Takhle se bojuje s korupcí v Ugandě, problémem je však po celé Africe

Takhle se bojuje s korupcí v Ugandě, problémem je však po celé Africe | foto: Profimedia.cz

Africkou stopou Jakuba Z. – Co je v Africe shnilého?

  • 5
Tanzanec, který kradl z vládního rozpočtu 150 tisíc dolarů denně. Korupcí prorostlá keňská vláda. Modlením proti úplatkářství v Kongu. Čtěte pravidelný africký deník plný zajímavostí a paradoxů z černého kontinentu.

Korupce je mezi Afričany velmi vděčné konverzační téma. Jako u nás plkáte o počasí, tady si můžete dobře poklábosit právě o korupci.

všechny články seriálu

Do keňského Nairobi přitom přijíždíme právě v době, kdy vrcholí povolební dohadování a nakonec je i posvěcena nová vláda prezidenta Mwai Kibakiho.  

Keňa se dlouhodobě a poctivě drží na předních příčkách v žebříčku nejzkorumpovanějších států světa.

Když si otevírám čerstvé vydání poměrně prestižního týdeníku Kenya Weekly, můžu si přečíst o minulých šťavnatých korupčních skandálech celkem patnácti ministrů a prvních tajemníků nové vlády! 

Stamilionové úplatky a úlitby do vlastních kapes, rozkrádání dotací a státního rozpočtu, čachrování s pozemky, nabádání k etnickým čistkám. Proti těmto mužům jsou všichni naši křišťálově čistí političtí korupčníci vlastně jenom příštipkáři.

Velmi zajímavý byl případ jednoho z vysoce postavených keňských politických představitelů, v jehož autě nalezla policie padesát mačet, deset luků, pár toulců se šípy a nějaké oštěpy. Pravděpodobně podpora vlastnímu kmeni v mezikmenových bojích.

Tady v Keni platí, že moc a byznys se přihrává jednak širokému spektru rodinných příslušníků, jednak členům vlastního kmene.

Korupce v Africe

Zkrátka žádné "já na bráchu, brácha na mě". Nezastavují se u bratrů, ale jdou mnohem dále do rozvětvených rodinných kolen. Výživná funkce se přistrčí nějakému bratranci – a ten zase zkusí vyhradit kousek korýtka další části rodiny. A je zaopatřeno.

V Keni jsou například tři takové rodinné klany, které jsou největšími vlastníky půdy v celé zemi. Jde o velmi elitní famílie Kenyatta, Moi a Kibaki. Kupodivu, právě muž toho prvního jména byl prezidentem, ten druhý šel v jeho šlépějích a třetí prezidentuje právě teď.

Paradoxní je, že právě na nám Čechům dobře známém sloganu "Máme čisté ruce" postavil prezident Kibaki svoji volební kampaň.

V novinách dál píšou, že ve východoafrickém Kongu na tento celokontinentální problém prý jdou přes pánaboha a tamní biskup Edouard Ndinga pořádá pravidelná ekumenická setkání za boj proti úplatkářství.

Velmi výživné historky nám nad několikátou sklenkou keňského piva Tusker k pobavení vypráví kamarádka Mumbi. Mumbi je ze sousední Tanzanie, vzdělaná, z lepší rodiny, takže má přehled.

Když prý George Bush junior věnoval Tanzanii stamilionové částky na vybudování kvalitní infrastruktury, dost ho zarazilo, že se jeho limuzína při příští návštěvě stále kodrcá po polňačkách plných výmolů.

Místo do kvalitních cest odcestovaly peníze do nenasytných kapes vládních představitelů, kteří si za ně zbudovali pěkné vilky. I s hlaďoučkými asfaltovými cestami připojenými na šotolinové a prašné hlavní komunikace.

V souvislosti s hamouněním na nejvyšších místech ošklivě tluče do očí životní úroveň národní tanzanské inteligence. Samozřejmě té, která už dávno neemigrovala do zahraničí. Úprk vzdělanců pryč z Afriky ostatně není jenom problém Tanzanie nebo Keni, ale celé Afriky.

Nairobi

Například učitel na tanzanské státní škole si podle slov Mumbi vydělá 50 dolarů za měsíc. Lékaři ve státních nemocnicích na tom nejsou o moc lépe.

A synáček tanzanského provinčního guvernéra si pro radost do garáže pořídí nové ferrari, k němu nablýskaného landrovera a lamborghini navrch. Přičemž s nizoučko stavěnými sporťáky může vyjet právě jenom na asfaltku, kterou má z nekale získaných peněz zbudovanou před domem.

Další případ patří k tanzanským perlám. Jistý představitel vládní garnitury posílal ze státního rozpočtu po neskutečné tři roky na svoje účty sto padesát tisíc dolarů. Denně.

Co na tohle mohou říkat třeba lidé z humanitárních organizací, kteří se pinoží od nevidím do nevidím, aby získali peníze na pomoc milionům lidí umírajících hlady nebo HIV pozitivních, tedy zbídačeným poddaným tohoto hamižného muže?

Ostatně, už v letech nejdivočejších afrických státních převratů, diktatur a autoritářských režimů vždy zajímala nového diktátora nejprve čísla zahraničních kont diktátora předešlého. Aby mohl společně s mocí přebrat i bohatství, o které předchozí neomezený vládce oškubal těžce zkoušený lid.

Nejčastější rozhřešení je následující a bohužel dost bezvýchodné: "Man, this is Africa."