Co jste dělal, než jste objevil vírník?
Před revolucí jsem v roce 1986 začal skákat z letadla. Bylo to však složité, tehdy existoval Svazarm a lidé museli procházet prověrkami, jestli jsou vůči režimu odpovědní. Můj děda ale nechtěl v roce 1948 odevzdat firmu, což se někde našlo – a už se to se mnou vleklo. A v letech 1987 až 1988 přišel do Česka paragliding (letecký sport, kdy se k plachtění vzduchem používá padákový kluzák – paraglidingové křídlo; startuje se rozběhem z kopce, pozn. red.), který mne hned nadchl. Stál jsem tehdy u nás u jeho zrodu. Dlouho jsem se tím během studií bavil, chtěl jsem pořád létat. A tak jsme se ženou, která taky létá, založili v roce 1999 společnost Nirvana a začali vyrábět paramotory (motor s vrtulí, který je pohonnou jednotkou při motorovém paraglidingu, pozn. red.).
Létali jsme po celém světě, začal jsem na paramotorech závodit na světových soutěžích a stal se v paramotorovém létání dokonce i mistrem světa. Zároveň jsme vybudovali největší závodní tým, v němž jsme měli dvacet mezinárodních pilotů z celého světa. Byli jsme často na stupních vítězů, závodili jsme asi deset let na nejvyšší úrovni. To pomohlo k dalšímu rozvoji firmy, měli jsme zastoupení ve čtyřiceti zemích světa. Každý rok jsem v dubnu cestoval do Japonska, v červnu do Ameriky, v lednu a listopadu do Afriky. Prodával jsem tam paramotory, dělal reklamu na výstavách, podnikal různé expedice a přelety, závodil.
Po Evropě je strašně jednoduché létat. Až na pár zemí nepotřebuji v podstatě žádné povolení. Když chci do Rakouska na kafe, dojedu do Přerova na letiště, kde mám zaparkovaný vírník, a letím. Přistávací poplatek mají pět eur.
