Sebastiane, jako jezdec formule 1 jste spálil nespočet litrů paliva a byl součástí extrémně náročného sportu. Cítíte dnes někdy vnitřní konflikt, když se zasazujete o ochranu planety?
Ano, cítil jsem vnitřní konflikt, jakmile jsem si uvědomil velikost své vlastní uhlíkové stopy. Toto uvědomění mě přivedlo na cestu poznávání dopadu mého životního stylu na životní prostředí, zejména v rámci formule 1. Zjistil jsem, že samotné řízení auta není zanedbatelné, ale skutečný problém spočívá v globálním cestování a logistice – většina mých více než 400 tun CO2 ročně pocházela z létání. To bylo šokující zjištění ve srovnání s průměrnou stopou běžného občana. Tak jsem změnil své chování: přestal jsem létat soukromě, začal jsem létat komerčně, jezdit autem nebo vlakem, když to šlo, a podařilo se mi emise snížit na zhruba 60 tun ročně. Pořád vysoké, ale velký pokrok. Časem se ten vnitřní konflikt proměnil v hlubší pochopení – individuální kroky jsou důležité, ale klíčová je systémová změna. Potřebujeme infrastrukturu, která nám umožní následovat naše vášně, aniž bychom ničili planetu.
Dnešní mladá generace čelí mnohem větším obavám a výzvám – zejména kvůli klimatické krizi – než my. A to není fér.
