SMLSALOVINY aneb jak žít a přežít
Sledovat další díly na iDNES.tvS chlapy se scházíme v lesíku nedaleko obce Středokluky. Vypadá to, jako by jeli na dovolenou. S sebou totiž mají několik kufrů a tašek. Dokonce přivezli i kužely a tyče na překážkový běh.
„Už to dělám dva roky, narazil jsem na to v Německu, kde je největší komunita,“ říká mi Erty. Ten se původně převlékal za psa, nakonec ale zvítězil kůň. V jeho případě konkrétně klisna.
To Miky, který se věnuje pony play tři roky, je hřebec. „Jednoho dne jsem si řekl, že nemládnu a že zkrátka do toho praštím. A tak jsem do toho praštil a jsem kůň,“ líčí.
Od reálných koní se snaží odpozorovat pohyby i chování. „Já na koni i jezdím, mám je rád,“ říká. Lásku ke zvířatům zmiňuje také Erty. „Mám rád zvířata, rád s nimi soucítím, rád se chovám jako ona,“ vysvětluje svou motivaci.
Když se kluci začínají oblékat do koňského, varují, že to může trvat až hodinu. Nejdříve se musí navléct do latexu. Aby to lépe klouzalo, stříkám na ně silikonový olej smíchaný s vodou.
VIDEO: Petr a Pavel se cítí jako psi. Chodí se venčit i štěkají Už pět let se Petr cítí jako pes. A lidé ho za něj považují. Když ho potká kolega či kamarád, místo pozdravu na něj štěkne. Jinak než Akime, což je jeho psí jméno, mu neřeknou. Šestadvacetiletý Petr propadl takzvanému dog play, tedy hraní si na psa. |
Bez asistence by oblékání nezvládli. Poté si na sebe berou postroj, ocas, kopyta a nakonec také hlavu. Venku je sice jen 20 stupňů, ale koňům je obrovské vedro. Erty si snaží ulevit větrákem, který má vložený v koňské masce.
Po hodině jsou z nich kompletní koně. Miky zmiňuje, že to, co má na sobě, vyjde na 100 až 200 tisíc. Nechávají si to vyrábět zakázkově v Česku i v zahraničí.
To už se koní ujímá trenér Drex, stylově oblečený v kostkované vestě a klobouku. Chodí s nimi po poli, dává jim pokyny, pohání je bičíkem.
„Já to stavím na empatii vůbec, na napojení se na protějšek. A jestli mě něco vzrušuje, je to vzrušení protějšku. Že ta hra funguje, že si rozumíme. Že jdeš třeba polní cestou a mlčíte, ale prostě máš toho koně. A on má svého pána. Je to atmosféra, kterou na internetu nezažiješ ani náhodou,“ říká Drex, který se živí jako profesionální dominant.
VIDEO: Hop, skok, íhahá. Ctitelé a ctitelky fetiše závodili jako poníci Přes týden jsou ctihodnými občany, počestnými daňovými poplatníky. O víkendech se v rámci fetišistických her převtělují do poníků. Cválají, skáčou přes překážky, ržají, vyhazují kopýtky, nabízejí hlavu k podrbání. V dubnu se poníci i jejich cvičitelky či cvičitelé setkali na závodech v americké Louisianě. |
Všem kritikům vzkazuje: „Pro krista pána, jestliže máš rád chleba s máslem, dávej si chleba s máslem. Jestli se ti líbí cítit se jako pes nebo kůň, být na vodítku a trénován, tak to dělej! Život není tak dlouhý, abychom si tohle mohli odkládat,“ říká.
Muži i ženy, gayové i heterosexuálové
Většinu lidí napadne, že to je sexuální úchylka. Koně se ale shodují, že o sex většinou nejde. „Spousta koňů, které znám, v tom sexuální rovinu vůbec nevidí. Je to pro ně hra, jako když si člověk jde zahrát tenis nebo golf. V tomto případě si jdou užít s kamarády pony play,“ vysvětluje Erty.
V Česku není koňská komunita ještě tak rozsáhlá, v zahraničí je těchto lidí převlékajících se za zvířata mnohem více. A nezáleží, zda jsou to muži, ženy, heterosexuálové, homosexuálové.
To už se přesouváme na pole, kde rozestavíme kužely, na ně položíme tyče a pozorujeme, jak přes tyto překážky Miky a Erty skáčou. Poté si u jejich trenéra objednám jízdu kočárem. Do ruky mi dá bičík a já si užívám, jak mě koně po silnici táhnou za sebou. Projíždějící řidiči si mnou oči, zda nemají halucinace. Většinou se pak však usmívají a mávají.
Nedá mi to a chci si roli koně také vyzkoušet. Jako asistenta si k sobě beru jednoho z mnoha lidských psů, kteří se natáčení také zúčastnili. Volíme skromnější verzi, to znamená, že na sobě mám jen poloviční slipy zvané jocksy, postroj, kopyta a koňskou hlavu. Na výsledek se podívejte v reportáži.
