První úpravy jsem dělal na Jawě Mustang, směje se světový stavitel motorek

První jízdu absolvoval na Stadionu S11, první úpravy dělal na Jawě Mustang. To mu bylo jedenáct. Dnes je Davidu Zimovi třicet a s bratrem Martinem má v Třebíči vlastní dílnu ROD Motorcycles, kde si unikátní přestavby motorek jezdí zadávat klienti z celé republiky.

Jak jste se vůbec dostal k motorkám?
Když jsme byli kluci, seděli jsme s bráchou na zábradlí u silnice a mávali na motorky, co se řítily krajinou na Velkou cenu do Brna. To byl asi okamžik, který rozhodl. Strašně nás to bavilo, a když nám někdo zamával, měli jsme strašnou radost a říkali jsme: „To je borec.“ U nás doma motorkám nikdo neholdoval, my k nim dorostli sami.

Pamatujete na svou první jízdu?
Úplně první jízda byla na Stadionu S11, kterého mi půjčil kamarád u nás na polňačce za domem. Strašně mě to chytlo, a tak jsme si často na tajňáka půjčovali babiččinu babettu, když nebyla doma. Kamarádi ve vesnici proháněli pionýry a my později měli Jawu Mustang od našeho strejdy. Byla to padesátka, kterou jsme ladili tak dlouho, až jsme jí zadřeli motor.

Od jaw a čézet k Ride or Die

Jaká byla vaše první motorka?
Jawa 175, peníze na ni mi půjčila spolužačka. Pořídil jsem si ji v době největší slávy chopperů a podle toho vypadala. Už tehdy se mi líbilo, když se motorka upravovala, takže měla vysoká řídítka, třásně, zkrácené blatníky, předělané sedlo a otevřené výfuky, aby měla pořádný zvuk. V té době se mi strašně líbily stavby s dlouhatánskou přední vidlicí. Tak jsem si usmyslel, že si postavím vlastní motorku od základu a sehnal motor a další komponenty. Svařil jsem přední vidlici ze dvou jiných, zadní kolo jsem vzal ze škodovky a napletl ho na buben z jawy, nádrž jsem sehnal ze starého triumpha. Tím to ale skončilo, protože jsem ještě neměl žádné zkušenosti ani vybavení.

Kdy přišla vaše první vlastní přestavba?
Bylo to v době, kdy jsem si udělal řidičák. Bylo mi šestnáct a s bráchou jsme jezdili na upravených motorkách. Já měl ČZ 180 a brácha Jawu 350. Skoro každý víkend jsme jezdili na nějaký sraz, kde měly naše motorky obrovský úspěch.

To už byl jen krok k vlastní dílně...
Mít vlastní dílnu jsem toužil už od dětství. Průlom nastal, když jsme postavili vlastního street fightera. Objížděl jsem s ním soutěže a vyhrával první ceny u nás i v zahraničí, včetně zlaté medaile na mistrovství střední a východní Evropy. Tehdy si mě lidi všimli a říkali, že to dělám dobře.

Co bylo dál?
Krátce poté si mě vzal pod křídla Martin Rigó se svým projektem MR43, kde jsme s dalšími stejně postiženými lidmi z okolí dali dohromady čtyři motorky. Pak však najednou přišlo období, kdy jsem měl motorek dost. Jako vyučený elektrikář jsem nastoupil do Dukovan, kde jsem pracoval tři roky. Až tam jsem si naplno uvědomil, co chci dělat, a právě v té době jsem dostal první zakázku na přestavbu. Dělal jsem to po práci, táhlo se to a nešlo to tak dál, protože každý zákazník chce mít motorku hotovou co nejdřív. Tehdy mi došlo, že to musím rozjet naplno, a v roce 2015 jsem založil ROD Motorcycles.

Proč ROD?
Název jsem nosil už dlouhou dobu v hlavě. Je to zkratka pro Ride or Die. Rod pak v angličtině znamená ojnice, takže je to vlastně dvojsmysl.

Na čem si zakládáte?
Dost sleduji světovou scénu a chci mít všechno dotažené do konce. Moje dílna je moje vizitka, takže udržuji maximální pořádek. Lidi, co ke mně přijdou, se občas ptají, jestli se tam vůbec pracuje. Zakládáme si na detailu a pečlivosti. Občas nám lidi říkají, že je na našich motorkách skoro škoda jezdit, ale motorky jsou hlavně od toho, aby se na nich jezdilo.

Kolik motorek vám prošlo rukama?
Číslovat motorky jsme začali ještě před otevřením dílny a dostali jsme se na číslo šest. S novou dílnou přišla sedmička. K současnému okamžiku jsme udělali šestnáct motorek. Ročně jsme schopni zmáknout podle náročnosti tak dva až tři stroje.

Zlatá medaile z Vídně

Jak dlouho v průměru trvá jedna přestavba?
Ta první byla dlouhá, protože jsme na ni dělali po práci, byl to totální vrak a bylo na ní strašně práce. Trvala tři a půl roku. Dneska máme na motorku kolem půl roku. Spoustu dílů si vyrábíme sami a karosařinu děláme ručně, takže to zabere dost času.

Když někdo obětuje půlrok života práci na motorce, nemůže to být levné. Jak se dá s přestavbou motorek uživit v Třebíči?
Podle mě je jedno, jestli máte dílnu v Praze, Brně nebo Třebíči. Česká republika je malá a nezáleží, jestli někam jedete hodinu přes Prahu nebo dvě hodiny k nám do Třebíče. Důležité je, aby si zákazník vybral stavitele, od kterého se mu líbí nějaká předchozí motorka nebo jeho styl a který mu bude blízký srdcem. Vzdálenost pak nehraje roli.

