Při statické apnoe ležíte na hladině, v mělké vodě, obličejem dolů. Stačí kdykoli jen zvednout hlavu a nadechnout se… Musí být hodně psychicky náročné to neudělat.
Spousta freediverů tuhle disciplínu nesnáší. Říkají: „Je to nuda, raději plavu, tohle není žádný pořádný freediving.“ Ta disciplína prověří hlavně vaši hlavu, já se ji naučila mít ráda. Troufám si říct, že statická apnoe je mentálně nejnáročnější sportovní disciplína, a to nejen v rámci soutěžního freedivingu.
Vy jste vydržela nezvednout hlavu osm minut a 33 sekund, to je váš osobní a zároveň nový světový ženský rekord. To je sakra dlouhá doba. Na co celou tu dobu pod vodou myslíte?
V ideálním případě nemyslím na nic. Mám zavřené oči a chce se mi spát.
I když se snažíte nemyslet na nic, něco se ve vás přece děje…
První minuty jsou snadné, tělo má spoustu kyslíku. Jak se postupně spotřebovává kyslík, zvedá se hladina oxidu uhličitého v krvi a PH krve je kyselejší. Na to reagují chemoreceptory a mozek si začne říkat o nádech takzvanými bráničními kontrakcemi. Bránice, která odděluje dutinu hrudní od dutiny břišní, se stáhne nahoru a nutí vás se nadechnout.
To, co tak nevinně popisujete, jsou ve skutečnosti pořádné kopance do břicha, které chodí jeden za druhým, po pár sekundách. Jak se vy s nimi vyrovnáváte?
Zuby nezatínám, bere to kyslík, ale kontrakcím se směju a držím. Vím, že mám v krvi ještě dost kyslíku, abych mohla v zádrži dechu v klidu pokračovat. Jde o to mentálně zvládnout ty nepříjemné pocity a uvolnit svalovou tenzi. Jak říká náš trenér Martin Zajac z klubu Apneaman: „Kontrašky jsou kámošky!“
Vydržet ty poslední tři sekundy muselo být asi nejhorší?
Poslední tři sekundy byly právě úplně v pohodě. Vynořila jsem se na pokyn kouče, už se trochu bál, přece jen, moje poslední maximum bylo 8:14 a v těchto vysokých časech už je každá vteřina znát. Vlastně nikdy jsem nekončila výkon z důvodu hypoxie, nedostatku kyslíku. Vyhnaly mě kontrakce nebo vědomí, že už jsem dosáhla výkonu, kterého jsem dosáhnout chtěla.
Jak probíhalo těch osm předchozích minut?
Nevím proč, ale poslední dobou mi začínají brániční kontrakce relativně brzo, už na třetí minutě. Největší krizi mám mezi čtvrtou a šestou minutou, to se mi vážně chce skončit. Ale pak se to uklidní, kontrakce nejsou tak silné nebo je snadněji snáším. Souvisí to i s tím, že tělo, které je vystaveno extrémní zátěži, na ni nějakým způsobem reaguje, například vyplavuje hormony štěstí, endorfin, serotonin.
Nejtěžší je ovládnout hlavu, vysvětluje česká rekordmanka.
Co vás mentálně drží pod vodou?
Když se hecnu, že něco udělám a nedej bože to řeknu nahlas, tak to zkrátka musím dodržet. Jsem silně racionální člověk, mám ráda přehled a chci znát čas. Mám v hlavě plán, co by v ideálním případě mělo s ohledem na trénink jít, ale na konkrétní číslo se nefixuji. Letos byl plán následující: na zlato stačí s ohledem na soupeřky sedm minut, ale určitě chci dát víc, než činí dosavadní světový rekord naměřený organizací Confédération Mondiale des Activités Subaquatiques (CMAS), tedy 7:45.
Po výkonu musíme být zcela při vědomí
Zmínila jste hypoxii, tedy stav nedostatku kyslíku. Jak je vůbec možné, že člověk tak dlouho vydrží “bez vzduchu”, při vědomí a bez poškození mozku?
Matka příroda to má geniálně vymyšlené, kam se hrabou veškeré informační technologie na lidský mozek!
V první řadě při zádrži dechu a ponoření obličeje do chladnější vody „naskakuje“ takzvaný savčí potápěčský reflex, mozek ví, že nedýchá, a aby se chránil před poškozením, zpomalí tepovou frekvenci, krev proudí pomaleji, stáhnou se cévy v periferiích, končetinách, víc krve tedy cirkuluje mezi plícemi, srdcem a mozkem. Srdci trvá zhruba minutu, než přečerpá veškerou krev, a tkáně přitom zdaleka nespotřebují veškerý kyslík, který během jednoho „cyklu“ krev nese.
Takže pod vodou vydrží relativně dlouho úplně každý člověk i bez tréninku?
Na prvních kurzech dávají úplní začátečníci po nějaké základní instruktáži běžně tři minuty a často i víc.
Traduje se přeci, že po pěti minutách bez vzduchu odumírají mozkové buňky?
Těch zhruba pět minut platí, ale nikoli od okamžiku zadržení dechu, ale od zástavy krevního oběhu, což je dost podstatný rozdíl. Pravidelným tréninkem navíc zvyšujeme kapacitu plic a množství i kvalitu červených krvinek. Sportovnímu výkonu předchází příprava, strečink, relaxace a dechová cvičení, kterými lze snížit tepovou frekvenci a tak i spotřebu kyslíku.
