Takže ten podlý zbabělý Harald z výšivky v Bayeux byl vikinský král, co odmítl ustoupit přesile. :-*

To jsou věci.

Jeden skandinávský historik vysvětloval význam slova "viking" trochu jinak. Viking nebylo označení obyvatele Skandinávie, nebylo spojeno s etnickou příslušností. Tohle spojení vytvořili romantici v 19. století. Ve zmiňovaných ságách se z pohledu Skandinávců za vikingy považovali i jiní, jako Estonci, Slované, Baltové. Vikingové tvořili i v Skandinávii snad jenom 5 % obyvatelstva. Knut Veliký, který vytvořil zmiňovaný Danelaw byl po matce Piastovec a po babičce Přemyslovec, u útoku na Anglii se zpomínají kontingenty slovanských bojovníků. U objevení Ameriky figuruje taky cizinec. Na Islandu se našli obydlí ve dvou stylech a jeden z nich připisují někteří historici Slovanům. Z hrobů, které patřili ženským bojovníčkam se jen u dvou podařilo potvrdit, že se skutečné jednalo o ženy, ale jeden z nich byl zhotoven ve slovanském stylu a obsahoval slovanské zbraně. Podle analýzy z tělesných pozůstatků tvořili možná polovinu bojovníků krále Haralda Modrozuba cizinci.

I na další věci jsou jiná vysvětlení. Anglie byla velmi bohatá díky efektivnímu systému výběru daní. Kláštery zase nebyly tak chudé a byly snadným cílem. Bitva u Stamford bridge měla možná takový průběh, jaký měla kvůli tomu, že Angličané prostě nachytali vikingy takříkajíc se spuštěnými kalhotami, poté co si vychutnávali dobytí Yorku a možná byla část z nich... ještě ožralá a velmi pravděpodobně po opici. Patnácti tisícovou armádu Angličanů prostě nečekali. V tom samém roce dobyl Anglii Norman Vilém zvaný Bastard (neboli Vilém Dobyvatel), potomek vikinga Rolla. Něco velmi lákavého na Anglii prostě bylo.

Konecne neco, co ma informacni hodnotu.

Zajímavý článek!