Deset let jste pracoval jako elitní policejní potápěč. Jak moc fyzicky náročné bylo se jím stát?
Poměrně dost. Tři roky trvá, než potápěč získá nejvyšší možnou resortní kvalifikaci. Navíc musí každý rok na přezkoušení a prolongaci. Součástí jsou různé disciplíny – například musíme být schopní potopit se na jeden nádech do hloubky deseti až dvanácti metrů a pak se po laně dostat zase zpět na hladinu. Nebo v hloubce tří metrů plaveme podél naváděcího lana pětadvacet metrů. S dýchacím přístrojem se umíme potápět kdykoli, tedy i v noci, a to až do čtyřiceti metrů bez ohledu na prostředí. Potápíme se v rybnících, přehradách, řekách nebo studnách – v podstatě v jakémkoli vodním zdroji.
Hledáme třeba tělo, které nevidíme, a pouze čekáme, až do něj vrazíme.
