sval.
Zahradnice Amy Thorpová má však i jedový sektor v Alnwicku ráda. „Beru to tak, že jsme v jejich prostoru. Spousta z těchto rostlin tady mohla existovat mnohem dřív, než jsme přišli my. Je proto na nás, abychom se vzdělávali a učili o tom, jak je používat, protože mnohé z nich se dají použít pro dobré účely. Všechny nejsou špatné,“ soudí.
Zahrada, přesněji řečeno její marketing a reklama, však nesklízí jen pochvaly. Například Julian McGinn jí vyčítá, že téma jedovatých rostlin přespříliš dramatizuje. Že málo zdůrazňuje, že jedovatá je většina rostlin, například oblíbené toulcovky, šplhavnice zlatá, kaládium. Že nebýt lebek na vratech, byla by to docela obyčejná zahrada. A zlomyslně dodává, že nejzákeřnější, nejjedovatější je na celé zahradě obchod se suvenýry. Mnohem zajímavější jedovou zahradu podle jho mínění nabízí irský hrad Blarney.
