Co je na ragby nejlepší?
Hodně rychle se odděluje zrno od plev. Když člověk vydrží až do dospělosti, nemůže být hloupý, neférový. Na hřišti získá určité morální hodnoty. Ten sport je tvrdý, ale férový, protože se klade důraz na gentlemanský přístup. Když uděláte prasárnu, byť nedopatřením, omluvíte se, ten druhý by to měl přijmout.
Vzpomenete si na svůj první kontakt s ragby?
V roce 1988 jsem v televizi viděl reportáž o ragby v tehdejším Československu. Se základkou jsme o dva dny později jeli do zoo v Troji, kde bývalo hřiště Slavia Praha. Tam jsem viděl, že hřiště skutečně existuje, že to není jen v televizi. Kamarád ze školy už ragby hrál a řekl, ať přijdu na trénink. Máma se na mě doma dívala divně, ale řekla, ať jdu. Od té doby jsem s pauzami vydržel u ragby až dodnes.
Když jste přišel první den na trénink, měl jste strach?
Samozřejmě. Měl jsem strach. Myslel jsem si, jaký nejsem tvrďák, jak všechno zvládám. Rychle mi dali najevo, že ne.
Fyzicky je ragby pro každého, mentálně ne
Když srovnáte ragby z osmdesátých let se současným, v čem se liší?
Je to rozdíl několika generací a ty generace jsou hodně jiné. Dnešní děti mají mnohem více možností a bohužel mnohem míň respektu, což je zrovna u ragby jedna z nejdůležitějších věcí. I ten respekt se bohužel do dětí nějak musí dostat.
Zápal, radost. Nahlédněte do světa ragby dětí |
Jak se to dělá?
Toto je těžký. Důležitý je osobní příklad. Respekt se nedá vyřvat, i když to k tomu taky chvilkama patří. Ale o tom, že si zasloužíte respekt, musíte děti přesvědčit.
To zní pěkně, ale pořád to neodpovídá na otázku, jak se to dělá...
To je nejtěžší. Buď to děti pochopí, nebo ne. To je právě asi i to, že se odděluje zrno od plev. Je spousta dětí, které na to mají, je vidět, že to chtějí hrát, baví je to, zajímá je to a jsou schopny pro to udělat cokoliv. Pak jsou tu děti, které jsou tu i z donucení rodičů, kteří nevidí, že ragby dítě nebaví, a nikdy to nepochopí. Říká se, že ragby je sport pro každého, ale ono to tak úplně není. Ragby je sport pro každý typ postavy, to je pravda, protože v týmu najde uplatnění drobný sprinter i hřmotný vazač, ale mentálně to není sport pro každého člověka. Schopnost obětovat se pro tým a týmový duch jsou vlastnosti, které některým dětem chybí.
Je to jednou provždy dané, nebo se to dá na tréninku získat? Naučily se respektu a vůli i děti, které je ze začátku neměly?
Jan Lédl Je mu čtyřiačtyřicet, je profesionálním hasičem Hasičské záchranné služby hlavního města Praha, stanice číslo 8, Praha Radotín, a trenér ragby v RC Slavia Praha. Hru se šišatým míčem objevil v roce 1988, kdy nastoupil do Slavie Praha. Na tehdejším slávistickém stadionu v pražské Troji hrál do roku 1995. Po dvacetileté přestávce se vrátil ke sportu a začal trénovat děti a muže na Ragbyové akademii Olymp v Praze na Markétě. V současnosti vede děti do 10 let v ragbyové Slavii. Je ženatý a má dvě děti, syn Matouš je také ragbista. |
Děti, které u toho vydrží, se to naučí. Je to otázka jejich vůle i podpory rodičů, trenérů a týmu. Pak jsou děti, které jsou lepší na individuální sporty a týmovou hru nebudou nikdy schopné pochopit.
Jak rychle dokážete tohle jako trenér u dětí objevit?
U některých je to vidět hned. Když bude dítě individualista, můžete si vykřičet plíce, nutit, pozitivně ho motivovat, ale jeho cíl bude chytit balon a položit pětku. A i když to složí, ten balon nepustí z ruky. Je to jen on. Pak jsou děti, říkejme jim zázračný talent. Přijde na první trénink, vysvětlíte mu základní pravidla hry, a to dítě vám ukáže během první půlhodiny, že když u toho vydrží, tak to bude skutečný hráč.
Mám dceru, je ragby i pro ni?
Ať si to přijde vyzkoušet. Otázka není, jestli je ragby pro ni, ale jestli ji bude bavit. Já mám čtyřletou dceru, když nekouká na Barbie, přijde si sem zahrát taky.
Můžeme se i rvát!
Co ragby dává dětem?
Radost z pohybu. Pohyb jako takový je jedna z nejpřirozenějších věcí a je to nejzdravější projev dětství. Ragby, to je pohyb ve skupině dětí, které mohou cokoliv. Můžou běhat, hrát s balonem, můžou se rvát. Pro některé děti je úžasné zjistit, že existuje něco jako rvačka v mezích pravidel, kdy se všechno odehrává v rámci bezpečných mantinelů. Dětem to poskytuje prostor pro obrovský osobnostní rozvoj. Zjišťují, co si mohou dovolit a co si jiné děti mohou dovolit k nim. Přitom je to stále pod dohledem. Jakmile někdo začne projevovat nezdravou agresivitu, je na trenérovi, aby ho usměrnil.
Kdy je správný čas začít?
