Provokatér Stanislav Huml: Naše poslanecké platy nejsou žádné terno

aktualizováno 
Ukázal, že se nebojí postavit se lídrům své vlastní strany. Proto jsme si řekli, že rozhovor s ním na Xman.cz patří. Poslanec Stanislav Huml šance využil. Dokázal, že si servítky nebere v žádném ohledu. "Poslanecké platy jsou příliš nízké," tvrdí v době škrtů a zdražování.

Ujednání o pokutách za nedodržování stranické disciplíny je cár papíru, trvá si na svém | foto: Jiří ŠvorcXman.cz

V politice jste docela krátkou dobu, většinu svého života jste strávil u policie. Co vás k ní přivedlo?
Chtěl jsem se vyhnout vojně, proto jsem se pokusil dostat k policii. Vojnu jsem si tak odkroutil u ní, aniž bych musel jít do pohotovostního pluku. Sloužil jsem od jednadvaceti let.

Proč zrovna u dopravní policie?
Chtěl jsem tam od začátku. Auta jsou můj životní koníček. Rád jezdím na maják, od začátku jsem chtěl vyjíždět k nehodám, to mi ale chvíli trvalo. Nejdřív jsem si musel odšlapat svoje. Postupně jsem se pak dostal na šéfa středočeské dopravky.

Vzpomenete si na první vážnou nehodu, k níž jste vyjížděl?
Dodnes si to připomenu, když kolem toho místa projíždím. Pamatuju si to, jako by to bylo včera. Asi pět let jsem jezdil ke smrtelným nehodám s týmem s kamerou, udělal jsem z toho dva filmy, doteď se to promítá v autoškolách. Ta místa si pořád pamatuju.

Míváte o tom sny?
Nemám. Od samého začátku se od toho musíte oprostit. Na práci policie je nejtěžší, když máte jít někomu oznámit, že mu zemřel blízký. Na místě nehody to berete věcně. Ale když máte jít za rodiči a říct, že se jim zabilo dítě, to je ten nejtěžší úkol.

Kolikrát se vás účastníci nehod snažili podplatit?
Ani jednou. Nepokusil se o to vůbec nikdo. Před revolucí úplatky nefungovaly a po revoluci jsem už šel do funkcí.

Po osmadvaceti letech jste pak odešel do soukromé televize. Proč?
Moji podřízení tehdy zkritizovali nákup Fordů Mondeo a měli za to dostat flastr, poměrně velký. Já do toho vstoupil a řekl jsem, že za to, že někdo řekne svůj názor, se trestat nemůže. Napsal jsem to, podepsal a můj nadřízený mi za to snížil hodnost.

Tím to skončilo?
Kauza skončila u soudu a šéf ji prohrál.

Přesto jste odešel do soukromé televize. Existuje možnost, že byste se k polici vrátil?
Ne! Nikdy.

S autoritami mám problém

Postavit se nadřízenému chce kuráž. Vy jste se podobně ostře vymezil proti stranickému vedení ve věci smluv o poslanecké loajalitě. Jaký máte vztah k autoritám?
Já mám proříznutou pusu. Co na srdci, to na jazyku, neumím lhát. To je můj problém. Vím, že to není vždycky dobře. Často je to nediplomatické. Vím to o sobě. Člověk ale musí vědět, kdo je, mít určité přesvědčení. Když vás pak někdo tlačí za vaše hranice, nedopustíte to. Musíte to ukočírovat, jinak skončíte s vředy.

Tak mě napadá: byl jste zlobivé dítě?
Byl jsem jedináček, máma sice chtěla ještě jedno dítě, ale nemohla. A dětství jsem měl spíš šťastné, nestěžuju si. Byl jsem rošťák jako každý kluk. V deseti jsem spadl ze stromu, nalomil si páteř. Všechno ale dobře dopadlo, ani u odvodu na to nepřišli.
 
Politiky jsme se už dotkli… Kandidoval jste už v 2004 do Senátu, tehdy neúspěšně. Proč jste do politiky chtěl?
Důvody to má dva. V rámci policie jsme dávali spoustu návrhů na změny, nikdy ale neprošly, vždycky skončily někde v šuplíku. Věděl jsem, že pokud chci něco zlepšit, musím u toho být. Že to jinak než přes politiku nejde.

A druhý?
Napsal jsem si ho na web. Standa Gross. To, co předváděl ten Gross, to už bylo za hranicemi.

Chtěl jste věci měnit. Myslíte si dnes, že to jde?
Teď už jen říkám, že kdybych to byl býval věděl, tak bych sem nechodil. Změnit něco v politice je fakt těžké. Jeden člověk nezmění vůbec nic. Je to o týmu, musíte nejdřív přesvědčit vlastní tým, pak máte větší šanci. Prosadit změny u policie bylo jednodušší. Ale to můžete posoudit, až si obě role vyzkoušíte.

