Romane, nejdřív mi řekněte, jak moc to bolí?
Ragby bolí hodně. Čím vyšší je úroveň, tím to bolí víc. Ale to je právě to, co dělá ragby tím opravdovým sportem dnešní doby. Bolí to, ale musíš se s tím vyrovnat. A musíš ukázat, že jsi schopný překonat sám sebe, svou bolest i lenost a že nepřestaneš makat dál.
Co na těle dostává při ragby nejvíc na frak?
Záleží na postech, ale na to, jak těžký a komplexní bojový sport to je, se vážnější zranění objeví zřídka. Máme program, který nové hráče kvalitně připraví a plynule je zapojí do hry. Samozřejmě se stává, že dojde k pohmožděninám, k naraženinám nebo k tržným ranám. Trpí vazy, kotníky a ramena, protože dochází k vyvrknutí, nárazům a pádům, ale to je v každém sportu.
Proč je ragby divácky atraktivní?
Zásadním produktem sportu jsou emoce, proto na sport lidi chodí. Nedávno jsem se díval na hokejové play-off Hradec proti Vítkovicím, které se protáhlo na sedm třetin. Diváci seděli na stadionu do půlnoci, aby viděli vítězný gól svého týmu a mohli řvát jak šílenci. To samé je v ragby. Emoce a atmosféra jsou tam obrovské. Jsou tam okamžiky, které nevidíte v žádném jiném sportu.
Musíte všechny přesvědčit
Víc než deset let jste hrál mezi profesionály ve francouzské lize. Jak těžké bylo se tam dostat?
Hrozně těžký.
Jak se vám to povedlo? Co bylo ve vaší kariéře tím klíčovým okamžikem?
Byl v tom Eduard Krützner starší, který mě k ragby dostal – a dostal mě i ven. V době, kdy jsem hrál, začali díky němu chodit někteří kluci ven na zahraniční testy. Je to tak, že dojedete na klub, zkusíte to, a buď se to povede, nebo jedete domů. Shodou okolností byl tehdy v české reprezentaci francouzský trenér Michel Bernardin a ten si mě pak vzal do jednoho klubu, kde začal trénovat.
Podívejte se, jaké ragby nabídly zápasy s Polskem |
Vzal si vás na starost?
Byl to pro mě jeden z největších trenérských vzorů, obrovsky mi pomohl. Vzal si mě pod svá křídla a pracoval se mnou. Všichni v klubu byli strašně vstřícní a ujali se mě. Ale na druhou stranu myslím si, že se mi tam podařilo prosadit díky tomu, že jsem odolal, ty chvíle byly složitý.
Co byla ta nejtěžší chvíle?
Nejtěžší je, když se nedomluvíte, nemáte kamarády, jste tam sám proti sobě, i když tam máte super lidi, kteří pomůžou, vždycky jste sám a musíte to odmakat. Musíte ukázat, že na to máte, aby vás podporovali dál, aby si vás nechali a podepsali vám další kontrakt. Přišla i zranění, těžká zranění. To se stane. Měl jsem obrovské problémy se zánětem v tříslech, takové, že jsem pomalu ani nemohl chodit, klub dokonce zbankrotoval, takže jsme nedostali půl roku zaplaceno, neměl jsem peníze. V takových chvílích musí mít člověk mentální sílu, odolat a věřit, že dosáhne cíle, který si dal. A makat na tom na dvě stě procent.
Jak se na váš příchod tvářili vaši noví francouzští spoluhráči?
To, že jsem byl z Česka, pro ně byla spíš zábavná anekdota, než aby mě brali ze začátku vážně. Musíte jim ukázat, že na to máte, musíte je přesvědčit. V momentě, kdy je přesvědčíte svými výsledky nebo tím, jak pracujete a trénujete, vás začnou respektovat a už to pak jede v pohodě.
Roman Šuster Byl kapitánem české ragbyové reprezentace. V letech 2002 až 2015 hrál v několika francouzských týmech. V současnosti působí jako hlavní trenér ragbyové mládeže a je dvojnásobným držitelem titulu ragbista roku. |
Všiml jste si, že přístup hráčů ve francouzské lize byl v něčem jiný než u nás v Česku?
Je to úplně jiné. Ragby je v Česku malý a zatím málo podporovaný sport. Ve Francii mají paletu možností, jak ve sportu uspět a vydělat nesmyslné peníze. Tam to jde. I čeští kluci mohou, ale jenom tam, venku. Samozřejmě je to za cenu, že se na to budou připravovat a budou o tom snít.
Uspět mohou i amatéři
U nás se o ragby nesní?