Kromě statické apnoe se Gabriela věnuje i dynamické.
Pro větší bezpečnost máte i u statické apnoe v mělkém bazénu „buddyho“, parťáka, co vás hlídá.
Ano, mám kouče a domluvenou signalizaci. Zvedám ukazovák pravé ruky, když chci, aby mi řekl čas, nebo naopak, když po mě chce signál kouč, aby věděl, že nejsem hypoxická. Já ležím na hladině, on stojí vedle, mluví na mě, říká mi čas. Musí to být někdo, komu věříte, kdo vás zná a ví, kdy vás má tahat z vody tak, aby byl výkon čistý.
Aby byl výkon čistý? Co to znamená?
Na závodě musíme prokázat, že jsme po ukončení výkonu „v pořádku“, že nejsme hypoxičtí, ovládáme své tělo a jsme zcela při vědomí.
Záleží při výkonu ve statice na kapacitě plic?
Není to jediný faktor pro dosažení úspěchu, ale větší vitální kapacita plic určitě není na škodu. Moje vitální kapacita plic byla při posledním měřením kolem šesti litrů. Nicméně takzvaným „pakováním“, pomocí mimických svalů a hrtanové záklopky, si nacpete do plic více vzduchu, než je maximální přirozený nádech, u mě to pár litrů bude.
Na jídle záleží
Jak jste na závod trénovala?
Tři měsíce zádrže dechu převážně na suchu dvakrát až třikrát denně a jeden den v týdnu volno. Těsně před závodem test maximálky. Jinak trénuji především toleranci na CO2. I s protažením a relaxací to znamenalo asi dvě až tři hodiny čistého času denně.
Na statickou apnoe se dá připravit i na suchu? Třeba doma na gauči?
Jasně, jinak bych mohla na závody zapomenout. Před mistrovstvím jsem byla v bazénu jen čtyřikrát, v aquacentru v dětském bazénku, kde měla voda 30 stupňů a byla nejbližší deklarované teplotě bazénu na mistrovství světa. Takže jsem tam měla ideální podmínky a čas na to vybrat optimální oblek, vyladit přípravu a hlavně se sehrát se svým koučem. Této nevděčné role se letos ujal můj kamarád Ivo Havránek.
Gabriela GrézlováJe jí 33 let, vystudovala Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze a pracuje jako podnikový právník velké poradenské společnosti. Miluje potápění s přístrojem a s tím spojené cestování, je instruktorkou přístrojového potápění. Freediving pro ni znamená buď aktivní relax po práci, nebo náročnou přípravu na sportovní výkon, to podle kalendáře závodů. Kromě toho je nenapravitelný moravský lokálpatriot. Mistrovské zlato a současně světový rekord organizace CMAS vytvořila na šampionátu, který se konal od 25. do 30. července ve francouzském městě Mulhouse. |
Co obnáší trénink na toleranci CO2?
To jsou série zádrží dechu na suchu. Používám k tomu jednoduchou aplikaci, ve které si na počítači nastavím trénink, přičemž počítač mi hlásí, kdy mám zadržet dech a kdy mám dýchat. Mám třeba osm kol stejně dlouhých zádrží dechu a čas na vydýchání mezi nimi postupně zkracuji. Vystavuji tak tělo poměrně dlouhé době, kterou stráví v kontrakcích.
To zní jako pěkné mučení. Proč jste si vlastně vybrala statiku jako svou soutěžní disciplínu?
S ohledem na moje pracovní vytížení je statika jasná volba, suché statiky můžu dělat i v kanceláři. Výkonu i tréninku předchází relaxace a paradoxně mě tak trénink donutí se alespoň na chvíli se zastavit a relaxovat. Jinak jsem příšerně hyperaktivní a neumím odpočívat. Baví mě pozorovat, jak tělo funguje, experimentovat s jídlem a jeho vlivem na výkon. Navíc je to jeden z mála sportů, kde vám vyšší věk spíš pomáhá. Snižuje se přirozeně metabolismus a člověk spotřebovává méně kyslíku.
Držíte před závodem nějakou speciální dietu?
Jím stravu bez lepku, bez laktózy, žádné červené maso a vejce, žádná čokoláda, aspartam, sycené nápoje, žádný cukr, káva, čaj, alkohol. Doplňuji vitamíny a minerály. Poslední rok jsem začala experimentovat s takzvanými superpotravinami, používám kustovnici čínskou, mladý ječmen, chlorellu a chia semínka.
Když jste jednou dosáhla času 8:33, teď už ho dosáhnete vždy?
Kdepak, když netrénujete, schopnost zádrže dechu samozřejmě velmi rychle mizí. Už týden po šampionátu bych s tím měla problém. Na stravě záleží strašně moc, například jedno ostré jídlo vám zruinuje výkon na několik týdnů.
Jaké máte plány ve freedivingu?
Teď se budu chvilku věnovat tréninku dynamické apnoe, kde mám značné rezervy. Specifickou přípravou na statickou apnoe a s tím spojenou dietou jsem dost zhubla, takže mě čeká posilovna a hodně plavání, potřebuju dát do kupy svalovou hmotu. Na podzim se zúčastním nějakých závodů v Česku a Polsku, ale jen tak pro radost, určitě tam nebudu hrotit žádná maxima ani se na ně nebudu připravovat. Chci si odpočinout a věnovat se přístrojovému potápění a přátelům. Uvidíme, jaký bude příští rok kalendář světových závodů.
