Prozradíte mi, jaký jste býval student?
Ne moc dobrý. Trojkař, čtyřkař. Ne proto, že bych byl hloupý, ale protože jsem neměl motivaci. Nikdo mi neuměl vysvětlit, proč bych měl být lepší v chemii nebo matematice. Učitelé mi spíš říkali, že jsem k ničemu, že to nikam nedotáhnu, že skončím bůhvíkde. Někdo mi dokonce předpovídal, že ve vězení. A to slyšíte v patnácti letech. Moji rodiče navíc byli pedagogové, takže jedničky tehdy znamenaly úspěch. Bylo těžké se z toho vymanit. Ale zároveň je to důvod, proč se to snažím dělat jinak.
Učitel by neměl učit do padesáti nebo šedesáti let, pokud už přestává rozumět své generaci. Měl by ego potlačit a říct si, téhle generaci už nemám co předat, končím.
