Scény u Rocca Siffrediho mě překvapily, říká pornoherečka

  • 33
Jiné vztahy, jiné pracovní podmínky i morálka, jiný styl natáčení. Na poměry ve své branži v Česku devadesátých let vzpomínají pornoherci a pornoherečky v dobrém. Dnešní styl práce podle nich zhrubl a v zahraničí jsou podmínky tvrdší.

„Devadesát procent hereček mělo nějakou výpomoc, a ta výpomoc se jmenovala Vicodin, Xanax…“ ohlíží se výčtem analgetik za svým angažmá v Americe Tarra White, „a když potom vidíte, jak jim jde každé oko jinam, je to šok. Se zfetovanými lidmi neumím zacházet, jsem proti tomu.“

A zkušenost to nebyla jiná jen kvůli rozšířenosti narkomanství v pornobranži. Tytam byly přátelské vztahy, které mezi pornoherečkami panovaly v Evropě. A tamní produkce smazávaly rozdíl mezi prací a životem mimo natáčení, pornoherečky nemohly vypadnout ze svých rolí ani v soukromém životě.

Práce v zahraničí překvapila i pornoherečku z mladší generace Lady Dee. „Já byla v Budapešti. Agentura mi napsala, že budu mít scénku, kývla jsem. Ale nevěděla jsem, co mě čeká, že Rocco natáčí tak tvrdé scény. Opravdu tak moc tvrdé,“ přiznává s odkazem na italského herce a producenta Rocca Siffrediho.

A relativní pamětník Neeo vzpomíná na o poznání přívětivější podmínky českých natáčení v devadesátých letech: „Tehdy se točilo tak, že se dvojice uvedla do místnosti, kde se mělo natáčet, tehdy ještě na velké kamery. Všichni, kameraman i ostatní, odešli a řeklo se: Až budete připravení, jdeme na to. Na scénku byl celý den.“ Internet a potřeba zrychlené produkce pracovní tempo zintenzivnily.