Jste ve straně oblíbený?
Nemám problém. Byli jsme kolektiv, který se neznal, poznali jsme se až po volbách. Svoje teritorium si musíte obhájit a vybudovat. Já v tom problém nevidím.

Co vám v politice vadí jako aktivnímu politikovi?
Je toho spousta. Vadí mi, že se hrozně hádáme, že na jednání poslanecké sněmovny slyším jeden projev čtyřikrát. Je to ztráta času pro poslance, diváky i televizi. Já jsem kliďas, chápu je, jsou to opoziční poslanci... ale je to zoufalý. Mnohdy tam strávím půl dne a čekám, až se vykecají. Parlament tím ztrácí na prestiži.

Proč jsou podle vás lidi na politiku naštvaní?
Uvědomují si, že jsme v roce 1990 neměli žádný dluh. A když se podíváte, co s těmi rozpočty udělala Sněmovna? Spousta věcí se rozkradla, prodali jsme za pár peněz obrovské fabriky. Dnes už není co rozprodávat, proto stoupá křivka zadluženosti. Už máme jen ČEZ, pražské letiště, Lesy ČR a tím pomalu končíme. A to ani nemluvím o korupci.

Počítám, že tohle téma vás do Věcí veřejných dostalo.
To byl důvod, proč jsem se nechal oslovit Radkem Johnem. Že se chce s korupcí prát má napsané i na čele. Jen se v tom ze začátku pohyboval jak slov v porcelánu. Už se ale lepší. (smích)

Zrušil bych mýtné

Co byste změnil v dopravě, kdybyste měl tu moc?
Mně leží v žaludku mýto. Dřív, ještě před Evropskou unií, jste přijel autobusem na hranice s Německem, oni si zapsali stav tachometru, vy jste nahlásil, kolik kilometrů tu pojedete, a z toho se platila silniční daň. Německý rozpočet z toho byl živ. Když padly hranice, měli Němci problém. Pak vymysleli satelitní systém. Já bych všechny tyhle systémy zrušil. Víte, kolik sežerou peněz?

Kuřák dýmky

Když vyjížděl k nehodám, naučil se prý kouřit cigarety, za směnu udělal i dvě krabičky. „Pak jsem přestal, nekouřil jsem šest let,“ vypráví Stanislav Huml.

Když ale při zaměstnání studoval vysokou školu, kuřácká dostaveníčka ho zase ke kouření nalákala. „Kuřáci vždycky vytvoří takové zvláštní kroužky, během cigarety se leccos vyřídí, tak jsem tam chodil s nimi a pořídil si dýmku. Kouřím ji už deset let.“

Netuším.
Když si koupíte dálniční známku, jde z 1 200 korun státu tak 80 procent, zbylých 20 se ztrácí u výrobce a distributorů. U Kapsh se na provozní režii ztrácí i 30 procent. Přes satelitní systémy by se ztratilo i 50. Zvedněme celoevropsky daň z pohonných hmot a stát dostane na silnice tytéž peníze. A zrušíme zisky, které jdou do kapes současných systémů, ne státu.

Myslíte, že je to proveditelné?
Je to moje vize. V reálném životě to nemá šanci.

Jaké jsou prohřešky českých řidičů?
Mně se líbí bodový systém, zásadně snížil nehodovost. Občas se chová jako druhý trest, ale to jsou jen drobnosti. V žádném případě nechci smazat osobu blízkou z Listiny základních práv a svobod, listina je pro mě top, to je zákon, který se nesmí vůbec narušit.

Jak byste tedy fígl s osobou blízkou znemožnil?
Jsem pro holandský model. Každé vozidlo je registrované, je to přece zbraň, kterou můžete někoho zabít. Pokud váš vůz bude jezdit po Praze na červenou, elektronické systémy to zaznamenají a odpovědnost budete nést vy jako majitel. Nebudeme zkoumat, kdo řídil. I tam mám ale jisté pochybnosti.

Jaké z toho bude mít stát finanční zisky?
Nebudou malé. Za loňský rok bylo kvůli osobě blízké odloženo 270 tisíc případů, pokud bychom to opokutovali, bylo by z toho čtvrt miliardy korun. Snažím se přemýšlet ekonomicky.

Autobus, má láska

Kolik máte trestných bodů?
Nula.

Na co všechno máte řidičák?
Úplně na všechno. Nejradši jsem jezdil s autobusem.

