Zdravím do redakce,
snad svou potíž a otázky popíšu srozumitelně. Je to totiž trochu epopej. Už před dlouhou dobou jsme se s manželkou vzdali sexu: nejprve ho chtěla víc ona, potom zase já, ale už se ukázalo, že je pozdě. Vůbec to nevyšlo časově synchronizovaně. Tak trochu jsme si vyčítali, kdo to odmítáním způsobil víc, koho to kvůli čemu moc nebavilo. Ale sexu jsme se prostě vzdali. Vztah máme fajn, zmizení sexu ustál (bez nevěry).
Po těch dlouhých letech v „celibátu“ bychom chtěli sex vrátit zpátky do hry. Došlo nám, že se připravujeme o hodně, že k životu a zdraví patří. Jenže: já se stal mezitím mistrem v autoerotice, tak si dovedu hrát s pohyby, tlakem, načasováním, detaily, že vůbec nevěřím tomu, že by to žena mohla zvládnout. Bojím se, že to bude mnohem méně povedené, kiksne to a odradí nás to. Taky už nejsem úplně mladý, je mně šestapadesát, takže pro erekci potřebuju dost péče, a tu jsem se naučil dopřávat si sám. Co s tím?
Pavel
Dobrý den, Pavle,
začnu od konce. Na tom, že jste tak skvěle objevil autoerotiku a stal se svým nejlepším milencem, respektive milenkou, není nic špatně.
Naopak. Tak by to mělo být, my sami známe své tělo nejlépe.
Když své tělo tak dobře (po)známe, stojíme všichni před stejným úkolem – sdělit to milovanému partnerovi/partnerce, abychom od něj/ní dostali přesně to, co si přejeme.
Ten druhý se málokdy hned přesně trefí, pochopí, udělá, co chceme, většinou to od nás vyžaduje trpělivost, vysvětlování, opakované zkoušení.
Existuje nejspíš jen jediná cesta: smířit se s tím, že to nebude lusknutím prstu, a manželce vše ochotně a trpělivě vysvětlovat. Možná ne najednou, ale po částech, ať není zahlcená. A rovnou to taky spolu zkoušet.
Je také v pořádku, že k erekci potřebujete delší čas, to vás oba přímo zve k tomu, abyste zpomalili a společný čas si v posteli vychutnávali déle a více.
Dnešní společnost je zaměřená na výkon a rychlost, bohužel i v sexu. Jenže partnerskou intimitu a vztah neprohlubuje počet orgasmů nebo vystřídaných poloh, ale společné intimní, ničím a nikým (to je důležité!) nerušené momenty, kdy jsme přítomní jeden pro druhého.
Při společném objevování se také vystřídejte. Ať zase manželka řekne vám, co se líbí jí, a „zaučí“ vás. Možná zjistíte, že to někdy není úplně snadné, trefit přesně to, co si ten druhý přeje.
Pokud vám pomůže praktické cvičení, jak si říct o to, co chcete, tady je (čtěte na další straně).



















