Akty patří do ložnice, usmívá se ostravská fotografka.
Říkáte, že focení nepřináší vašim klientkám jen akty, ale něco víc. Jak to myslíte?
Do mého ateliéru samozřejmě nechodí modelky, jsou to ženy, co přicházejí z běžného života. Přicházejí z mnoha motivací, akty chtějí nafotit z mnoha důvodů. Ale jedno mají společné. Ocitnou se tady na neobvyklém místě, v ne zcela běžné situaci, vlastně v docela křehké, intimní poloze, protože je s ní spojeno odhalení těla, nahota. A tohle nastavení obnáší samozřejmě víc než jen pózování a mačkání spouště. V mnoha ohledech to připomíná tak trochu terapeutickou práci. Prioritně vybudování bezpečného prostředí.
Nahlédněte do aktů ostravské fotografky |
Dřív pro muže, dnes víc samy pro sebe
Protože je potřeba zdolat ostych, vybudovat pro focení důvěru?
I to je samozřejmě potřeba. Ale nejde jen o překonání momentální bariéry. Mnohé ženy si přinášejí zažitá trápení, nejistoty, potíže ze vztahů, z práce, problémy s dětmi, zdravím, nedostatek sebevědomí, komplexy, šrámy z minulosti, co se na nich podepsaly. Focení má nechat vyniknout, jak krásnými ženami jsou. Leckdy vlastně navzdory jejich pochybám, leckdy je k tomu musejí první náhledy, co nafotíme, přemluvit. Focením tady spolu strávíme dvě tři hodiny – a během nich se to všechno tak krásně skládá, že to je nakonec fakt takový psychický wellness. Ještě dlouho po tom mně píší, jak jsou tím zážitkem nabité. Takže si nakonec, vím to z ohlasů, neodnášejí jen balíček fotek, ale i něco víc. Sebevědomější pocit. Jsou o něco blíž ke své vnitřní bohyni.
Zmínila jste motivace, důvody, které ženy do vašeho atelieru vedou. Proměnily se za tu dobu, co akty fotíte?
Dřív v nich hrávali větší roli muži. Ženy přišly buď s tím, že od partnera dostaly poukaz, nebo mu chtěly samy udělat radost, nafotit se mu v kalendáři… Dneska jsou ty akty především dárkem pro ně samotné.
Jaká je nejčastější věková skupina?
Od čtyřiceti do šedesáti. Jestli bych to mohla shrnout, i když samozřejmě trochu schematicky, obraz by byl zhruba takový: ve dvaceti si žena myslí, že krása je napořád, ve třiceti lítá kolem dětí, ve čtyřiceti už si říká, že by si ty fotky teda mohla udělat, ale hned dodá, že nejprve musí samozřejmě zhubnout, tohle, tamto. Takže nakonec ženy přicházejí, když jim je pětačtyřicet, padesát, i nad. A obvykle chtějí fotku kvůli sobě, pro sebe. I když výjimky existují, teď jsem fotila paní, bylo jí devětašedesát, focení měla jako dárek pro manžela.
Velikánské výročí svatby?
Ani náhodou, vdávala se před rokem. Byla to dračice, přinesla dva kufry různého prádla a spoustu nápadů, energie z ní doslova čišela, vypadala výborně. Život pro ni nekončil! Kéž bych takhle v sedmdesáti vypadala já.
