Představte si rok 1945. Je pár dní po konci války, zvěrstva nacistů pomalu vyplouvají na povrch, vítězové považují všechny Němce za fanatické nacistické katany a k Američanům přijde elegantní chlapík a řekne: "Jsem bratr jednoho z nejvyšších mužů třetí říše, byl jsem antinacista a zachraňoval jsem lidi včetně mnoha Židů přímo z koncentráku."
Samozřejmě mu nevěřili. Zkuste si to sami: ještě dnes by zpráva, že třeba takový Heinrich Himmler měl sourozence, který se otevřeně stavěl proti nacistům a poslal mu dopis odsuzující holocaust, zněla jako sci-fi.
Ale Hermann Göring, který byl v nacistické hierarchii ještě výš, protože ho Hitler jmenoval svou pravou rukou a nástupcem, takového bratra opravdu měl.
A teď si představte jinou scénu: Vídeň na jaře 1938, těsně po anšlusu. Židé prožívají peklo, nacisté je začínají tyranizovat a ponižovat. Dav se baví na účet několika starých žen, které musí dělat, co tehdy ve Vídni považovali hitlerovci za ohromnou zábavu: lezou po kolenou a drhnou dlažbu.
Přihlížející jim nadávají, plivou na ně a občas padne i nějaká rána. Jenže do toho vstoupí vysoký, elegantní muž s knírkem. Sundá si sako, poklekne k ženám, od jedné si vezme kartáč a začne taky drhnout. Okamžitě je u něj esesák a chce po něm průkaz.
Co se mezi oběma muži odehrálo dál, si můžeme jen představovat. Zkoprnělý esesák nejspíš řekl: "Albert Göring? Vy jste bratr t-o-h-o Göringa?"
"Jistě," zní odpověď.
Možná to proběhlo trochu jinak, ale každopádně víme, jak to skončilo, protože to popsali svědci: tím tahle ponižující zábava pro ony ženy skončila.
Krátce poté potkal pětasedmdesátiletou babičku, jak na krku nese nápis "Jsem židovská svině", který na ni pověsila skupina násilníků a teď se tím bavila. Albert Göring se postavil davu, strhl ceduli a dostal se kvůli tomu do rvačky se dvěma SA-manny. A skončil ve vězení.
Kdyby něco takového udělal někdo jiný, v lepším případě by jej poslali šupem někam do do Dachau, ale mladého Göringa zachránilo jeho jméno.
Takhle ho gestapo během války zatkne ještě několikrát.
Často kvůli dění na území okupovaných Čech, protože tam ho náhoda, ten mafioso historie, zavála.
Bratr vám vzkazuje, že je máte pustit
Na jaře 1939, hned v prvních týdnech okupace, má vedení koncernu Škoda, jedné z největších světových zbrojovek, těžké problémy. Jde mu možná o krk. Němci z konkurenčních zbrojovek by ho rádi odstranili, nejlépe prostřednictvím gestapa, aby mohli továrny převzít a pohltit.
Šéf filiálky v Rumunsku Bruno Seletzky jim poradí, jak si krýt záda: Přiberte si mladého Göringa, který teď vede německou filmovou společnost v Římě, a udělejte z něj obchodního ředitele pro Balkán.
Nový ředitel působí na Čechy jako zjevení. Nejenže nepoužívá nacistický pozdrav Heil Hitler, místo toho zdraví slovy Grüss Gott, ale hlavně se netají nechutí k režimu, v němž je jeho bratr jednou z nejvyšších figur.
Díky svým konexím se dozvídá spoustu důležitých informací, které si nenechává pro sebe. I když na to jsou různé výklady. Někteří z jeho českých kolegů mají za to, že vše jim vykládá jen proto, že tím posílá vzkaz do podzemí, jiní jsou skeptičtější a přičítají to jeho marnivosti, snaze blýsknout se tím, co všechno ví. Časopis Der Spiegel uvádí, že jim takhle například vyzvonil přesné umístění ponorkových základen i Hitlerův úmysl porušit smlouvu o neútočení se SSSR. Obě informace byly prý odeslány do Londýna a Moskvy.
Za to vše mu firma docela dobře platila. Jak napsal Karel Pacner v knize Československo ve zvláštních službách, dostával roční plat 600 tisíc korun a provize, což dělalo dohromady několik milionů ročně, protože obchod se zbraněmi v těch letech pochopitelně jen kvetl. Známý je Göringův spor s německým ředitelem koncernu Reichswerke Hermann Göring A.G., kam byla Škoda začleněna, o vyplacení dvaceti milionů za provize (bratr, který se vznášel nade vším, mu je nakonec přiklepl).
Ale Čechům se to vyplatilo. Albert Göring se například dozvěděl, že gestapo chce zatknout jeho přítele, ředitele brněnské Zbrojovky Morávka, a okamžitě ho "přetáhl" k sobě do Rumunska, kam na něj tak snadno Němci nemohli.
Občas se choval dosti bezstarostně. Britský list Daily Mail píše, že když byl zatčen a do Dachau poslán jakýsi doktor Charvát, napsal bratr druhého muže říše oficiální dopis s výzvou k jeho propuštění, který podepsal jen svým příjmením Göring. Velitel tábora prý pro jistotu propustil dva muže toho jména.
