Výzva. Je však masturbační abstinence přínosná?
Vědecký zájem o masturbační abstinenci přitom není pošetilostí, rozmarem, vrtochem. Je k němu důvod, výzvy k mnišskému pohledu na samohanu se ozývají z mnoha koutů internetu, silně a vytrvale. A hochy a muže oslovují. Není to kampaň bez odezvy a nemá krátký dech.
Kořeny masturbační abstinence se zapouštěly v nulté dekádě tohoto tisíciletí v diskusních fórech, jako je 4chan, aby nakonec svůj hlavní domov našly v komunitě kolem stránky NoFap. V roce 2011 ji založil Alexander Rhodes, její motto vybízelo muže k tomu, aby „se chopili kontroly nad svou sexualitou a změnili ji v supersílu“. Loni měl web přes 350 tisíc členů.
Není jediný, další jsou mnohem výhružnější. Jsou totiž propletené s manosférou, diskusními fóry prostoupenými nenávistí k ženám. Emancipované ženy, feministky, totiž měly podle některých vzít mužům kontrolu nad sexualitou a udělat z nich podřadné beta muže. Protimasturbační hnutí se prolíná s propagací konspiračních teorií.
Jenže též s komunitami hlásajícími nadřazenost bílé rasy, je nástrojem propagandy krajní pravice, neonacismu. Abstinence od onanie má podpořit bratrství, odříkání si, aktivistickou askezi, odmítnutí pornografie má přinést vysvobození ze žaláře sestrojeného židovským spiknutím, hlásá krajní pravice, která chce „pečovat“ o hochy a muže.
Obecnou mainstreamovou tváří masturbační abstinence je potom kampaň No Nut November (NNN). Výzva „Listopad bez masturbace“ je prostá. Strávit onen měsíc buď bez ejakulace, nebo bez masturbace a jakékoli sexuální aktivity vůbec.
Co splnění oné mise účastníkům přinese, zkoumala studie z magazínu The Journal of Sexual Medicine. Byla vůbec první svého druhu.