Ve Francii sní o tom, že budou hrát za nároďák, že budou hrát mistrovství světa. Proto musíme v našich mladých klucích udržet vysoké cíle. Je důležité, aby chtěli hrát za velké kluby v zahraničí, protože tam je přístup úplně jiný. Často se setkávám s názorem, že oni jsou profíci a my jen amatéři. Ale s tím nesouhlasím. I amatéři mohou hrát a mít stejný přístup jako profíci. Jenom tak se jimi stanou. I amatéři přece mohou pětkrát týdně trénovat. Každý sportovec, ať je to profesionál nebo amatér, by měl mít snahu pracovat na sobě a být co nejlepší.
V jaké kondici je české ragby?
Jde to pomalinku nahoru, ale pořád to není tam, kde bychom potřebovali. Máme týmy mladých do osmnácti a dvaceti let, které jsou schopné hrát v evropské špičce, ale teď se tam potřebujeme udržet.
Co vám k tomu pomůže?
Potřebujeme spoustu lidí, hráčů, funkcionářů, trenérů a širokou základnu, ze které půjde vybudovat kvalitní tým mládežnických kategorií, který udržíme na mistrovství Evropy. Potřebujeme zázemí a pořádné sportoviště. Absolutně chybí sportoviště, kam bychom mohli vzít děcka, která mají zájem o ragby. Vím o klubech v Praze, kde už děti nenabírají, protože je nemají kam dát. Zájem by přitom byl. Potřebujeme investovat do platů, do školení trenérů a spousty dalších věcí. Abychom získali prostředky k rozvoji českého ragby, spustili jsme kampaň „Nenech složit s ragby“ na Hithit.cz, kde žádáme veřejnost o pomoc.
Proč by vás měla podpořit?
Ragby je krásná hra plná emocí, ale zdaleka nejde jenom o ně. Lidi by měli vědět, že nevybíráme peníze, abychom poslali kluky na zábavu, ale abychom jim umožnili jít reprezentovat nás ostatní a ukázali, čeho jsou Češi schopní. Naším cílem je mistrovství Evropy hráčů do 18 a 20 let. Už teď jsem moc vděčný za podporu, jaká se u veřejnosti zvedla. Mám radost, když vidím, že osud českého ragby není lidem lhostejný.
Je mezi hráči nejvyšší světové ligy někdo, kdo se prosadil mezi tradiční ragbyové mocnosti „zvenku“ a mohl by být pro český tým inspirací?
Za posledních deset let udělali obrovský kus práce Portugalci. Když se to podařilo jim, proč by se to nepovedlo nám? Možné je všechno, ale je za tím spousta práce i peněz. Zmínit můžu taky Argentince nebo Japonce. Důležité je dostat se do skupiny hrající mistrovství světa. V tu chvíli jste zařazení do světové federace, která vás finančně podporuje. Pro celý sport to funguje jako velká finanční injekce. Navíc to začne vnímat širší veřejnost. Vidíme to i z jiných sportů. Jakmile je reprezentace na světovém šampionátu nebo na olympiádě, strašně moc to pomůže v podpoře sportu u veřejnosti.
Neznámé sporty: florentský fotbal spojuje MMA, fotbal a ragby |
Když dám své dítě na ragby, co jiného se naučí než na tréninku jiných sportů?
V ragby pořád existuje něco, co bych pojmenoval jako „opravdovo“. Děti se v ragby naučí obrovské sounáležitosti a respektu vůči týmu i spoluhráčům spoluhráči. Bez těchto hodnot v ragby nelze uspět. V některých kolektivních sportech se v rámci týmu dokáže prosadit i jednotlivec, ale v ragby to tak není. Ragby je kolektivní bojová hra. Pokud členové nebojují jako jeden tým a nedrží spolu, nemůžou uspět. Dále je tu čestnost a respekt k rozhodčímu. Když rozhodčí rozhodne, kapitáni se o tom mohou pobavit, ale nikdo nesmí na rozhodčího řvát. Musíme se respektovat i mezi sebou. Ani u dětí se nikdo nevysmívá tlouštíkům, protože z nich mohou jednoho dne vyrůst skvělí hráči. V ragby potřebujeme všechny typy hráčů. Ragbista má obrovskou mentální sílu, odvahu a nebojí se kontaktu a přitom drží spolu s ostatními členy týmu.
Říká se, že ve fotbale se snaží všichni předstírat, že jim něco je a v ragby se snaží předstírat, že jim nic není, je to tak?
Já to srovnání sice nepoužívám, ale je to pravda. Právě proto je ragby pro děti vhodné. Naučí je vystoupit z komfortní zóny a to celém spektru.
Když budu u nás chtít vidět hezký zápas, kam vyrazit?
V Praze se hraje extraliga na čtyřech klubech, takže je možnost jít na Pragovku, na Spartu, na Slavii, na Tatru nebo pak do Říčan. Na Moravě je to Zlín, Vyškov a Brno. Tam určitě uvidíte kvalitní ragby. Nejlepší je jít podpořit nároďák, zafandit mu. Chystá se i mezinárodní utkání, mělo by být poslední víkend v květnu.
