Bohužel ani šachová literatura neuznala za vhodné zařadit Cimrmana do seznamu světových velmistrů, ačkoli jedině on dokázal vyvést z rovnováhy tak neotřesitelného šachistu, jakým byl Capablanka, když mu při jeho simultánce v Madridu hrozil dvojitým šachem, což velmistra znervóznilo natolik, že ohlásil tah na G12, čímž se ocitl zcela mimo šachovnici a zaznamenal tak první aut v dějinách šachu.

"Šachy jsou kruté a agresivní, nejsou pro slabochy, říká český profík"

Ano, právě proto jsem je přestal hrát.

Protože nejsem slaboch, který si potřebuje něco dokazovat.

Pod pojmem "kruté a agresivní" si - jakožto člen rodiny s bohatou šachistickou tradicí, představuji něco úplně jiného. Kruté a agresivní je (například) postřelit srnu a dorazit ji vlastníma rukama kamenem, ne táhnout dřevěnou figurkou na šachovnici.

Tam je asi myšleno "kruté" v tom smyslu, že sebemenší chybička se vymstí. A každý má jiný styl hraní - někdo hraje klidně, někdo nemá rád nudu a hraje riskantně (agresivně), i když ví, že třeba o to rychleji prohraje, ale potěšení ze hry má větší. K takovým hráčům řadím i sebe.

Pobavila mne hláška, že jsou sami dva na jednu malou dcerku ..

Šachy byly skvělé v době, kdy představovaly prakticky jedinou možnost, jak formou hry posilovat koncentraci, soustředění a hlavně práci na sobě samém. Za komoušů se prakticky nic jinéh dělat nedalo a třeba táta byl fakt pyšnej, když jsem porazil jeho i jeho kolegu. Ze šachů jsem si odnesl právě onu schopnost na sobě pracovat, studovat, zkoumat, zkoušet. Tohle je ale už pryč, tahle schopnosti se dají nacvičit i jinak (jazyky, filosofie, věda a pod.) a ještě to může dokonce být i užitečné, praktické. Je totiž škoda věnovat tolik síly a energie něčemu, co po hře schováte do krabičky.

Nechápu, proč říkáte: "Za komoušů se prakticky nic jinéh dělat nedalo", Za nich jsem dělal vše, o čem se zmiňujete (jazyky, vědu, ale i hudbu, sport,...). Jen v současné době je, třeba díky počítačům, větší výběr. A logické hry jsou daleko lepší, než nějaké počítačové střílečky.

Kdysi jsem trochu hrával šachy, ale nikdy mne nenapadlo se na ně dívat jako na krutou a agresivní hru. Když to ale promýšlím, má ten názor mnoho do sebe.

pan je nejspise velmi chytry, mohl by slabochum prozradit, ktery sport je pro ne?

šachy jsou nejlepší s rovnoceným soupeřem. Nejvíc mě odradil počítač který mě porazil vždy, i když sem vracel tahy (to je fakt hnus).

Zkuste https://sachy.cz/ Tam je vpravo volba "hrát proti počítači". Dá se vyhrát. Ale častěji obdivuji ten počítač, jak je rafinovaný a vyhraje.

Pak mám ještě starý program na CD. Tam si zvolím rychlost tah za 15 vteřin. Tam je to tak vyrovnané.

Stále prohrávat s nějakými dobrými programy je asi dost deprimující.

Zajímalo by mě, zda existuje nějaký doping na koncentraci a duševní výdrž v šachách. Tím nemyslím kafe nebo něco podobného.

Závidím tomu profíku, že se dokáže oprostit od myšlení na šachy. Já to nedokáži, proto jsem i přestal hrát, docela mě to ničilo i v noci.

myslim ze to muze byt za jistych okolnosti rychly cukr... ktery je ale i navykovy... neco jako v programovani... uz nemuzete tak ho poradne zacukrujete a muzete se zase soustredit a premyslet o nejaky tah dopredu.

Ideální hra pro lidi, kteří pracují v kanclu nebo u PC, pak ještě zbytek dne prosedět u stolu s šachovnicí. A do invalidního důhodu ve 40.

Ale, no tak...