náhledy
V lecčems se trefil. Předpověděl osvobozování žen, masový turismus, znečišťování přírody. Vykreslil televizi i videokonference. Velmi zaujatě líčil válčení s pomocí chemikálií a jedovatých plynů. Francouzský kreslíř Albert Robida do budoucnosti nahlédl ve svém sci-fi díle Elektrický život v roce 1890. A uviděl v ní i aéronefy, stroje pro individuální dopravu vzduchem.
Autor: Internet Archive, Creative Commons
Pokusil se odhadnout, jak změní společenské vztahy a život nové technologie. Například telefonoskop. Na ilustraci se díky němu může francouzský muž během Vánoc spojit se svou ženou, ač je na návštěvě tety v Budapešti, nejstarší dcerou, byť studuje v Melbourne, a dalšími členy rodiny v jiných koutech světa. Na realizaci oné vize si však lidstvo muselo počkat, Robida svůj román situoval již do Francie roku 1955.
Autor: Internet Archive, Creative Commons
Jasnovideckým vizionářem se ukázal být i ohledně výuky a ženské emancipace. Tento obrázek obě témata spojuje, žena na obrázku studuje prostřednictvím jakési online výuky. Nemylme se však, osvobození žen Robida nedokázal stranit ani pochopit. Emancipované ženy mají v jeho sci-fi satirické mužské rysy, autor je líčí užasle a posměšně.
Autor: Internet Archive, Creative Commons
Vědění, vědomosti, studium, vzdělávání, informovanost podle Robida měly hrát ve společnosti budoucnosti zásadní roli. Ovšem nikoli jednoznačnou a nerozpornou. Celoživotní vzdělávání a náročná mentální práce bude lidské pokolení oslabovat, soudil.
Autor: Internet Archive, Creative Commons
Velkým Robidovým tématem byl rozmach dopravy. Jeho města budoucnosti byla prošpikována nejen aéronefy, ale i potrubími, jimiž se dopravovali lidé po zemi.
Autor: Internet Archive, Creative Commons
A předvídal i boom masového turismu. Ani v tomto rysu nadcházející podoby společnosti se nepletl.
Autor: Internet Archive, Creative Commons
Nemýlil se ani v dopadu, jaký má technologický a podřízení si přírody člověkem na životní prostředí. Voda, půda a vzduch jsou v Robidově vizi rejdištěm patogenů.
Autor: Internet Archive, Creative Commons
Chemie se lidem vymkne z rukou, obával se.
Autor: Internet Archive, Creative Commons
Některé jeho vize byly velmi kruté. Své členy, kteří se provinili, měla společnost budoucnosti vyvrhnout na moře, do plovoucích žalářů.
Autor: Internet Archive, Creative Commons
Velmi se zajímal o válčení. V jeho kresbách oceány brázdí vojenské ponorky a torpédoborce.
Autor: Internet Archive, Creative Commons
Pilířem moderních válek podle něj měly být biologické zbraně. Jako humánnější alternativa konvenčnímu, tradičnímu válčení. Je třeba studovat jedovaté plyny, smrtící sloučeniny. Takto znázornil vojenskou akademii, plnou baněk a zkumavek.
Autor: Internet Archive, Creative Commons
Na tomto obrázku armáda rozšiřuje zhoubné plyny. V jeho vizích biologické zbraně oddělily slabé od silných, pozabíjet měly pouze nemocné a staré, zdravé jedince zasáhly pouze dočasně, po konfliktu tak mohli dál rozšiřovat lidskou rasu. Podle kritiků hraničila vize s fašismem.
Autor: Internet Archive, Creative Commons
Na všechen technologický pokrok kapitalismu Robida nahlížel se skepsí. Svět i lidstvo za něj zaplatí velkou cenu, soudil. „Náš vzduch je špinavý a znečištěný… Naše řeky v sobě nesou nejnebezpečnější bacily, naše potoky se hemží choroboplodnými fermenty,“ nechával ve své knize zaznít velmi chmurná slova.
Autor: Internet Archive, Creative Commons