Nejprve práce vydaná v magazínu International Journal of Sexual Health připomíná, že masturbaci stigmatizovaly společnosti napříč kulturami a náboženstvími. Za prozkoumávání své sexuality byly odsuzovány především ženy. V osmnáctém a devatenáctém století se kritika dokonce přenesla z morálního terénu do lékařského. Ženská masturbace byla popisována jako škodlivá, jako spouštěč tísnivých psychologických stavů i fyzických potíží.
Nakonec však společnost a její věda přestaly zavírat oči. Se sexuální aktivitou, vzrušením, orgasmem, uspokojením se přece samozřejmě pojí psychické a fyziologické reakce, které zlepšují náladu, přinášejí uvolnění, uklidnění. Vztah mezi masturbací a psychickou pohodou začala věda nahlížet v jiném nastavení.
Kolektiv psycholožky Curyšské univerzity Fabienne S. V. Wehrli se ho rozhodl prověřit, zpovídal proto 370 žen, bylo jim od 18 do 56 let, průměrný věk byl 26. Pětaosmdesát procent z nich bylo heterosexuálních, čtyřiašedesát procent žilo v dlouhodobém vztahu, třiaosmdesát procent nebylo nikdy vdaných. Polovina byla věřící.
Úkolem studie bylo prozkoumat, zda si masturbaci dopřávají i kvůli psychické nepohodě, rozrušení, úzkosti, depresivním, tísnivým náladám, nebo stresu. Ale nejen to, autorský kolektiv zajímalo, zda se ony faktory podepisují na preferenci masturbační techniky, zda vedou spíše k uspokojování se skrze stimulaci klitorisu nebo skrze vaginální vzrušování se.