Ono vystoupení neznámé umělkyně, k němuž došlo přesně před 115 lety, 13. března 1894, v malém sále s exotickým jménem Le Divan Fayouau v pařížské ulici Rue des Martyrs, se skutečně za historicky první striptýz považuje.
Vavříny za prvenství však nesklidilo tak docela právem. Cestu mu vyšlapávala dlouhá léta plná erotických jisker a minimálně jeden počin na tomto poli si místo v dějinách začátku striptýzu zaslouží.
Jak studenti vedli válku o nahotu
Koncem 19. století byla Paříž ve varu. Varieté a šantány ve čtvrti Montmartre žijí pestrým nočním životem. V roce 1881 je otevřen legendární kabaret Le Chat Noire, který o osm let později následují o nic méně slavné podniky Moulin Rouge a Folies Bergère.
Na pódiích koketuje avantgarda s erotikou, tančí se kankán, padají radikální politická hesla, bohémové umění se prolínají s bohémy destrukce – Paříž zažívá období atentátů proti mocným. Je to Paříž malíře Toulouse-Lautreca, dramatika Alfreda Jarryho, studentů, anarchistů, tanečnic a nevěstek.
Produktem tavicího kotlíku byl 9. únor roku 1893, kdy se konal výroční bál studentů a umělců navštěvovaný modelkami malířů. Jak na bakchanáliích tekl alkohol víc a víc proudem, jedna z žen se začala hrdě hlásit k vlastnictví nejhezčích nožek ve městě. Ostatní se výzvy chopily a začalo hromadné vyhrnování si sukní.
Jenže "válka" nožek se stala "válkou" ramenou, poté stehen a pak ňader, píše Paul Derval ve svých pamětech. Ve všeobecné vřavě se vítězství začala domáhat modelka Manon LaValle. Bez jediného kousku oblečení na sobě. "Byla nahá jako Venuše povstávající z vln, nezahalená jako Eva, než okusila jablko."
Zakročila policie, několik tanečnic bylo zatčeno a dostalo pokuty – a rozzlobení studenti odpověděli bitkami s policií, při nichž byl nejeden studentský cylindr rozčísnut policejní šavlí a které byly po dvou dnech ukončeny až policejním vpádem do Latinské čtvrti.
Touhu Pařížanů a Pařížanek po erotice však pokuty a razie zastavit nemohly.
Ani nahá, ani oblečená
Celá věc si ale od zábavního světa vyžadovala notnou dávku obezřetnosti a kreativity. Podívaná musela být vymyšlena tak, aby cenzura nezasáhla. A aby voyeuři byli uspokojeni.
Vyřešit kvadraturu kruhu se povedlo právě v sále Le Divan Fayouau ve scénce nazvané Coucher d´Yvette (Yvette jde do postele).
Z dnešního pohledu byla scénka velmi, velmi krotká. Po vytažení opony se za zvuku piana divákům naskytl pohled do soukromí dámského pokoje. Umělkyně (podle některých zdrojů jí byla Blanche Cavelli) vchází a zbavuje se rukaviček, kloboučku, sukně i korzetu a v jakési noční košilce uléhá do postele.
Světla zhasínají, scénka končí. Přesto sklidila úspěch. Lest byla jednoduchá.
Do hry se vtáhly "černé myšlenky" samotného publika.
Protože nebylo myslitelné ukázat zcela nahou ženu a protože téměř nahá žena není nikdy nahá docela, bylo nutné spoléhat na divákovu erotickou představivost, vysvětluje Derval.
"Představivost je totiž vždy o kousek před realitou, takže i když si neodložila poslední kousky, které ji zahalovaly, divák ji už nahou viděl. Narodil se striptýz."
Vystoupení dosáhlo takového úspěchu, že podobné scénky bylo nuceno zařadit do svého programu téměř každé varieté v Paříži.
Objevila se vystoupení jako Liane chez le Médecin (Liane u doktora) či Le Bain de Maid (Služka se koupe).
Ani většina z následovnic "Yvette" se nesvlékla donaha, nasměrovala však představení tak, že... jako by se vlastně svlékla. Zbytek byl na divákovi, který se svého partu zhostil se vší vášnivou fantazií.
Lákalo ho totiž být v roli slídila, který nakukuje do soukromí, aby svou oběť nachytal v intimní, kompromitující situaci, aniž by o tom věděla. Potěšení mu přináší představa, jak by byla žena vyděšená, kdyby se o vpádu do svého soukromí dozvěděla.
"Vzrušení je ale podtrženo i nebezpečím, které podstupuje voyeur. Ví, že kdyby došlo k odhalení, dostalo by se mu společenského trestu," připomíná Katherine Liepe-Levinsonová, autorka knihy Strip Show.
Odhlédneme-li od prvoplánových vystoupení u tyče, sofistikovanější striptýzové show se starého pařížského know-how drží stále: čím více si pohrávají s divákovou imaginací, tím větší porci erotična nakonec nabídnou.
A tak docela se nezměnila ani reakce konformní morálky. Pořád ještě erotické podívané dopřává i vzrušení z rizika, dodává Liepe-Levinsonová. Svědčí o tom podle ní třeba výzva někdejšího starosty New Yorku Giulianiho, aby všichni "slušní občané" fotografovali a natáčeli "devianty", kteří do striptýzových klubů vcházejí.