Na kolik to tedy vyjde?
Levné to samozřejmě není. Je to řemeslo a poctivá ruční práce, která zabere hodně času. Jenže i za výrobu bot na zakázku zaplatíte jako za nové osobní auto.

Co česká scéna?
Je hodně pozadu. Dlouho trvá, než se k nám něco dostane. Lidé jsou spíše opatrní a bojí se změn. Souvisí to i s tím, že lidi na přestavby nemají takové rozpočty jako v zahraničí. Ale poslední dobou nastupuje a hodně se prosazuje mladá nadějná krev. Uvidíme, kam se to posune.

Na jaký styl úprav motorek se zaměřujete?
S bráchou Martinem jsme začínali se street fightery, silničními motorkami s ostrými hranami, ale asi před sedmi lety k nám dorazila retro vlna café racerů, scramblerů a dalších. Nějak jsem se v tom našel a nyní je to můj život. I u široké veřejnosti je o to poslední dobou větší zájem.

All Ride Show

Motorky Davida Zimy budou od 25. do 26. října mezi dalšími desítkami skvostů k vidění na výstavě All Ride Show v prostorech Pragovky v Praze. Jeho dílna ROD Motorcycles představí dva stroje. Prvním bude Triumph Thruxton přestavěný na café racer, ovšem v moderním podání se spoustou špičkových komponentů, jako jsou tlumiče Ohlins, drátěná kola Alpina, kompletní elektroinstalace od Motogadget. Druhou motorkou bude Buell XB12S – právě ta dostala ve Vídni zlatou medaili. „Je to mix café raceru a street trackeru. Hodně radikální motorka. Veškerá kapotáž je ručně klepaná z hliníku, majitel nám dal zcela volnou ruku, takže jsem měl prostor pro odvážnější řešení,“ prozrazuje David Zima.

Co vás baví na café racerech?
Od samého začátku, tedy od padesátých až šedesátých let, se jejich stavitelé snažili přiblížit se co nejvíc závodním motorkám. To znamená, že si sami doma zvyšovali výkon, snižovali hmotnost, ladili podvozek a brzdový systém nebo instalaci aerodynamické kapotáže. Pak závodili mezi kavárnami, což motorkám vyneslo jejich název. Tahle filozofie se mi líbí – vzít motorku a vylepšit ji, co to jen jde. Když se podívám na jakoukoli motorku, u každé vidím něco, co se dá vylepšit.

Ocení to lidi, když zrovna nejsou Valentino Rossi, profesionální závodníci?
Protože kromě přestaveb na zakázku dělám i servis motocyklů, někdy se až divím, na čem za mnou lidi přijedou. Vídám prázdné pneumatiky, špatná ložiska, nefunkční tlumiče a podobně. Jedněm je to jedno, druzí to zase nepoznají. Ale jsou zákazníci, kteří kvalitu ocení a poznají, co jejich motorce chybí a co by ji mohlo vylepšit.

S jakými značkami rád pracujete?
Z japonských motorek mám rád Hondy, protože jsou dobře udělané po technické stránce. Ale téměř každá značka má model, který mě nějak zaujal. Mám rád i Harley Davidson, především tedy Buelly. Sám jsem majitelem dvou kousků. Z evropských značek se mi líbí BMW, Triumph a Ducati, což jsou také nejčastěji předělávané značky.

Všimli si vašich motorek i někde v zahraničí?
Před třemi týdny jsme se vrátili z akce Moto Circle Festival ve Vídni, kde jsme dostali zlatou medaili za nejlepší stroj výstavy. Mimo to se naše motorky objevují na těch nejprestižnějších světových online serverech, jako je BIKE EXIF, Rocket Garage a podobně.

Poslední víkend v říjnu budete v Praze na výstavě upravených motorek All Ride Show. Proč jste si vybral právě tuhle akci?
Na první ročník jsem přijel jako divák, protože tehdy jsem ještě neměl žádnou motorku, kterou bych mohl ukazovat. Byl jsem úplně unešený. Chodil jsem kolem a obdivoval motorky. Zaujala mě atmosféra i komunita, jakou jsem u nás ještě nezažil. Byli to lidi, co patří do custom kultury. Všichni stáli kolem motorek, povídali si o nich, všude vládla pohoda a večer zahrála kapela. Tohle je třeba zažít. All Ride Show se třikrát konala v Továrně v Holešovicích, ale Továrnu zbourali a letošní výstava bude v Pragovce kousek od metra Kolbenova. Viděl jsem nové prostory a vypadají super, ale výstavu stejně dělají hlavně lidi a motorky, takže nemám obavu, že letošní All Ride bude nezapomenutelná. Mimochodem, vím, jaké motorky tam budou k vidění, a je opravdu na co se těšit! Zatím však nesmím nic prozradit.

Jezdíte hodně na výstavy?
Kromě All Ride Show třeba na Bohemian Custom Bike, Motoemotion festival a na Slovensku Customs of Slovakia. Loni jsme byli jako první česká dílna na výstavě Bike Shed v Londýně. Tam se ceny nedávají, jako ocenění se bere účast samotná. Letošní a příští rok chceme jezdit více do zahraničí a svrbí nás prsty na mistrovství světa AMD.