Jeho rodiče jsou operními pěvci, sám hraje výborně na klavír a rapuje. A navzdory běloruskému příjmení je rodilým Brňákem. S šermem začal v devíti letech, poslala ho tam máma. Chtěla jen, aby se kromě hry na klavír taky trochu hýbal. A rychle přišly velké úspěchy, nadání a vůle trénovat šly u Alexandera ruku v ruce.
V roce 2014 se stal juniorským mistrem Evropy a v roce 2018 dokázal vybojovat cenný kov na mistrovství Evropy dospělých. V roce 2016 na olympiádě v Rio de Janeiru ještě neměl dost zkušeností a vypadl ve druhém kole. Větší šance měl mít na letošní tokijské olympiádě, ale musí rok čekat. Snad se mu naplní jeho juniorský sen. „Jednou chci být olympijským vítězem,“ plánoval fleretista už v roce 2014.
V lednu na turnaji v Paříži dokonce porazil v osmifinále světovou jedničku Alessia Foconiho z Itálie. A věří, že tím jeho cesta zdaleka nekončí. Právě naopak, přemýšlivý sportovec má před sebou ještě hodně let.
Jakými slovy byste popsal svou kariéru?
Asi hledání životní a sportovní cesty. Překonávání překážek. Nevím, jestli je to dobře, ale svůj život vždy vnímám tak, že to lepší teprve přijde. Jídlu bych například nikdy nedal víc než devět z deseti bodů. Deset z deseti neexistuje, nebo možná jen někde hluboko uvnitř nás. To, že například vyhrajete olympiádu, přece neznamená, že jste dosáhl desítky – cíle. Můžete ji vyhrát i podruhé a potřetí. Naše cesta znamená snahu přiblížit se k nějakému ideálu. A vynaložené úsilí nám pomáhá neustále posouvat své vlastní hranice.
Esquire MAN Pět kategorií, v každé tři výrazné osobnosti. Hlasujte, který muž vás oslovil v oblasti byznys, sport, fashion, art a digital. |
Takže dosažením jednoho cíle otevíráte další možnosti?
Tak to funguje. Podívejte se na tenis. Když hrají Nadal s Federerem, zdá se to být nemožné. Když proti jednomu z nich nastoupí někdo z dvoustovky, prohraje, ale už to celé nevypadá tak nereálně. On s tím člověkem najednou hraje. Jakmile si to zkusí a zažije to – poprvé, podruhé, potřetí, ta věc se najednou stane hmatatelnou.
Říkáte, že jste k něčemu předurčený. Jak to myslíte?
Vnímám, že tady nejsem jen tak. Když si uvědomím, co všechno se v mé kariéře stalo a jak se můj život vyvíjí, tak mi jednoduše přijde, že to má ještě nějaký jiný smysl, než že budu jen solit výsledky. Že to bude větší, než si vlastně teď dokážu uvědomit.
Jste hodně ctižádostivý?
Ano. Jsem vnitřně přesvědčen, že jsem ještě neřekl poslední slovo, že to nejlepší ještě přijde. A mě strašně zajímá, co to je. Neříkám, že budu olympijským vítězem, ale vychutnávám si to napětí, že by se to stát mohlo. Když se to nestane, ok. Alespoň budu vědět, že jsem do toho šel po hlavě a nenechal se zastavit dílčími neúspěchy.
Momentka z videoklipu Alexandera Choupenitche
Jsou podle vás chyby pro dosažení cíle prospěšné?
Když jsem začínal, byl šerm v Česku naprosto okrajovým sportem. Nic jsem nikdy nedostal naservírované jako například Italové nebo Francouzi, o které se svaz stará odmalička. Já si vždy musel sám hledat, kam pojedu na soustředění, kde bych mohl trénovat. Jakmile vidím překážku, začnu přemýšlet nad tím, jak ji zdolat. Někdo si pak může říct: hele, tenhle týpek to dotáhl, kam to dotáhl, protože se k věcem staví čelem a nehroutí se z nezdarů. Bez chyb, které se staly, bych ani netušil, jak dobře se dnes mám.
7. ročník prestižního ocenění Esquire Man
Stačí poslat hlas. A možná právě vy rozhodnete o držitelích cen pro muže, kteří ve svých oborech projevili tolik talentu, píle i vytrvalosti, že dokázali uspět. Seznamte se s elitní patnáctkou uchazečů o ceny Esquire MAN pro rok 2020!
