Pane inženýre, jak vzpomínáte na to, že jste jako poměrně mladý uspěl s návrhem v prestižní soutěži na výstavbu Nuselského mostu?
Chtěl jsem se soutěže zúčastnit, pro mě to byla výzva už proto, že mě zajímaly nové technologie. Řekl bych, že jsem měl i kousek štěstí. Krátce nato, kdy jsem dostudoval, se ve světě začínalo s takzvaným předpjatým betonem a tahle technologie mě hodně zaujala. Ale o Nuselském mostě se začalo mluvit už po první světové válce. Ocel v té době soutěžila s betonem. Pro ocelářské firmy to byl dobrý byznys, a tak kolikrát dávaly návrhy, aniž by čekaly na nějakou soutěž. Nejblíž byl návrh Stanislava Bechyně, který jako jeden z prvních konstruktérů dokázal ocenit vlastnosti betonu.
Najde se skupina lidí a křičí, přitom to nejsou žádní odborníci. A kolik lidí z 1,4 milionu obyvatel Prahy petici podepsalo? Bylo to jedno procento, tedy čtrnáct tisíc?
