Jeden z nejstylizovanějších. Dan Bilzerian si pěstuje image „ultimátního samce“. Ženy, zbraně, jachty, peníze
Jen málokterá studie se dočkala tak pozitivního ohlasu veřejnosti, jako ta publikovaná v roce 1913. Její název se dá přeložit jako „Hlas slepic: příspěvek k psychologii“ a jejím autorem byl Thorleif Schjelderup-Ebbe, norský zoolog. Co stálo za jejím úspěchem? Nebyla to žádná vysoká věda, neobsahovala nesrozumitelné odborné pojmy. Bylo to docela lidsky sepsané pojednání o tom, že v mezi slepicemi existuje přirozená hierarchie.
V každém hejnu domácí drůbeže už na pohled vyniknou ty s dokonalým peřím, vykrmené, které se hrdě nesou po dvoře. Kolem nich se pohybují už ne tak hezké slepice, které se vůči opeřeným krasavicím chovají podřízeně. Svůj společenský hendikep si pak kompenzují tím, že občas klovnou slepice třetí kategorie. Takové ty rozčepýřené, pohublé, s vyzobaným peřím. Chudinky, co stojí v hejnu na nejnižší příčce společenského žebříčku.
Schjelderup-Ebbe onu přirozenou organizaci slepičího hejna stručně popsal. A všichni tomu rozuměli. Nejen proto, že to nebylo nic exotického či nepochopitelného. Též kvůli tomu, že drůbeží studie o dominanci a hierarchii se snadno dala vztáhnout i na popis lidského světa. Přirozený řád věcí, v němž šéfové stojí nad sekčními vedoucími, ti tepají vedoucí směny, kteří se zase obouvají do mistrů, kteří nenechají vydechnout dílenské učně.
Ti dole nikdy neklovou do těch nahoře, a ti nahoře mají vždycky lepší zobání, chtělo by se říct.
I když to tak někdy nevypadá, vědci opravdu chtějí psát studie, které jsou čtené a široká neodborná veřejnost je kladně přijímá. Proto se i studie o zavedeném a klovacím pořádku slepic dočkala bezpočtu napodobitelů. Takže základní otázkou, kterou musel v následujících desetiletích každý píšící a o úspěch usilující zoolog vyřešit, bylo: „Kdo to vlastně vede?“ A bylo celkem jedno, zda byli předmětem jeho bádání sloni, mroži, šimpanzi nebo srnky.
Aby se téma přiblížilo lidem, bylo třeba stanovit základní strukturu, hierarchii jejich společenství.
Říct, kdo je v tom stádu nebo hejnu alfou, betou, gamou nebo ještě hůře, omegou.
Dominance se jevila být základním principem, který strukturuje společenstva a formuje chování živočichů. A hledala se všude. V zoologické zahradě v Basileji ji mezi lety 1946 až 1947 hledal profesor zoologie Rudolf Schenkel. U vlků.
Ve výběhu o rozměrech 10 krát 20 metrů jich chovali deset. A z pozorování, které zpoza mříží Schenkel učinil, vyplývalo, že i u nich fungovala hierarchie. Trochu jiná, než ta slepičí, ale podobná.
