Jezdíte druhým rokem. Jaký aspekt sportovní cyklistiky vás baví nejvíc?
Je to nejlepší adrenalin a relax zároveň, naprosto návykový sport v pozitivním slova smyslu. To, co to dělá s tělem a vašimi pocity po tréninku, ty extáze endorfinů, to vám asi nedá žádný jiný sport. Kdo trochu jezdí, ví, o čem mluvím. Trénujete výdrž, trénujete svoji vůli a je to vážně mega adrenalin. Jste jako pilot, který řídí svůj stroj. Je to rychlé, je to dřina a velkou roli hraje postřeh.
Miluji pohyb venku na čerstvém vzduchu a v přírodě. Z kola navíc poznáváte místa úplně jinak. Cykloturistika speciálně tady u nás a po Evropě je ideální a je navíc vhodná pro všechny generace. Posiluje kardiovaskulární systém, má silný sociální aspekt, jste součástí skvělé komunity, je to společenský sport. Podrží vás a motivuje ve výkonech. Je to pro mě úplně nový svět, který se mi díky cyklistice otevřel, a hlavně jsem mohla poznat z kola opravdu krásná místa, jako je Livigno, Mallorca a další, zase úplně jinak.
Když jedete, soustředíte se a zažíváte stavy bez myšlenek, nebo si naopak urovnáváte věci v hlavě?
Je to jediná aktivita, u které nedokážu přemýšlet. Když makáte do prudkého kopce nebo máte před sebou naopak dlouhý sjezd, fakt na nic jiného nemyslíte. Prostě se jen soustředíte. Proto je to obrovský relax a odreagování se. Maximálně si říkám: „Tady si musím dát bacha, tady by mohla být díra nebo štěrk.“ I pády k tomuhle sportu patří, mám to taky za sebou. Je nutné být absolutně přítomná, což je nesmírně osvobozující. Pozor si musíte dávat i v pelotonu, kde jsou daná pravidla. Takže svištíte a zároveň si čistíte hlavu, je to osvobozující. Při běhání moc přemýšlím, tady na to není prostor a to mi někdy vyhovuje. Při běhu mě napadají dobré nápady, ale cyklistika je opravdu mentální relax.
Co byla zatím vaše nejtěžší trasa?
Určitě Passo Gavia (2 652 m.n.m.) u Livigna. Sáhnete si na dno, ale ta euforie potom za to stojí. Kdyby mi někdo řekl před nějakou dobou, že vyjedu trasu, kde se jezdí Giro di Italia, řekla bych, že se asi zbláznil. Je to ikonické stoupání a krásná trasa. Navštívila jsem i ikonická místa na Mallorce, jako je Cap de Formentor a Coll de Sóller, Norsko kolem jezer a fjordů bylo z kola taky dokonalé.
Na cyklo kempy a natrénování kopců se zase jezdí do Livigna, kde si zároveň vytvoříte víc červených krvinek, takže před závody máte super výdrž a energii. Je to takový přirozený doping, který vám zvedá výkonnost. To jsem taky dřív vůbec neznala.