Autobusem?
Když jsem byl u policie, čistil jsem si tak hlavu. Jezdil jsem jako druhý řidič do Splitu, odjel jsem spoustu zájezdů, Norsko, Skotsko… Je to pro mě ventil, víc než droga. Když jedete autobusem sto, máte pocit, jako když jedete osobákem 150 kilometrů za hodinu. Kdysi jsem koupil vyřazenou karosu a udělal z ní karavan. Po revoluci jsme s ním začali podnikat a jezdili do Paříže. Teď už je ve šrotu.

Jak relaxujete dnes, když už ne v autobuse?
Hodně času strávím u počítače, hraju hry.

Předpokládám, že drandíte v autech.
Přesně tak. Taky mám trochu hudební sluch, sedm let jsem hrál na harmoniku, mám doma klávesy. Hrajeme takhle doma ve čtyřech, kluk hraje na kytaru, máme bicí. Když jsem se na klávesy učil, chodil jsem spát třeba ve dvě ráno. Jsem hračička. Jinak máme dva psy, zahradu. Mám rád jídlo.

Nejvíc?
Svíčkovou. Tady (povídáme si v poslanecké jídelně) stojí oběd 50 korun, minutka 70. To je příjemné, je to tu za náklady.

Spoustě lidí to taky leží v žaludku. Jsou podle vás poslanecké výhody fér?
Jsou. Podle mě je absolutní chyba, že se nám snižovaly platy. Máme nejmenší mzdy z celé Evropy. Základní plat poslance je jen 55 tisíc!

O tom si ohromná většina lidí může jenom nechat zdát.
Jenže do tohohle povolání jdete naplno, ztratíte dosavadní práci. Já z Novy vyletěl během 24 hodin. Dělal jsem v představenstvu jedné firmy, tam se nechtěli dostat do střetu zájmu, takže jsem vyletěl i odtamtud. Tady jsem na čtyři roky, co bude potom? Mám 55 tisíc, k tomu náhrady za benzín, mám paušál na repre fond, paušál na auto… Je to potřeba a mělo by to tak zůstat.

Autoři: ,

Nejčtenější

Moje fantazie nejsou mládeži přístupné, říká MOgirl Mallghareth

„Že jsem lesba, jsem si poprvé uvědomila, když jsem se v dětství zamilovala do...

Vždy tušila, že je na holky, ani tak však nebylo přiznání jednoduché. „Dlouho jsem se mu bránila. Se svou přirozeností...

Tajemství nejbohatšího muže světa: Rockefellerův otec byl podvodník

Pěstoval si image muže čistých hodnot, jeho otec, který mu půjčil peníze do...

Svůj úspěch líčil jako příběh plný odříkání, píle. Jenže jeho kariéra obnášela též nemilosrdné potírání odborů, stávek,...

Velká Bertha obírala boháče ve vlacích. Stala se podvodnickou legendou

Dokázala využít i své korpulentní postavy. Vzbuzovala díky ní důvěru, protože...

Falešná jména, smyšlené tituly, především však skvostné řečnické schopnosti. Pohotové reakce, schopnost improvizovat. A...

I sexuální scény musí herci cvičit, nejen akční, říká trenérka

Film Život Adéle rozkrývá milostný vztah dvou dívek, hlavní role ztvárnily...

Jak se líbat, jak předstírat kopulaci, jak sadomasochistické praktiky a jak znásilnění. Hercům radí, hledá s nimi...

Bizarní bazar: indické tržiště s lodní veteší má na délku 11 kilometrů

Na každou loď se čeká s netrpělivostí, je cestou k obživě.

Svou poslední plavbu tu zakončily stovky lodí. Byly rozebrány na součástky a šrot a jejich vybavení slouží lidem dál. V...

Další z rubriky

Při závodech do vrchu jde o setiny sekundy, říká Filip Sajler

Při závodech není prostor na chybu, říká Filip Sajler.

Většina lidí ho zná díky kulinářskému pořadu Kluci v akci. Jenže Filip Sajler je též úspěšným automobilovým závodníkem,...

Je to šok pro každé tělo, říká trenér o programu na přeměnu postavy

Proměna je po dvanácti týdnech vidět. Ale oněch dvanáct týdnů je perných. Tak...

Tréninkové a výživové programy na přeměnu postavy letí. Amazing 12 mění lidem nejen postavu, ale mnohdy i život po...

Sportovní šerm jsou extrémně rychlé šachy se zbraní, říká trenérka

Sportovní šerm vypadá jako balet, kromě elegance však vyžaduje přesnost,...

Vyžaduje přesnost, koordinaci, taktiku, je náročný na fyzičku i psychiku. A pořád v sobě nese propojení s etikou,...

Advantage Consulting, s.r.o.
S JAVOU KOLEM SVĚTA

Advantage Consulting, s.r.o.
Plzeňský kraj
nabízený plat: 45 000 - 70 000 Kč

Najdete na iDNES.cz