Zasáhl i ve chvíli, kdy nacistický ředitel vývozní firmy Omnipol, jež rovněž patřila do koncernu Škoda, chtěl pomocí absurdního udání zničit Čechy ve vedení (ředitel ukázal fotku z doby před válkou, na níž byli spolu se svými britskými obchodními zástupci, a na jejím základě je obvinil ze styků s nepřítelem). Göring šel nejdříve za K. H. Frankem, a když se nic nedělo, zamířil rovnou k Heydrichovi s tím, že mu bratr vzkazuje, aby případ buď postoupil k vyšetření do Berlína, nebo aby byli Češi propuštěni. Poté podobně zachránil i nejvyšší vedení Škody.
Ale to nebylo nic proti tomu, co dělal pro Židy.
Potřebuju dělníky z Terezína
Je to trochu zvláštní, protože jeho bratr – ačkoliv nebyl vášnivý antisemita a choval se tak jen proto, aby byl v souladu s nacistickou linií – dal zásadní instrukci Heydrichovi, aby naplánoval "konečné řešení".
Albert Göring však pomáhal Židům od počátku. Zařizoval, aby mohli emigrovat, vozil je za hranice, intervenoval za ně, zřídil pro ně fond ze svých vlastních příjmů. Takhle zachránil spoustu známých.
Hermann Göring byl součástí špičky nacistické hierarchie. Leckdy býval populárnější než samotný Hitler.
Jeho největším husarským kouskem je však "únos" několika desítek vězňů z Terezína. "Jmenuju se Göring, jsem bratr říšského maršála a potřebuji dělníky pro firmu Škoda. Přijel jsem si pro ně s těmito náklaďáky," oznámil u brány. Vězně dostal, odjel s nimi, a pak je pustil. Tak se to aspoň traduje, byť to zní tak trochu nepravděpodobně.
Velký bratr sice vždycky hudral, ale přikryl všechno.
I to je zvláštní, protože jejich cesty se vlastně napůl rozešly.
Manželka Milena
Albert Göring se narodil v roce 1900, Hermann byl o sedm let starší. Jejich postarší otec byl bývalý guvernér kolonie Německá Jihozápadní Afrika, což je dnešní Namibie. Zatímco modrooký Hermann byl rtuťovitý bojovný chlapec, vůdce party, tmavooký a černovlasý Albert byl zamlklý a usedlý. Jako by spolu ani neměli nic společného.
A možná to byla částečně i pravda. Jeho kmotrem byl baron von Epenstein, lékař židovského původu, který měl údajně poměr s mladou paní Göringovou, který exguvernér tiše toleroval. Kmotr a kmotřenec si prý byli dost podobní, a tak je možné spekulovat o všeličems.
Albert dával najevo, že nesouhlasí s účinkováním Hermanna v nacistické straně a už v roce 1930 se na protest proti tomu, co se dělo v Německu, odstěhoval do Rakouska. Rozešel se se svým bratrem, ale v jeho životopisu autor William Burke píše, že se nesnášeli jen politicky, osobně mezi nimi žádná přehrada nebyla.
Zřejmě ne, protože mocný bratr tahal svého mladšího sourozence z bryndy jménem gestapo docela často. To mu šlo vysloveně po krku.
Byly na něj vydány tři zatykače. Šlo po něm pražské gestapo a K. H. Frank. Nejhorší to bylo v roce 1944, kdy ho udala vlastní sekretářka, že se chystá utéct do Švýcarska a chce provést atentát na bratra. A pak potřetí, když zjistil, co se děje s Židy v táborech smrti a poslal ostrý protestní dopis bratrovi. Jenže místo Hermanna Göringa ho získal Himmler.
Proti tomu byly akce, jimiž se ho snažilo gestapo dva roky odradit od svatby s Češkou, jen kratochvílí.
Göring byl muž velkého světa, zábavný a vtipný společník, weltman. A nebyl žádný svatoušek. Se svou druhou ženou se rozvedl, když byla na smrtelné posteli. Na jednom večírku se seznámil s českou prodavačkou Milenou Klazarovou (Daily Mail o ní píše jako české královně krásy) a chtěli se vzít. Ale Heydrichovi se to nelíbilo, a tak poslal do jejího bytu gestapáky, aby provedli domovní prohlídku a dívku zastrašili. Ale Albert si u bratra vydupal, aby ho gestapo nechalo na pokoji, protože je soukromá osoba a nikomu do něj nic není.
Po válce se ho štítili
Když válka skončila, zdálo by se, že se Albertu Göringovi mohlo ulevit. Opak byl pravdou. Přihlásil se sám Američanům a ti mu nechtěli věřit. Napsal prohlášení, jemuž dal název Seznam lidí, jejichž životy nebo existenci jsem na vlastní riziko zachránil. Znělo to však příliš neuvěřitelně. Až po roce a půl dostal papír major Victor Parker, který na něm ke svému úžasu objevil svého strýce. Ten mu potvrdil, že je to pravda.
Pak byl Göring předán do Československa, ale svědectví v jeho prospěch byla jednoznačná, a tak byl i zde propuštěn se ctí.
Jenže měl smůlu. Jmenoval se Göring a to jméno bylo v Německu jako balvan. Nikdo ho nechtěl zaměstnat, nikdo s ním nechtěl nic mít. Bylo to skoro, jako by byl bratr Hitlera. I kdyby byl svatý, pořád by se to s ním táhlo.
Zemřel v roce 1966. Byl chudý a zatrpklý. Přežíval často díky balíčkům, které mu posílali ti, jež zachránil.