Můj syn Matouš začal ve třech letech tak, že docházel na tréninky, aby byl v kolektivu, hýbal se a socializoval se. Od šesti let se děti učí ragbyovou přihrávku, základy skládek, ale je to pořád s omezeným kontaktem. Důležité je, že si zvykají na pravidelný režim, kdy chodí například dvakrát týdně na trénink, který se stane součástí jejich života. Vědí, že budou s kamarády, že si budou hrát, dostanou možnost se vyblbnout a dělat věci, které se dneska běžně dělat nesmí a které pro nás byly kdysi normální.
Co se dneska běžně nesmí?
Ze života se vytrácí osobní kontakt. Když některé maminky slyší slovo ragby, představí si nejprve násilí. Viděl jsem situaci, kdy si kluci házeli balonem, dělali kraviny a zpovzdálí je sledoval chlapec, který se u toho rozplakal, že je to násilnický sport.
Civilním povolání je Jan Lédl hasič. A leccos jeho profesi i sportovní zálibu spojuje.
Co byste takovému chlapci řekl?
Když se na hřišti poperete, kontakt je jenom prostředek, jak něco získat, ale není to cíl. Ragby je nutné vidět v celém kontextu. Je to sport, kde vedle sebe na tribuně na mistrovství světa sedí Novozélanďan, Jihoafričan a Australan, a všichni fandí svému týmu. Nic proti fotbalu, ale umíte si tohle představit ve fotbale? Jak vedle sebe sedí sparťan se slávistou, fandí a pijí pivo? Říká se, že ragby je hra chuligánů, kterou hrají gentlemani, a fotbal je hra gentlemanů, kterou hrají chuligáni. Toto je nejvýstižnější popis tohoto rozdílu.
Zázraky ragby neumí, ale lecčemu pomůže
Když děti pravidelně chodí na tréninky, v čem se zlepší v běžném tělocviku?
Získají rychlost, sílu, obratnost, zlepší se prakticky ve všem, co potřebují ke zdravému rozvoji.
Neznámé sporty: florentský fotbal spojuje MMA, fotbal a ragby |
Jak je na tom ragby co do zranění?
Dochází k nim. Ale nemůžete říkat, že ragby rovná se zranění. Stejná nebo i horší zranění si můžete způsobit v házené, fotbale nebo na kole. V ragby je to jenom víc vypíchnuté, protože je to kontaktní sport, o němž panují předsudky.
Když dítě začne chodit na tréninky, kdy bude mít první zápas?
Když si řekne, při nejbližší příležitosti. I šestky už hrají zápasy.
Jak jim to jde, je to řežba? V čem se liší zápas šestiletých od třicetiletých?
V podstatě v ničem. Sport jsou emoce. Jsou tam pravidla, která jsou upravená pro šestileté děti a pro dospělé, ale pět základních pravidel ragby zůstává. Pořád je to přihrávka dozadu, bezpečná skládka, out je nejlepší obránce, kdo je před míčem, je zbytečný, a když nevíš, co s balonem, tak přihraj nebo polož pětku. Podle tohoto se dá hrát od šestek až do dospělosti.
Jak moc je ragby náročné na výbavu?
Kopačky, trenýrky, tričko. Z mého pohledu je to výhoda oproti různým jiným sportům. Na to, aby si člověk zahrál, nepotřebuje nic extra. Do těla dostanou stejně, bohatí i chudí, v ragby jsou si všichni rovní.
Zažil jste, že by vám přišel sígr, který by se díky ragby napravil?
Máme tady několik dětí, které jsou hodně těžko zvladatelné. Myslím, že některé se skutečně uklidní, protože je ragby vybije. Ale jsou děti, které jsou dál nezvladatelné. Měli jsme tu dítě, které se nebylo schopné soustředit, ale to mělo jinou příčinu, než že by bylo agresivní. U tohoto sportu se člověk musí soustředit. Na někoho může ragby působit jako tupá mlátička, ale nejde to bez velké dávky herní chytrosti, morálních zásad a zodpovědnosti za sebe i za druhé. Může sem přijít dítě, které se zklidní, ale na některé problémy sport nedosáhne.
Civilním povoláním jste velitelem družstva hasičů v Radotíně. Co je víc „o ústa“? Ragby, nebo hašení?
Tohle je hodně těžká otázka. Hasičina je profese a ragby je sport. U obojího hrozí zranění. Pro hasiče je největší nebezpečí při cestě k zásahu autem, u ragby je nejčastější příčinou zranění ztráta pozornosti. V obou oborech platí, že i když se nikomu nic nestane, za svou chybu zaplatíte tím, že jste za pitomce. Ale i tehdy musíte vstát a jít dál. Nikdy nesmíte přestat přemýšlet o tom, co děláte, a do všeho musíte jít se stoprocentním nasazením.
Dokážete zužitkovat zkušenosti z jedné profese v té druhé a naopak?
Hasič musí mít určité morální vlastnosti, fyzickou kondici, ochotu se učit a nějakým způsobem se obětovat pro ostatní. Myslím, že ve všech bodech se práce hasiče a role v ragbyovém týmu velmi úzce prolínají a doplňují.
Radotín a Slavia jsou kus od sebe, jak to stíháte?
My sloužíme jednou za tři dny čtyřiadvacet hodin, pak máme dva dny volno. Když jsem ve službě, nemůžu trénovat, ale na turnaje dětí nebo na svoje zápasy si beru dovolenou. Pro mě je ragby odpočinek.
